MLSOTNÍK: Libo-li kousek dandule?

Tak je tu zas ten čas před Ostatkama, kdy se na vesnicích konaly zabijačky.

„Vlaďo, poď se podívat, jakýho máme letos kuťúka!“ zabijačkové ráno lákala mamka zabijáka do chlívka. „Máňo, já znám ty tvoje kuťúky, zas má ke třem metrákom,“ znaleckým okem pohlédli na brávka strýc Blanář, náš letitý řezník. „Ale tož to néni možný, dyť se v tym nápoju enom rýpal,“ pokrytecky se zapýřila mamička a spiklenecky mrkla na prase, stojící v chlívku na štorc, aby se vlezlo.

A to už je minulost – ale dobré klobásky si můžeme udělat i dnes. Sice maso se už nepovaluje v láku tři týdny, jak kdysi (jó, to ještě býval mráz-samec, tak jsme si to mohli dovolit) a střívka se kupují již vypraná a vyšlemovaná (to bývala v zabijačku jedna z nejhorší prací – vyprat v ledové vodě a vymnout v soli střeva tak, aby nebyla cítit – to si brávala na starost mamka, protože druhým nevěřila), ale domácí klobásy jsou stále chutné jako kdysi.

Co je k výrobě této dobroty třeba? Pár kilo vepřového (plecko nebo krkovička), kus syrového podbradku nebo sádla, česnek, sůl a koření, několik metrů střeva, dobrého ochutnávače a pec s komínem. Toť celý zázrak.

Maso na klobásky, ještě bez sádla

Jak na to – zakoupené maso se nakouskuje (popřípadě se vykrájí hezké šrůtky, z kterých bude PRAVÉ moravské uzené), ponoří do láku (voda, sůl, česnek), zatíží a ze tři dny se nechá macerovat. Po této době se najme levná pracovní síla na hrubé práce (LPS) a přistoupí se k výrobě masného produktu.

LPS smontuje mlýnek a na hrubo pomele maso. Následně přemontuje mlýnek a na jemno pomele sádlo (popřípadě podbradek).

Mezitím mistr klobáskář (MK) namíchá koření – sůl, pepř, mletá paprika sladká a mletá paprika pálivá, špetka kmínu a přidá do masové směsi. LPS promíchá, MK ochutná a přidá té či oné ingredience (popřípadě přileje krapet teplé vody, aby vznikla hezká masa).

Vše pomleto a okořeněno

Zatímco otrok míchá, paní domu propere střívka pod tekoucí vodou a nachystá provázek.

A pak už to jde jak na drátku – LPS naposledy přemontuje mlýnek na nadívač a nyní už oba dva (LPS + MK) nadívají střívka chutným obsahem. Nakonec se pomocí provázku vytvoří cveky.

Cveky

Na druhý den brzo ráno se mistr klobáskář přetransformuje na mistra udiče, rozvěsí klobásy (popřípadě i šrůtky) do komína, v peci rozdělá oheň a pomalu přikládá kvalitní dřevo (nejlepší jsou staré krbále z marhulí – pomalu hoří, hezky kouří a voní. POZOR - nikdy nepoužívat na uzení jehličnany!) Tak se děje po celý boží den a pak večer se konečně z komína začnou vytahovat voňavé pochutiny. Řeknu vám – není nic lepšího, než pravý domácí klobásek právě vytažený z udírny – mana nebeská hadra!

Přeji vám dobrou chuť – vaše Yveta YGA

Čerstvě vyuzeno

POZNÁMKA: Jó – a co ta dandula v názvu? Tak to je prosím specifický tvar klobásy – v podstatě vypadá jako kabanos (ovšem ta chuť je nesrovnatelná) – dandula visela v komoře a každý si zakrojil podle své chuti.

Dandula před vyuzením

VYSVĚTLIVKY:

Ostatky - Šibřinky či-li Masopust

Kuťúk - štěně

Zabiják (též kruponář) - řezník

Brávek - vykleštěný kanec prasátka

Levná pracovní síla - já

Mistr klobáskář přetransfomovaný na mistra udiče - mamka

Cvek - klobásek

Krbál z marhulí - pařez z meruňky (stromu)

Foto: autorka. Obrázky si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti, a pro nešťastné „tabletáře“ máme rajčatový náhled i níže.