Narkissos (známý též jako Narcis), byl synem říčního boha a modré vodní nymfy Leiropé a protože nymfy jsou hodné, Leiropě na synkovi záleželo, sehnala slepého věštce Teiresia, aby z věštby zjistila synkovu budoucnost.
Slepý věštec Teiresias je mimochodem vůbec zvláštní postava, volně si brouzdá řeckými legendami, proto se lze domnívat že mu bohové darovali značnou dlouhověkost. Nikoliv však nesmrtelnost, v době po trojské válce již byl prokazatelně mrtev. Slepý byl proto, že v mládí spatřil bohyni Athénu - bez jejího svolení - jak se nahá koupe v potoce a co jí má co očumovat, že.
Ale protože Athéně samotné pak její reakce připadla přehnaná, povolala kouzelné hady, ti Teiresiovi jazykem pročistili uši a on od té doby uměl věštit a solidně se tím uživil. No a Narkissovi Teiresias věštil to, že tento nesmírně krásný chlapec bude mít hezký život a dožije se vysokého věku, jen pokud nikdy nepozná sám sebe.
Do Narkissa ze zamilovával kdekdo, hromadně i jednotlivě, kdokoliv ho potkal, roztřeštil se láskou k němu tak že to dál nešlo. Za Narkissem se táhly kilometry zhrzených milenek (i milenců, Narkissos to bral, jak to přišlo), že by bylo možno podle nich Narkissa stopovat. On byl ale na svou krásu tak pyšen a hrd, že nikdo nadlouho nedokázal vyhovět jeho kritériím.
Narkissos se jednou plížil po lese, snad za zvěří, snad aby unikl nářkům zavržených milenek, když ho našla lesní nymfa Echó. Nemohla ho sama oslovit a bála se na něj vyjuknout znenadání, tak se ploužila za ním. Tato nymfa měla totiž těžký hlasový handicap - nemohla sama mluvit, mohla jen papouškovat slova druhých. Provedla jí to bohyně Héra za trest, že když byl Zeus na jednom ze svých záletů za nymfami, Echó ho kryla tak že mlela pantem tak strašlivě, že Héře málem vykecala díru do její božské hlavy.
Narkissos když zjistil, že v lese zabloudil, tak začal volat o pomoc a tím spustil nejapnou výměnu otázek a výkřiků mezi ním a nymfou Echó, což ho tak vyděsilo, že nymfě utekl. Samotná nymfa se pak v lese tak trápila, že se nakonec utrápila a zbyl z ní jen ten hlas.
Svědkyní těchto událostí byla bohyně lovu Artemis a řekla si, že tohle teda hrdopýškovi osladí. Nalíčila na něho v lese studánku s čistou, zrcadlící hladinou, a když se k ní unavený Narkissos sklonil, aby se napil, zahlédl v ní sám sebe a beznadějně se do sebe zabouchl. To byla muka! Jak slovy popsat tuto bláznivou situaci?
Jen psychiatr by to snad uměl. Narkissos se prostě šíleně užíral tím, že má objekt své lásky a zároveň ho nemá. Mělo to sice své výhody, například to, že objekt jeho touhy mu bude rozhodně věrný, ale to muka nijak neumenšovalo. Narkissos to nedokázal snášet a zapíchl se dýkou do srdce a než vypustil duši, zašeptal sám sobě sbohem.
Na místě kde se Narkissova krev vpila do země, vypučela bílá květina. A Narkissovo „sbohem“ smutně opakovala i Echó, která byla svědkem sebevraždy tohoto šíleného mladíka.
Láska je věčná, sebeláska zabíjí.