KOČKY: Pinďa

Dne 14. května se dostavila celá naše rodina v plném počtu, aby mi vnučka Eliška předala velkou a vysokou krabici, ve které se krčilo malé kotě. Byla to náhrada za chcíplého Mouráčka, kterého jsem sama pochovala na zahrádce a vysadila na jeho hrobeček bílý rododendron.

Kotě bylo prohlášeno za kočku a Eliška mu vybrala jméno Kiki. To se bohužel neujalo, protože vedle mohutného Černouška vypadalo jako pinďa.

Pinďa - portrét

Hned jsme jeli ke zvěrolékaři, který ho prohlédl a řekl, že je asi měsíc staré a že je to kočička a jméno Pinďa je naprosto nevhodné a navrhuje ho pojmenovat Pinďulka.

Pinďulka byla velice nebojácná a nikoho a ničeho se nebála, ale za asi 10 dní se z ní stal takový bezmocný hadřík s vysokou teplotou. Zákon schválnosti, byl pátek a my museli každý den na injekce.

Vždycky se někdo našel a autem nás odvezl na úkor své rodiny.

Když se kotě uzdravilo, začalo zkoumat byt a přilehlé balkóny, které jsme měli zasíťované. Protože probíhala oprava fasády, všechny kytky a stromy z balkónů byly v bytě a to byl ráj pro budování tunelů v truhlících. Okupovalo Černouška a nedalo mu chvilku klidu. Soužití s Černouškem se nezdařilo a oba jsem musela oddělit. Černoušek obývá ložnici a jeden balkón. Má svůj záchůdek, pelíšek vodu a klídek. Kotě má zbytek bytu se svým záchodkem a pelíškem na STOLE, vodou a klídkem.

Pinďa velmi roztomilý

Když bylo kotěti tři čtvrtě roku, jeli jsme na kastraci. Jaké to bylo překvapení pro nás i pana doktora, že se z Pinďulky vyklubal kocour Pinďa. Těšili jsme se, že se po kastraci zklidní, ale dočkali jsme se až za půl roku.

Jeho nejmilejší zábavou bylo hledat díry v upevnění sítí a procházet se v pátém patře v okapu. Zbudovala jsem další zátarasy pomocí plexiskla, ale Pinďa si sám protrhl síť nad zábradlím. Sousedka volala, že má Pinďu v kuchyni na stole. Jednou utekl v noci, když jsem větrala. Byl sníh a mráz mínus 15 stupňů, a on utekl. Byl o tři domy dál v okapu a tam vlezl na balkón. Sousedi se divili, kdo na ně v noci zvoní, a já přelézala zábradlí v pátém patře a honila Pinďu.

Uprchlík Pinďa načapán

Mé nervy to nevydržely. Vzala jsem Pinďu do přepravky, vzala granule, kočkolit a odvezla ho k dceři. Zazvonila jsem, a když přišla otevřít, předala jsem propriety i s kocourem a zbaběle utekla. Dlouho tam nepobyl. Druhý den byl zpátky. Neriskovali jsme, že si z toho vezme ponaučení. Vyřešili jsme to až nákupem dalších, hustších a silnějších sítí. Pinďa se zájmem přihlížel montáži a už si plánoval, kudy příště zase uteče.

Od útlého mládí se nechal rád balit do peřiny a rád honil kytku papyrus, až ji celou zlikvidoval. Naučil se otvírat dveře. Všem jsme předváděli, jakého máme šikulku, ale nevýhody začaly převažovat. Není příjemné, když se v noci vzbudíte, že je průvan a hlavní dveře dokořán, a Pinďa se promenáduje v přízemí. Tak nás naučil zamykat. Pacičkou si pustil vodu u pákové baterie a cachtal se. Tak nás naučil, když odcházíme z domu, vypnout vodu.

Pinďa se baví

Pinďova oblíbená zábava je, nosit jako pes bonbóny. Hodím mu malý zabalený bonbón z předsíně do pokojíčku a on vítězoslavně vyjde a v tlamičce nese bonbón. Někdy ho přinese až k nohám, ale někdy ho jen položí a čeká, že si pro něj dojdu a budu znovu házet. Někdy ho trefí i ve vzduchu packou a to vypadá, jako když hraje volejbal.

Rád se pere. Za mého dohledu se ho snažím spřátelit s Černouškem. Pinďa mu líže hlavičku, ouška a najednou ho hryzne a už je pranice. To jsem raději, když se pere se mnou. Byla jsem celá poškrábaná, až mi poradili zabalit si ruku do ručníku, aby mohl útočit, nebo mít plyšovou myšku na klacíku.

Znáte to všichni, když jsem na počítači, tak si lehne před počítač a brání mi pohybovat myší. Přede jako cirkulárka. Někdy mě z lásky jemně kousne do nohy nebo do ruky.

Pinďova samoobsluha

Většinu času je na balkóně a nevadí mu, když prší. Je celý mokrý, ale hlavně že je venku. V létě dělá bezletovou zónu. Jak vidí mouchu, vosu, tak na ni útočí. Troufnul si i na čmeláka a se zlou se potázal.

Zato večer, když se setmí, chytá chrousty a můry. Nosí si je pod křeslo a má jich tam třeba pět.

V jídle není vybíravý, sežere všechno, i suchý kousek chleba, jako kočičky v Řecku.

Jsem ráda, že ho mám. Černoušek se drží, oslavil 18 narozeniny, a jak říká vnučka Eliška, dostane řidičák. Je nám všem spolu dobře. Když přijdu z práce, vítací četa mě vítá – jen mluvit.

Černoušek

P.S. Černoušek přežil o pár měsíců 19. narozeniny, má hrobeček vedle Mouráčka a zasadila jsem mu růžový rododendron.

Tak jsme s Pinďou sami. 

Až na jaře budou vonět rododendrony, budeme s Pinďou vzpomínat na naše kočičí přátele.