Neviditelný pes

ZÁHADY: Démoni noci

30.10.2014

Je už hluboká noc, a přestože je teplo, kolem dvaadvaceti stupňů, mně stále běhá mráz po zádech. Každou chvíli se zkouším uklidňovat tím, že se dotknu své opakovací pušky, a připomínám si, že dvě stě metrů nalevo sedí Carlo a dvě stě metrů napravo zase Reinilda, a i oni, stejně jako já, zapichují oči do tmy před sebou a natahují uši, aby jim neunikl sebemenší zvuk. Noc je samozřejmě zvuků plná, ale mozek se snaží odfiltrovat to, co nepatří mezi ty běžné noční šelesty.

Mohu si snad sednout na ohradu, bolí mě nohy a je nesmysl tady stát napjatý jak struna… ne, proudový ohradník tu nemáme, není to zde zvykem a nikdy nám nic neuteklo. Kroky zprava, bliknutí baterky. Nelekám se, nepanikařím, není důvod. Takhle kráčí člověk. Bertie obchází všechna stanoviště. Neříkáme nic, jen na sebe kývneme. Výraz jeho tváře nevidím, ale slyším starostlivý povzdech. Všichni máme nervy „v kýblu“, jak říkáte vy Češi, a svítání se dostavuje velmi pomalu.

Když už bylo natolik světlo, že se dala přehlédnout celá pastvina, postupně jsme se všichni shromáždili kolem napajedla uprostřed. Hledíme bez hnutí a hrůzou tak zhoustl vzduch, že by se do něj daly věšet sekyry. Je to tady zas. Kráva leží nahoře přes cisternu v místě, kam by se vlastními silami nikdy nemohla vyškrábat. Jako by ji tam někdo shora položil. Její lebka je ze strany odhalená velmi čistým řezem do oblouku, kterým jí někdo odstranil kůži i maso… Carlo skřípe zuby a Reinilda pláče. Bertie jde volat policii (tady není signál), i když všichni víme, že to nebude k ničemu.

Po delší době se zase vracím ke svému seriálu o nejrůznějších tajemných věcech, hlavně proto, že tyto události se týkají bezprostředně i mých přátel. Pokud by někdo ze čtenářů Zvířetníku měl nápad, jak jim pomoci, uvítají každou aspoň trochu reálnou teorii.

Potíže s mrzačením dobytka byly spolehlivěji zaznamenány poprvé počátkem devatenáctého století a trvají dodnes. Farmáři v USA, Velké Británii nebo v Argentině nacházeli svůj dobytek (ovce, koně i krávy) mrtvý, bez orgánů či částí kůže a svaloviny – vše odebráno s nesmírnou technickou zručností, podle názoru některých patologů dokonce za pomoci laserového paprsku. Bez jakéhokoliv okrajového poškození okolních tkání, a to neumí ani nejzkušenější chirurg.

Toto zohavování dobytka je hrůzně metodické, vyšetřovatelé v podstatě potvrzují všude stejný modus operandi. Ten, kdo to udělal, se zajímal zejména o reprodukční orgány, prsní žlázy, zažívací orgány a pak oči a hrdlo. A provedl to všechno nejdéle do několika minut. Další společný prvek všech případů je absence krve v kadáverech. Mrtvá zvířata jí nemají ani kapku, jako by ji někdo kompletně odsál. Na místě nálezu dobytka jí však není ani kapka, tedy krev ani tak nevytekla, jako spíše prostě zmizela. A nejenom to, na místě nálezu kromě samotných zohavených těl není ani stopy po přítomnosti pachatele.

Někdy se postižení farmáři pokoušejí svůj dobytek hlídat a bránit. Jak je vidět na popisu události z Velké Británie, který mi poskytli mí známí Marty Wallence a Bertie Rackingham, není jim to mnoho platné. (Jména všech aktérů jsou pravá a jsou uvedena s jejich souhlasem. Bližší lokalizaci – hrabství a nejbližší město – mohu poskytnout také, ale už nikoli veřejně.)

Stalo se jim jednou dokonce, že objevili mrtvou krávu, ale bez zohavení. Využili toho a nainstalovali poblíž kameru s nočním viděním na stativu a celou noc snímali mrtvou krávu a okolí. Výsledek? Ve tři hodiny ráno na 9 minut byl záznam znehodnocen čímsi, co vypadalo, jako kdyby po tu dobu někdo silným reflektorem svítil přímo do objektivu. Kráva byla zohavena.

Teorií, které popisují, kdo a proč to dělá, je několik, ovšem jedna kulhá víc než druhá. V USA je toto často považováno za dílo tvora zvaného chupacabra, kterého nemá příliš smysl blíže popisovat, protože jednotlivé popisy se značně liší. Je to zkrátka blíže neurčená potvora, která se živí krví zvířat. Dokáže ji údajně z dobytka nadobro vysosat. Zoologové se domnívají, že se jedná o moderní mýtus, a osobně s tím souhlasím.

Slyšel jsem rovněž divoké teorie o tajné odporné sektě lidí, kteří dobytek zvedají kladkostrojem nad káď s kyselinou, do které se jímá krev podřezaného zvířete. Ale po ničem takovém se nenašly žádné stopy a navíc, taková akce se by se možná dala utajit na široširých argentinských pastvinách, ale rozhodně ne ve Velké Británii.

Nejčastější jsou ovšem domněnky, že je to dílo bezcitných, klinicky chladně uvažujících mimozemšťanů, kteří to prostě potřebují pro nějaké naprosto neodhadnutelné záměry. Důkaz pro něco takového ovšem neexistuje ani jediný. Pokud by se někdo odvážil zeptat, zda se někdy něco podobného (nebo přesně totéž) stalo lidem, pak musím bohužel odpovědět, že ano, i když vzácně, ale s ohledem na pietu a přílišnou hrůznost těchto případů podrobnosti neuvádím, tito nebožáci nechť odpočívají v pokoji.

Neviditelný pes


zpět na článek