Midas byl nesmírně bohatý král z území dnešní Makedonie, svoje bohatství si náležitě užíval a dny trávil v orgiastických radovánkách, které pořádal ve svých pověstných růžových zahradách. Tyto veselice byly tak divoké, že to dokonce imponovalo bohu Dionýsovi, a to je co říci, protože to byl bůh, který uměl žít.
Jednou se z Dionýsovy družiny poněkud vzdálil Silénos, starý Dionýsův vychovatel, a protože byl naprosto strašlivě opilý, nenašel cestu zpátky a rozhodl se, že vyspí opici v Midově zahradě. Zahradníci tam Siléna našli a přivlekli ho před krále. Ten ale Dionýsova vychovatele Siléna neomylně poznal a přikázal, aby se s ním zacházelo s největší úctou, a dál ho štědře napájel. Zajímalo by mě, jestli by to udělal, kdyby tušil, že ta samá družina, jíž je Silénos čestným členem, později bestiálně zahubí Midova vychovatele a oblíbeného pěvce Orfea.
Že Silénos přežil Midovu péči, je s podivem, Dionýsova družina měla zřejmě posílen enzym na rozklad alkoholu, a když potom Midas nechal doprovodit Siléna zpět k Dionýsovi, který už šílel strachy, co se děje s jeho oblíbeným kumpánem, vděčný Dionýsos řekl, že Midovi splní jakékoliv přání. A toho rozkošnického truhlíka nenapadlo přát si nic lepšího než to, aby se proměnilo ve zlato všechno, čeho se dotkne. I stalo se a z počátku to Midu uvádělo v extázi, jak zlátne vše, čeho se dotkl, a vůbec si neuvědomil, že tolik zlata nabourá trh s drahými kovy a padne měna!
Až když se málem udusil zlatým nuggetem, co ještě před chvilkou byl hroznem vína, obestřela ho hrůza, protože až teď dohlédl všech následků svého přání. Dionýsos, aby Midu trochu vytrestal za neuvážené přání, poslal ho opláchnout se do řeky Paktólu, ta prý z něho tuhle transmutační schopnost smyje. Což Midas neprodleně učinil, skočil do řeky po hlavě, a přestože byla ledová, cachtal se v ní jak šílená vydra, jen aby se tohoto záludného daru zbavil. Řeka Paktólos je dodnes zlatonosná.
Bohužel, Midas nakonec doplatil na to, že celý život mluvil rychleji, než myslel. Byl jednou svědkem hudební soutěže boha Apollóna proti satyru Marsyovi. Porotu tvořil říční bůh Tmólos a tomu se zkrátka více zalíbily Apollónovy improvizace na loutnu než Marsyovo trylkování na píšťalu. Midas měl ovšem opačný vkus a podal protest proti výsledkům soutěže, mimochodem značně neomalenou formou. A to si bozi od smrtelníků nikdy líbit nenechali. Přesněji řečeno, Tmólos na to kašlal, bylo to pod jeho rozlišovací schopnost, ale vítěz soutěže Apollón vytahal Midu za uši tak, že se ty uši proměnily v oslí. A ještě ke všemu protest nebyl uznán.
Svou patologickou vadu se Midas dlouho snažil skrývat nošením fryžské čapky (to je taková čepice, najdete ji ve státních znacích nebo na vlajkách několika latinskoamerických zemí), ale vybreptal to Midův holič, který jako jediný věděl o tom, že král Midas má oslí uši, a byl bohužel z těch lidí, které všechno svrbí, pokud se nemají s kým podělit o to, co je tajné. Vyhrabal někde u potoka díru a zašeptal tam, že král je ušatec. Pak díru zahrabal a liboval si, jak to vyřešil, ale rákosí a jiné křoví na břehu tuto informaci pak vyšumělo každému, kdo šel kolem. Midu ovšem ani nenapadlo nechat demonstrativně posekat rákosí, nechal popravit holiče a sám se z hrůzy a hanby otrávil.