Neviditelný pes

ÚVAHA: Pokrok

25.11.2014

Jak jistě mnozí čtenáři mých článků vědí, tak se ve svém psaní úmyslně vyhýbám tématům společensko – ekonomicko – politickým. Nemám zapotřebí si zbytečně zvyšovat krevní tlak, který je už beztak dost vysoký. Avšak čas od času, když už se na tu hrůzu kolem nemůžu dívat, nadatluju úvahu, která mě později někdy mrzí, protože mnohé čtenáře popudí a to já nerad.

Tentokrát nevzešel popud zamyslet se nad chodem či vývojem světa z mého vnitřního já, ale od kamarádky, kterou okolní jevy také jaksepatří čílí. Zatelefonovala mi ze svého domečku, který je od našeho o 1500 km blíže k rovníku, tedy na sever, a patřičně si postěžovala na jevy v naší společnosti nepěkné a záporné. Nakonec z ní vypadlo, že bych měl o těchto jevech něco napsat, když už furt něco datluju. A tak tedy činím a doufám, že mě nebudete kamenovat, jak dodnes činí musulmané s některými ženami.

Každé lidské společenství je záležitost dynamická, stále se vyvíjející a měnící se. Jinak nelze. Povstalo ze stále se měnící, dynamické přírody a nebo, chcete-li, vesmíru. Takže nic kolem nás ba ani v nás samých není na furt, ale jen na chvíli, než se stávající stav změní. Asi jako počasí, ať už globální a nebo místní. To první nám periodicky předkládá doby ledové a my nevíme jak a proč, to druhé roční období, o čemž víme trochu více.

Tato neustálá změna mě dovedla k myšlence, co to vlastně je život, jak ho známe, co to je a kde sídlí paměť a co to je myšlenka. Stejná myšlenka, jak jsme se jistě mnozí přesvědčili, vzniká ve více hlavách současně i na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů. Jak a proč se toto děje, nevíme. Zrovna tak i paměť, ta by měla podle lékařů sídlit v mozku. Jak si potom vysvětlíme, že příjemcům transplantátů, zvláště srdce, se po čase vybavují vzpomínky dárců z jejich života, který už zanikl. A co to je život, jak ho známe? Jak a proč vznikl? A co teprve život, který si představit dosud ani neumíme? Není třeba vesmír jeden velký živoucí organismus a mustr všeho života, podle něhož vznikly a vznikají jeho rozličné formy všude a nejen na Zemi?

Spíše úsměvný pohled na dynamičnost vývoje a pokroku, který asi většina z vás zná. Sedí si takhle ve vesmírné kavárně Venuše a Země nad šálky vonícího espressa a chutnými zákusky a vedou řeči, jak už to jen planety umí. Když si již sdělily svoje názory a poznatky o posledních slunečních skvrnách a velkých atmosférických bouřích na Jupiteru, tak si počala Země Venuši stěžovat. Že prý jaksi není ve své kůži, po ránu ji vždy vše bolí a v poslední době že se jí dokonce na povrchu vyrazila nějaká nepěkná vyrážka, co nepříjemně svědí a vůbec způsobuje nepříjemné pocity a někdy i bolesti.

„A byla jsi s tím u svého vesmírného doktora?“ zeptala se Venuše.

Ano, byla.

Nu a co?

Prý to jsou lidé.

Venuše se chlácholivě podívá na Zemi a povídá: „To znám, z toho si nic nedělej, to za chvilku přejde.“

Člověk je tvor v podstatě konzervativní, změnám se bránící, a čím je starší, tím je jeho odpor ke změnám výraznější. Prahne po svých „jistotách“, i když jediné jsou pouze dvě. Daně a smrt. Ohlédneme-li se jen kousek zpět do dějin, tak zjistíme, že na pokrok žehrali už staří Římané a před nimi jistě i pračlověk Janeček, ale o tom nám žádný záznam nezůstal. Písmo se ještě v mozkovně Neandrtálců nevylíhlo.

Není na nás bědovat nad pokrokem špatným směrem, do budoucna nikdo nevidí, dokonce ani prognostici ne, a jen budoucnost nám ukáže, zda ten či onen pokrok byl směrem správným, lidstvu prospěšným a nebo naopak, jak se občas stává.

Do sféry pokroku spadají i změny v názorech co je dobré a co špatné, změna v morálce a lidských hodnotách a vztazích, ba i v tom, co je pravda a co je lež. Opět, pouze budoucnost mám ukáže, k čemu budou stávající změny dobré a nebo špatné. Často mívají tyto změny na současnou společnost dopad negativní a někdy i konečný, smrtelný. Bez zániku Říše římské by nebyl středověk a bez tohoto by nebylo civilizace dnešní, která podle četných ukazatelů následuje Říši římskou mílovými kroky.

Například co nedokázali soudruzi na poli politickém, to činí soudruzi v Číně na poli ekonomickém. Vytvořili, ať už jakýmkoliv způsobem, který přesahuje oblast této úvahy, nesmírné hospodářské rezervy. Tyto nyní využívají k ekonomickému a později možná i jinému ovládnutí světa. Půjčují západnímu světu ohromné částky peněz a tak jej touto formou ovládají a do jisté míry vlastní. Know how, tradiční znalosti a dovednosti se ze zadluženého západního světa stěhují do Číny. Čína skupovává akcie prestižních společností bankovních, těžebních a nebo výrobních a tak je i ovládá a nebo je kupuje celé sakumprásk, jako například Volvo. (Toto od roku 2010 vlastní Zhejiang Geely Holding Group of China, kterému to prodal Ford, co tehdy Volvo vlastnil.)

Čína rabuje v ohromných nerostných a uhelných dolech, které koupila v Klokánii a jinde na světě. Afriku tak doslova drancuje. Ceny realit v prestižních místech na světě vyrostly rychle do astronomických výšin díky zákazníkům z Číny, kteří neváhají zaplatit ty nejvyšší ceny. Ať už za apartmány a nebo pozemky či domečky v Sydney, potažmo v Klokánii a nebo někde v Evropě, Kanadě a nebo USA. To, že zaplavuje zbytek světa nikoliv zbožím ale laciným šmejdem, netřeba připomínat.

Tuším, že o naší historii homo sapiens sapiens toho příliš nevíme. Stačí se začít pídit po událostech před 14, 10 a nebo jen 5000 lety a moc toho jeden nenajde. Stala se před 14 – 12000 lety superkatastrofa globálního rozsahu? Hodně geologických, biologických, archeologických a jiných důkazů tomu nasvědčuje a mohou být takto interpretovány. Za dalších , zhruba 5000 let, tedy před 8000 lety se na celém světě rozvinula megalitická architektura, o které panují pouze dohady a hypotézy. Jak dopravovali, přesně ukládali a opracovávali kamenné bloky, mnohdy tvrdé žuly 20 – 120 tun těžké, nota bene bez znalosti kola. Známky těchto megalitických staveb najdeme na každém kontinentu. Internet, aby se mezi sebou dorozumívali, tehdy neměli. A celou lidskou prehistorií i historií se jako had táhnou konflikty, vraždy, války, genocidy a tak vidíme, že člověk je zvířátko kruté a brutální jako žádné jiné. Historie lidstva je horor nad horory.

Od doby tak zvaného osvícení v 18. století, kdy nastal relativně náhlý převrat v evropském myšlení, až do dneška, kdy evropská a potažmo celá západní judeo-křesťanská civilizace, opět náhle, spěje k vlastní sebevraždě či zániku, jako kdysi starý Řím, se lidé vzdalují své kolébce v přírodě stále více a více. Nesmírně vzrostlo bohatství středních, nyní nejpočetnějších vrstev lidské společnosti. S bohatstvím ruku v ruce přišla pohodlnost a strach toto vše ztratit. Proto římská společnost v době svého zániku, a nebo dnešní dnes, postrádá průbojnost a vůli bojovat za své přežití. Každý boj je risk. V každé bitvě jeden vítězí a druhý je poražený.

Stačí se porozhlédnout vesmírem a nebo na Zemi přírodou. Silnější, respektive chytřejší vítězí nad slabším a nebo blbějším, dnes by opatrný politik řekl v „newspeak“ intelektuálně hendikepovaným. Lidé nejsou výjimka a platí pro ně stejné zákony jako v přírodě, jejíž jsou součástí a ze které vzešli, ať se jim to líbí a nebo ne. Takže v 18. století vzniklý osvícenecký racionalismus, humanismus, logika, nové estetické a etické principy či duchovní zaměření se vyvinuly do dnešního konceptu ad absurdum dovedené společenské svobody, rovnosti, demokracie, lidských práv, společenské tolerance a jiných, ne zrovna přívětivých jevů současné společnosti, které se dají shrnout pod podivný název „politická korektnost“, což je jev veskrze záporný a pro společnost neudržitelný až sebevražedný.

Dnešní lidská společnost – západní civilizace – ve svém bohatství a pohodlnosti zcela postrádá politickou vůli svoje výsady, kulturu a bohatství bránit a nebo dokonce uštědřit preventivní první úder silám, které zcela evidentně usilují o její zničení. Přímému boji s islamizací světa se vyhýbá pod jakýmikoliv záminkami. Přitom jsou však jen dvě možnosti. Buď my vymažeme tyto síly z povrchu zemského my, nebo ony nás. Ano, zní to brutálně, ale jiná cesta není a nebo ji nevidím.

K tomuto způsobu myšlení a názorům si dnešní společnost vychovává i mladou generaci. Tato není vzdělávána, vychovávána a vedena tak, aby udržela společností zděděné kulturní, materiální, vědecké a nebo vojenské či duchovní hodnoty po staletí budované, ale naopak. Sypat si popel na hlavu za to, co se událo před pěti, deseti a nebo dokonce dvaceti generacemi je nesmysl, ale děje se tak. Z dnešních středních a vysokých škol vychází absolventi, kteří neumějí správně psát a počítat, kteří neznají historii země, ve které žijí, neřkuli světovou, a kteří ve své většině nemají zájem o věci obecné ve společnosti, ve které žijí. Znalosti považují za zbytečnou zátěž mozkovny, kterou rezervují pro emoce, převážně příjemného a vzrušujícího charakteru.

Ti, kterým to trochu myslí a kteří jsou vyškoleni v prestižních vzdělávacích institucích, nyní však upadajících kvalit, mentory přinejmenším s podivným zaměřením, se snaží svými počiny zánik naší civilizace jen urychlit. Když potřebují nějakou informaci, tak si ji na chytrém telefonu a nebo počítači či tabletu vygůglí. Když potřebuje někdo někomu něco sdělit, tak mu pošle SMSku a navíc nikoliv slovní, ale ve zkratkách, které zaplavily moderní komunikaci jedinců do věku 50 let. Vypukla pomalá smrt papírových tištěných knih, časopisů a novin. Tito jedinci si je čtou na digitálních čtečkách, tabletech a nebo noťasech. Ostatně hieroglyfy tesané do kamene a nebo klínové písmo tlačené do hliněných tabulek také ze světa zmizelo a lidská společnost se přesto vyvíjela dál.

Rozbujela se tak zvaná sociální média, jako Facebook, Twitter, Second Life, YouTube a řada dalších, ve kterých o sobě mladí lidé na sociálních sítích zveřejňují až nechutné intimnosti. Patrně to je jistou anonymitou tohoto způsobu komunikace. To, co bez skrupulí zveřejní na sociální síti, by je nenapadlo někomu vykládat přímo do ksichtu u stolu v hospodě. Už proto ne, že takový způsob komunikace je takovému jedinci cizí.

Takže v těchto médiích kvete jakýsi exhibicionismus a navíc chytré telefony jsou zaplaveny buď emoticony a nebo zkratkovým jazykem SMSek. Pokud to tak bude pokračovat, tak se záhy vrátíme k hieroglyfům. Neznám český zkratkový SMSkový jazyk, ale menší příklad v anglickém.

AFAIK 2DAY už budu AFK ASAP ATM ROFL. HAK & HAND. No není to nádhera? Tuším, že podobné by bylo možno vyjádřit i emotikony.

Překlad do angličtiny pro ty, co SMSkový jazyk neznají: „As far as I know, today už budu away from the keyboard as soon as possible. At the moment I am rolling on the floor laughing. Hugs and kissess, have a nice day.“ V češtině to je zhruba toto: „Pokud vím budu dnes vzdálen od klávesnice co nejdříve. Právě teď se válím na podlaze smíchy. Obejmutí a polibky, měj pěkný den.“

Takže vlastně můžeme být rádi, že do budoucna nevidíme. Pokrok zde je patrný, nyní jde o to, jde-li správným směrem. Tedy vpřed a nikoliv vzad. Budoucnost nám ukáže a mnozí z nás dříve narozených to už nespatří. Třeba to je dar či požehnání od pána Boha.

Napsáno 8/11/2014. 

George Švehla Neviditelný pes


zpět na článek