KOČKY: Kočičí šok

Za pobytu v Německu jsme jednou bydleli v posledním patře domu, kde jsme měli velikou střešní terasu. Naší tehdejší kočče Kotěti jsem na ní zasela malé zátiší s trávníkem, aby měla alespoň trochu nějaké živé přírody. Pro naše letní schlazení jsme si pořídili dětský nafukovací bazén. Měl hodně bachraté okraje, takže se v něm dalo pohodlně sedět a třeba si i číst. Na vodě stále leželo malé plavací kolo, které nám sloužilo jako extra podhlavník. Kocka se s oblibou do bazénku nahýbala a vodu pila. Kolu vůbec nevěnovala pozornost, prostě tam patřilo.

2 Kotě u bazénku

Jednou jsem ve vodě seděla a nevím, co mě to napadlo, vzala jsem kolo a celkem mírným hodem, jako frisbee, ho nasměrovala na kočku, která seděla nedaleko. To jsem ale neměla dělat!!! Kočka vyletěla do vzduchu jako vymrštěná z trampolíny, celá se naježila a utekla do bytu. Myslela jsem, že se jen hrozně lekla, šla jsem ji uklidnit a říci jí, že jsem si dělala legraci. Ona ale zatím dostala jakýsi nervový šok. Kolo považovala za věc, která normálně plavala na vodě a teď najednou letěla vzduchem. Bylo to pro ni tak nečekané, že v tu chvíli ztratila veškerou důvěru ke všemu, co jí až dosud bylo známé.

Nejprve dlouho nehybně stála uprostřed místnosti, a když se zase pohnula, bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Nejistě a pomalu chodila po bytě a ať se přiblížila k čemukoliv, nejprve před tím ucukla, pak do toho několikrát šťouchla packou, opatrně očuchala a nakonec obloukem obešla. Jako by se bála, že to také na ni vyletí. Chovala se tak nejen ke všem předmětům, ale i ke své vlastní misce na žrádlo. Byl na ni žalostný pohled. Když jsem se pokusila něco jí pomalu přiblížit a vysvětlit, že se toho není třeba bát a že to přeci zná - syčela, ježila se a utíkala.

Byla jsem z toho nešťastná, brečela jak malá a vyčítala si, co jsem to udělala za blbost. Nevěděla jsem, co mám dělat, a bála jsem se, že kočka už takhle zůstane. Pomáhalo jen chování v náruči, nekonečné domlouvání a hlazení. Velice pozvolna se kočka začala uklidňovat, trvalo ale celé tři dny, než šok zcela minul.

Ani snad nemusím dodávat, že kolo z bazénu navždy zmizelo, a od té doby jsme si dávala moc dobrý pozor, něco podobného opakovat.

4 Bazének a kruh

P.S. k původním fotkám u článku jsem přidala ještě jednu. Ten šašek na ní jsem já a na noze mám zavěšené to nešťastné plavací kolo. Trávníček jsem Kotěti přímo nezasela, použila jsem drny trávy a poctivě zalévala. Plocha to nebyla nijak velká, ale Kotě místo milovala. Nejenže ji tráva zřejmě příjemně chladila, ale s velkou chutí ji okusovala. Tráva vždy po nějaké době zašla, ale dokud se zelenala někde na louce, donesla jsem nové drny.

5 Kotě na trávníčku

Původně vyšlo v Dumce, dne 18.10. 1999.

Foto: autorka