Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava – Září jezdí na strakaté kobyle – Září, na léto jde stáří. Tak tentokrát se lidová slovesnost strefila.
Konec léta nebyl, co se počasí týká, příliš radostný. Dá se říct, že minimálně zde, na suchém jihu, kompletně propršel – byly přívaly i drobná mžení, déšť vytrvalý či rychlé bouřky. A mokro, mokro, mokro. Sice mezi kapkami deště prosvítalo sluníčko a místy bylo teplo, ale takovéhle září není můj šálek čaje, natožto kafe.
A na toto počasí rychle zareagovala příroda – tudíž louky jsou sice šťavnatě smaragdové (to ty deště), ale stromy zelenou barvu rychle ztrácejí, některé už opustilo listí docela. Čemu se letos daří, to jsou houby (ty jsme v našich krajích již pár roků téměř nepotkali). A ještě jeden jev, který je v devátém měsíci u nás neznámý – Dyje byla pár dnů plná na doraz, pět centimetrů a jde ven z koryta. Holt si vynahradila jarní skrblictví, kdy lužním lesům neposlala žádnou zátopu, která je pro jejich přežití tak potřebná.
Fotila jsem převážně ve slunné hodiny – ono taky foťte, když je tma jak v pytli a kolem vás jen provazy vody a na nohách vám začíná růst blána jak vodníkovi. Snažila jsem se zachytit to, co je pro letošní netypický septembr typické – hlavně barvy a pak vodu.
Foceno v okolí Lednice při venčicích vycházkách. A až si přečtete verše pro tento měsíc od HannaH, tak zavřete oči a zasněte se – určitě ucítíte v puse tu sladkotrpkou chuť ostružin a pod víčky se vám budou míhat blesky.
zaříká září
slunce
stín
do ostruh černých ostružin
od břehu k břehu
do rozbřesku
zamyká řeky
mříží blesků (Hana Hadincová Terra incognita)
Fotografie najdete zde.