VíP: Aneb víkendový pokec(ník)

Také dáváte o vánocích na stůl o talíř víc – pro náhodného hosta, kdyby přišel? A co nečekané dárky? Dostáváte? Třeba i před vánocemi...

Nákupní centra jsou zaplavena davem, co chce urvat ten nejlepší kus z nabízeného zboží. Internet má pohotovost,neb frekvence objednávání je čím dál vyšší a vánoční šílenství pokračuje, aby vygradovalo 23.12., případně mělo poslední křeč 24.12. pro těch pár zoufalých šílenců, co na někoho zapomněli.

Netýká se mě to. Dárky mám doma, jen je musím ještě zabalit a porozdávat,abych usnadnila Ježíškovi práci a ušetřila mu čas... Zrovna tak si syslím dárky, které jsem pod stromeček dostala s předstihem a odolávám pokušení, je nerozbalit dřív. Odolám, hlavně abych je našla :-) a pod stromek dala.

Ale jeden jsem dostala 9.12., naprosto nečekaný a dojal mne. Po návštěvě lékaře jsem se šla najíst do své nedávno objevené a již oblíbené čínské restaurace. Obsluha je tam příjemná a rychlá. A po třetí návštěvě si své hosty pamatuje. Má ráda ty, co posedí a s chutí pojídají jimi připravená jídla. Pamatuje si, co si dáváte nejčastěji, a hraje tu hru všech číšníků, známou z Hrabalova románu – Obsluhoval jsem anglického krále, co si host objedná. Nehraje ji jen s těmi, co si berou jídlo s sebou, těch je hodně, ale je to takové neosobní. Nenaváže se nitka...

Z míry jsem ji vyvedla včera, místo kuřecí polévky s bambusem a houbami jsem si dala pikantní polévku a rýžové nudle s třemi druhy masa, nahradila kachnou s bambusem a houbami s rýží. Po chvíli jsme zůstaly v restauraci samy, tak si vzala svůj oběd a dovolila se, zda si může přisednout. Že lidi by měli jíst společně, ne každý sám. Pěkně jsme si povídaly a jedly. Byla to moc hezká chvilka.

Když jsem zaplatila, oblékla se a byla na odchodu, došla ke mně, popřála mi Hezké české vánoce a podala mi podlouhlou krabičku.

A smála se, jak jsem překvapená. Poděkovala jsem a uklonila se. To její: A přijď-te zase... bylo srdečné a přátelské.

Vydržela jsem to až domů. Nerozbalit. Dlouhý úzký balíček mi nedával spát. Co v něm asi je? Dlouhé prskavky? Vonné tyčinky? Kočky si zvědavě prohlížely krabičku. Kačenka ji očuchala. Bezule ji zašlápla, Nenelka se o ni otřela a snažila se do ní dostat. Noriska ji z půlmetrové vzdálenosti pozorovala. Majolence to bylo fuk. Pitina koukala na mě, jestli to otevřu. Pidikočka přeměřovala krabičku očima, kdo je z nich dvou větší. Pak dokráčel kocour. Nekompromisně smetl krabičku ze stolku na zem a čekal, co ona na to. Krabička ležela bez hnutí. Zkusmo do ní ještě šťouchnul packou. Krabička nic. Miňák přimhouřil oči do opovržlivého výrazu a se vztyčeným ocáskem odkráčel.

Přišla moje chvíle! Musela jsem se podívat, jestli se to uvnitř nějak nepoškodilo. Otevřela jsem krabičku. Z krabičky vyklouzlo něco, co vypadalo jako prostírání. Ale nebylo to prostírání!

Rozbaluji dárek

Po rozbalení jsem zjistila, že na mě z plastové propletené rákosoviny kouká Tygr. A další zvířátka čínského Zvířetníku. S letopočty a charakteristikou. Dostala jsem kalendář na příští rok s reklamou na jejich restauraci. A já přesně vím, kam ho 1.1. pověsím...

Nedokážu vám říct, jak moc mě to potěšilo a překvapilo. Nejenže moc dobře vaří, ale svých hostů si považují... Tak by to mělo být... Nechodím tam proto, abych do sebe něco rychle nahrnula, ale abych si pochutnala. Postoupila jsem tak do skupiny „štamgastů“ a mám z toho velkou radost.

A o tu radost jsem se s Vámi právě podělila...

Vaše Sharka

PS: Máte taky oblíbenou „čínu“ ? Ta moje je Yi Pin Xiang v Pardubicích u nemocnice, na Kyjevské.