AKVARISTIKA: Cichlidy afrických jezer

Málokoho při pohledu do akvária napadne, jak dlouhý vývoj jeho rybičky za sebou mají. Dokonce ta jejich vývojově nejpokročilejší skupina – paprskoploutví a mnohé čeledě akvarijních ryb žily již v době, kdy dnešní Afrika, Indie, Jižní Amerika, Antarktida a Austrálie tvořily jednu pevninu. Před přibližně 140 miliony let, na konci jurského útvaru započal rozpad jižní superpevniny Gondwany na Jižní Ameriku, Afriku a Antarktidu. Od Afriky se pak oddělila Indie a Madagaskar, od Antarktidy Austrálie. Od Afriky odtržená Indie směřovala k severu. V křídovém útvaru se mezi Afrikou a Jižní Amerikou rozevírá jižní Atlantik a koncem křídy, tj. zhruba před 60 miliony let se Indie spojuje s Asií.

Tlamovci Duboisovi

Rozešly se nejen pevniny, ale i jejich fauna. Například dvojdyšné ryby bahníci žijí v Austrálii, Jižní Americe a v Africe. Z rozšíření bahníků se dá dovodit, že žili v době, kdy tyto kontinenty tvořily jeden celek. Rovněž předci ryb čeledi vrubozubcovití – cichlidy (Cichlidae) obývali vody Gondwany a dnes žijí v celém povodí Amazonky, v jejich přítocích a v jihoamerických jezerech, v Indii, na Ceylonu a také ve vodách Afriky.

Zná je každý. Patří k nim totiž známé akvarijní rybky, jejichž domovinou je Amazonie, jako jsou skaláry nebo terčovci. Jejich druhově nepočetní asijští příbuzní z čeledi vrubozubcovitých původem z Indie a Ceylonu jsou naproti tomu málo známí a v akváriích se s nimi lze setkat jen vzácně. Jejich chov je totiž dost obtížný. Jinak je tomu s africkými cichlidami.

Ještě před 40 lety se toho v akvaristice o afrických cichlidách moc nevědělo. Akvaristé znali jen cichlidy z afrických řek. Pak byly pro akvaristku objeveny nové početné druhy cichlid v afrických jezerech. Staly se běžnými akvarijními rybkami. Nejvíce se v akváriích chovají druhy pocházející z jezer Malawi, Tanganika a z Viktoriina jezera. Pro tyto cichlidy afrických jezer se vžilo pojmenování tlamovci. Často jde o endemické druhy, které jsou známé jen na jedné lokalitě.

Cichlidy velkých afrických jezer jsou nádherné ryby. Jejich rozmnožování v akváriích není náročné, pokud se dodrží určité podmínky. Samičky se o potěr pečlivě starají a po dobu této péče nepřijímají žádnou potravu. Oplodněné jikry nosí v tlamce a potěr vypouštějí ve stáří dvou až čtyř týdnů, ale i pak mohou potěru poskytnout únikem do tlamky ochranu.

I když se v akváriích chovají tlamovci převážně do velikosti 12 centimetrů, jsou nezbytná velká akvária od 200 litrů výše. Dno výhradně z písku. Žádné rostliny (tlamovci by je zlikvidovali), ale kořeny a hlavně mnoho kamenů, které vyplní značnou část nádrže. Z kamenů se vytvářejí skalky, úkryty a jeskyně, které jsou nezbytné, protože tlamovci jsou agresivní a chrání své teritorium. Není nic výjimečného, když v akváriu je kamenů 100 kilogramů. Kameny se musí dobře usadit do písku a být dostatečné velikosti, aby je ryby nepodryly a nevyvrátily. Tlamovci jsou robustní a vyznačují se velkou silou. Akvária se skalisky a jeskynními úkryty, v nichž se prohání hejna tlamovců, působí dekorativně.

Tlamovci Duboisovi

Voda musí být naprosto čistá. Důležité je udržet její alkalitu podle míst, odkud ryby pocházejí. Je nutná silná filtrace a častá výměna vody. Jednou týdně její třetina nebo polovina. Teplota vyšší – 25 až 28 stupňů Celsia.

V akvaristice jsou známé zejména ryby z jezera Tanganika. Samotné jezero bylo pro Evropu objeveno teprve v roce 1858 a jeho ryby zkoumal Livingston v roce 1871. Je to unikátní biotop. Žije tam 290 druhů ryb, z toho kolem 200 druhů jsou cichlidy. Většina z nich byla objevena teprve po roce 1990. Více než 30 000 kilometrů čtverečních vodní plochy znamená obrovskou variabilitu nejrůznějších lokalit, jsou zde plytké mělčiny, ale i velké hloubky přes 1400 metrů, písčité pobřeží a také skalní partie, na kterých život připomíná korálové útesy. Jezero se podobá malému moři. Vzniklo před 20 miliony let tak jako mnohá další africká jezera při sopečné činnosti z hlubokých příkopů, které byly zaplaveny říčními vodami.

Mezi často chované tlamovce patří tlamovec Duboisův (Tropheus duboisi). Byl objeven v roce 1959. Je to endemit z Tanganiky, kde na severu jezera žije na čtyřech malých lokalitách. Mladé ryby nelze rozlišit, jsou pokryty drobnými světlými skvrnami, které se později ztrácejí a teprve u dospělých, plně vybarvených ryb se projeví odlišnosti, typické pro danou lokalitu. Hlava je namodralá, černé tělo má příčný pruh, podle jehož zabarvení (odstíny od žluté po zářivě bílou) lze určit lokalitu, z níž pochází. Živí se řasami, které rostou na kamenech a v akváriu se dobře přizpůsobí. Tento tlamovec nijak zvlášť nevymezuje své teritorium a lze jej snadno chovat v akváriu.

Akvárium musí mít na délku alespoň jeden metr, protože tlamovci se rychle pohybují a potřebují prostor. Často ryjí v písčitém dnu a požírají zrnka písku, která jsou nezbytná pro trávení. Osvětlení akvária by mělo být silné, aby se na kamenech vytvářely povlaky zelených řas, jimiž se tito tlamovci živí. Jinak přijímají i běžná vločková krmiva, granule nebo komáří larvy. Základní krmivo je však řasa. Spásání povlaků řas v akváriu by tlamovcům nestačilo, proto se krmí tabletami pro býložravé ryby. Krmení patentkami je nebezpečné, býložravý tlamovec Duboisův je nedokáže trávit a může uhynout.

Akvárium s tlamovci čile proplouvajícími mezi kameny připomíná mořské akvárium. Cichlidy afrických jezer se svou barevností vyrovnají rybám z korálových útesů. Asi proto jsou oblíbenými akvarijními rybkami.

Tlamovci Duboisovi

Před 50 lety i v těch nejpodrobnější knihách o akvaristice toho o cichlidách afrických jezer bylo pramálo. Jen několik druhů cichlid z afrických řek, především z Nilu a Nigeru. Objevení jezerních cichlid pro akvaristiku v 70. letech minulého století vyvolalo módní vlnu. Byly žádány stále nové druhy a nové barevné formy. Dnes je situace dost nepřehledná. Stále se objevují – když ne nové druhy – tedy alespoň nové barevné formy. Jiné druhy zase z přírody mizí.

V akvaristice vzácné druhy cichlid z Viktoriina jezera od nepaměti patřily k jídelníčku místních obyvatel. Rybáři tyto malé ryby lovili sítěmi. Tím ale rybám vyhubení nehrozilo. Ohrožení nastalo, až když zde byla z hospodářských důvodů vysazena jedna z největších sladkovodních ryb známá jako nilský okoun (Lates niloticus). Rozmnožení tohoto dravce již vedlo k vyhynutí několika druhů cichlid, které už žijí jen v nádržích akvaristů, jiné cichlidy jsou silně ohroženy. Přežívají jen ty druhy, které žijí na mělčinách, kam se nilský okoun, který může mít až 200 kilogramů, za kořistí nepouští. Jeho tučné maso je oblíbené, prý svou chutí připomíná candáta. V posledních letech byly zaznamenány úlovky nilského okouna i v jezeře Tanganika a na jezeře Malawi se rozšiřuje náš kapr. Rovněž ten se stal oblíbenou lovnou rybou. V teplé vodě se mu daří skvěle, avšak na úkor původních cichlid, jejichž počty se zmenšují. Už dokonce pronikl i do řek.

Je to zvláštní situace. Na jedné straně může být člověku líto, že některé druhy živočichů takto z přírody nenávratně mizí. Bylo by ale laciné odsuzovat někoho jen proto, že si chce vytvářet zdroje potravy. V dějinách člověka se tak ostatně neděje poprvé. Mnoho kdysi četných živočišných druhů člověk svou činností redukoval, ba i zcela vyhubil. A mnohdy bez užitku, jen svou hloupostí a touhou ničit. Zde se před akvaristikou otvírají nové možnosti. Při jejím provozování tak nemusí jít jen o zábavu, ale třeba i o vyšší cíle, jako je uchování z přírody mizejících druhů.

Foto: autor