Je to vždycky smutné čtení, když se člověk doví o někom, kdo se záměrně a cílevědomě nestará o jemu svěřené zvíře, popřípadě ho vlastním přičiněním (zbitím, hladověním apod.) přivede do stavu, kdy zvíře trpí a někdy i zemře.
Občas vyplavou na světlo boží případy, kdy „chov“ psů či koček přeroste majiteli přes hlavu a život kolem takové nemovitosti s desítkami koček nebo psů se stává nesnesitelný. Smutné jsou i případy, kdy podobně skončí chovy velkých zvířat jako koní, krav či prasat, která jsou potom v areálu nacházena pošlá.
Poslední případ týrání, o kterém se píše zde, je o to smutnější, že se údajně jedná o velmi mladého majitele psa, který zvíře dostal jako dar od svých příbuzných a ti psa nalezli ve zbídačeném stavu a museli ho sami odvézt k veterináři s poměrně komplikovanými zraněními. Nechci spekulovat o příčině zranění, ale popisovaná zranění si pes jen tak sám od sebe nezpůsobí, vypadá to buď na přejetí autem, nebo na surové zbití.
V novém občanském zákoníku se již zvíře nepovažuje za pouhou „věc“ a postihy za prokázané týrání zvířete mohou být docela citelné. To je jedině dobře. Nicméně, případy týrání zvířete se často týkají především „zvláštních“ charakterových vlastností majitele, kde na prvním místě vidím lhostejnost k utrpení, vybíjení si agresivity na „němé tváři“ apod.
Majitel týraného zvířete, ve výše uvedeném případě mladý člověk, by tak měl být za způsob jednání potrestán, ale především by měl být podroben evidentně jistému druhu léčení. Možná, že uvedený případ je jen největší známkou asociálního chování daného mladíka a v budoucnosti by se mohl u toho člověka bez patřičného léčení projevit sklon k agresi proti lidem.
Obávám se, že však vše v daném případě vyšumí jaksi do ztracena. Vždyť se často neřeší ani mnohem závažnější případy nevraživosti mezi sousedy, dokud „nebouchnou saze“. Pak už bývá obvykle pozdě.