K dnešnímu Vípáku mě inspirovala nedávná zmínka o elektrických ohradnících. Od nich je totiž jenom krůček ke zkratkám a to už jsem u zřídla nevšedních zážitků.
Určitě nebudu jediná, komu se tyto dvě veličiny někdy propojily v jediném dni. Pepa mě vzal na výlet po krkonošských luzích a hájích, a zřejmě poslušen nějakých genetických povelů musel jít zkratkou – přes louku zdánlivě nekonečnou (protože zakopcovatou) a opatřenou ohradníkem. Že je elektrický, zjistil s juchnutím on, ale mě ujistil, že nebezpečí nehrozí. Drát jistě přeskočím a louka je prázdná – dyk vidím, ne.
Poučení prvé: louka opatřená ohradníkem není louka, ale pastvina.
Poučení druhé: pastvina nekončí s obzorem.
Poučení třetí: za obzorem jsou bejci.
Kdo zažil, nezapomene – adrenalin má opravdu něco do sebe. Teda ten můj, pro bejky to byla naštěstí lehká zvědavá vyklusávačka s hrou svalů.
Jo jo, léto a zkratky buďte pochváleny.
Přeji příjemnou sobotu a neděli a pište sem, jak se máte – vípák je jako obvykle téma otevřené čemukoli.