KOČKY: Kocour Pan Kebule

Na úvod slušně pozdravím, ale celkové představování není až tak nutné, vždyť já jsem tady díky Černochovi a naší pečovatelce už dost profláknutý. Moje mínění je, že jen kladně, nojo no, nějaký úlet byl také zaznamenán. Tak udělám takovou minibilanci.

1 Kebule

Jak už zmiňoval Černoch, jsem na košířské adrese pět let, nějaká tajemství ale mít musím, tak toto je první, prostě jsem se zjevil u okna. Adresu na zakotvení jsem si vybral dobrou, byl jsem přijat vřele, líbil jsem se, nějaký rozum už jsem měl, žádné kotě. Bylo velmi oceněno, že i když nejsem kastrovaný, jsem velmi snášenlivý se všemi ostatními košišáky, kteří se tu porůznu zjevují.

Trvale vstup do domu jsem nedostal, o to se zasloužila bojovnice Mourina. Brala mě jen venku.

Ale časem přibyl Černoušek a to jsme dodnes převelicí kamarádi.

Byl jsem ohodnocen jako dobrý strávník, opravdu nic špatného se tu nepodává, a tak jsem se ládoval. Snad jsem už ani nerostl, ale sílil. Mám sice váhovou převahu proti všem okolo, ale nikdy ji v tomto našem mírovém území nedávám najevo. Co se děje mimo, to vím jen já, nebudu nikomu brát iluze. 

Jen občas, když mám viditelný šrám, je holt jasné, že nějaké urovnání problémů jinde bylo. Nějaké ošetřování, to u mě nepřichází v úvahu, musí nastoupit čarodějka příroda. Panička ví, že není radno, kromě hlazení po hlavě, a to mám rád, vyvíjet snahy samaritánské. Ještě tak přistupuji na odčervení.

Když jsem přišel, bylo léto, tak jsem se zabydloval, a stejně jako na začátku tak i dnes, jak je jen trochu příjemné počasí, celé dny sídlíme (no, spíš se vyvalujeme) na střeše přístřešku pro auto. Strana je to jižní, vyhřátá, máme tam koberec, strageticky je to dobře umístěné, máme přehled jak na chodník a silnici, tak do kuchyně. Ohromná výhoda.

Ale s nastupujícím podzimem začala panička řešit moje zimní ubytování pro venkovního kocoura. Přibrala jako poradce souseda a nakonec z něho nebyl jen poradce, ale i realizátor mého příbytku. Jako první pomoc jen přepravka, časem zateplená polysterenem, a když se chýlily mrazy, dostal jsem perfektní bydlík, vydatně zateplený zvenku a řádně vyložený zevnitř. Panička pravila, že mám uvnitř daleko tepleji, než má sama na chodbě v domě. Byl dobře umístěný, ještě pod střechou, ale nejdůležitější bylo, že se nacházel přímo pod oknem kuchyně. Žádné čekání na baštu v zimě, stačilo hlídat okno, a jak se otvíralo, start, pár skoků a byl jsem u misky. Vymyšleno přímo hlavou.

Bydlík jsem si oblíbil, využíval ho i v ostatních ročních obdobích při nepřízni počasí. A to po léta.

Ale na letošní zimu jsem si zajistil nocleh jinde. Důvod nesdělím, to je moje další tajemství. Panička se za mnou občas snažila plížit, aby zjistila, kde zakotvím, ale marně. Kousek jsem ušel, ale pak jsem k ní vrátil a šel s ní domů. Neví. Sice má nějaké drbavé indicie z ulice, že jsem byl viděn tam a tam uvnitř, tj. všude tam, kde mají košiší okénka. Ale nic určitého neobjevila. Ale v ostaním jsem jí stále věrný.

Během těch let bylo stále na pořadí téma – kastrovat. Snažili se, byli vybráni zdatní technici a to po dvakrát, ale já jsem na ně vyzrál. Pro mě bohudík, pro paničku bohužel.

Občas jsem přece jen nezvaně vniknul do domu a podepsal se. Někdy náznakově, jednou jsem to ovšem hodně přepískl. Vybral jsem si oblíbený pěkný ušák paničky, no to pak bylo tóčo. Nepadala sprostá slova, ale padalo dost slz. Dopadlo to jako značně drahý špás, křeslo se muselo odvézt a celé přečalounit.

Panička je tvor větrací, v kuchyni i pokoji jsou okna většinou otevřená, tak nechala vyrobit lehké otevírací sítě pro případ, když zrovna v té místnosti není. Jinak když je v kuchyni, tak to já u ní ležím pořád mezi oknem, někdy i na židli v kuchyni. Nezanevřela na mě.

No ale v poslední době se dost často začalo významně ozývat jméno Beda, to jsem fakt netušil ani náznakem, vo co go. A najednou šlo. Díky kontaktům tohoto jména jsem byl bleskově lapen, odvlečen a trochu ochuzen. No celkově akce to byla asi náročná, poněvadž panička závěrem byla zcela bílá. Přežili jsme všichni. Ani jsem se následně nijak nemstil, záhy jsem přišel navšívit misku a v pohodě jedeme dál.

Na začátku léta jsem měl dva horní špičáky, na konci jeden. Tak mi torzo bylo nyní vytrženo. Jinak chrup v pořádku, uši čisté, odborným okem jsem byl shledán v pořádku. Dostal jsem i protiklíšťový obojek, už není, nemusím mít všechno.

Ještě k minulému létu. Také jedno z mých nevyjevených tajemství. Na měsíc jsem zmizel. Byl jsem prý stále vyhlížen a byly prý i takové chmurné myšlenky. Byl jsem i hledán po okolí.

Bez výsledku, holt riziko venkovního kocoura.

A najednou jsem se objevil za oknem. To bylo jásotu, ovšem s vytřeštěnýma očima. Byl jsem váhově poloviční a špinavý, jako bych ležel na uhlí. Jen já vím, co bylo.

Panička svoje úvahy uzavřela tím, že jsem buď někam zapadl nebo mě někdo omylem zavřel, nemohl jsem ven, a teprve až jsem zhubnul, jsem se ven dostal. Nechám ji při tom.

Do dvou dnů jsem měl náprsenku jako křídu a váhu brzy dohnal. Jsem už opatrnější.

Také jsem pojmenován jako zloděj, poněvadž jsem byl naneštěstí přistižen kamerou.

Dům u sousedů, kde dřív sídlil rezavec, nyní dva kotěcí bráškové, mám prověřený dávno, mají velké lítací okénko. To si takhle jednou majitel položil v chodbě tašku s nákupem a šel zaparkovat. Co čert nechtěl, zrovna jsem tam byl a v tašce byly dvě půlky grilovaného kuřete. Voněly. Sice zabalené, ale moc jsem nepřemýšlel, vybalil, jednu půlku bafnul, sílu mám, a zmizel. Technika mě ovšem usvědčila, datum a čas na kameře byl totožný s dobou lupu, ale v rámci dobrých sousedských vztahů průšvih z toho nebyl. Hledali i místo, kde bych si tu lahůdku mohl rozporcovat, vše marno.

No a závěrem k tomu mému novému jménu. Panička vždy volala, číčánku, pojď, maso, na to poslední slovo reaguji odevšad rychle. Pak přišla jedna důležitá zvířetnická návštěva, uviděla mě důstojně sedět za oknem, spráskla ruce úžasem a jasným hlasem pravila: jé, to je kebule! A bylo vymalováno. Časem se toho chytly ostatní a ještě mě povýšily na Pana Kebuleho. Tak jo.

No a došlo to tak daleko, že panička dnes volá, Kebulíku, maso!

Zvířetníci a košišáci milí, zdar dalším příhodám!!!

Foto: autorka

Další fotografie najdete zde.