ROZCESTNÍK: Klokánie a její ostrovy (2) – Macquarie
Klokánie je nejmenší kontinent nebo největší ostrov na světě. Záleží na úhlu pohledu a přesvědčení pozorovatele. Břehy Klokánie omývají největší, nejbouřlivější a nejteplejší oceány světa. Na severu, blízko rovníku, to jsou teplé vody moří Timorského, Arafurského a Korálového, co odděluje australský kontinent od Indonésie a Melanésie.
Na východu to je Pacifik, na jihu nejbouřlivější vody chladného Jižního oceánu a na západě to je oceán Indický. Díky veškeré této vodě je kontinent obklopen nesčetnými ostrovy, ostrůvky a ostrůvečky, které k Austrálii také patří. Přesně, 8222 kusů.
Je zde postaráno o všechny chuti. Idylické tropické ostrovy v mořích na severu a severovýchodě jsou asi favority většiny lidí. Palmové háje, prohřátý písek liduprosté pláže, pod vodou čarokrásné korálové útesy, čerstvé kokosy jen si je utrhnout a pěkné domorodky či domorodci. Dovolte však upřesnit. Jak holčičky, tak i chlapci jsou festovně stavění a jak se jim přehoupne 18 let tak připomínají obrněný transportér. Žádné éterické bytosti to nejsou ani omylem. Ale pěkně zpívat a tančit umí všichni. A navíc jsou skoro furt usměvaví. Ostatně všichni ostrované připluli kdysi z Asie.
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Migraciones_austronesias.png
http://en.wikipedia.org/wiki/Samoa
http://en.wikipedia.org/wiki/Tahiti
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Pacific_Culture_Areas.jpg
http://www.janeresture.com/oceania_resources/index.htm
To jsou zajímavé stránky správně švihlé Dame Dr. Jane Resture, ale v angličtině. Jsou plné informací o ostrovech v Pacifiku a ostrovanech. Ona je sice bílá, ale rozená ostrovanka a velká vlastenka. Také tam jsou spousty fotek. Avšak i ostrovy na jih od australského kontinentu v bouřlivém a studeném Jižním oceánu nepostrádají svého kouzla. Ovšem jen pro podivné jedince jako jsem já, kterých je drtivá menšina.
V tomto povídání bych vám rád přiblížil některé z nich. Začnu mojí srdeční záležitostí, ostrovy, které jsou blíže Antarktidy než Austrálie, kterým se většina zvířat i lidí vyhýbá a kam jezdí jen šílenci, podivně švihnutí vědci nebo masochisti. Jsou však rájem pro faunu, kterou obdivuji a mám rád i přesto, že ve své většině neskutečně páchne a navíc je ukecaná až uřvaná.
Předesílám, že já vodu nemusím, jsem písečná krysa a dávám přednost rudému písku v horkých pouštích ve vnitrozemí, přesto mě bylo umožněno navštívit Antarktidu a Ohňovou Zemi, kde jsem zmíněná zvířátka potkal. Ostrovy o kterých se rozepíšu, jsem však už nenavštívil, i když bych byl rád tak učinil. Příležitost se prostě nenaskytla a teď se moje tělo podobných ptákovin už odmítá zúčastňovat. Na ostrovy tropické, idylické, s prohřátým pískem na plážích by mě nedostali, i kdyby mě za to platili. Dyť povídám, šílenci a masochisti.
Tentokrát se podíváme na ostrov ve tvaru vařené nudle ležící na půl cestě z Nového Zélandu do Antarktidy obdařeným jménem Macquarie. http://en.wikipedia.org/wiki/Macquarie_Island
Tento leží v jihozápadním koutu Pacifiku v oblasti bouřlivých chladných vod a nikdy neutuchajícího ledového vichru. V roce 1890 převedl Nový Jižní Wales ostrov pod kompetenci Tasmánie a od roku 1900 je politickou součástí Tasmánie. V roku 1978 byl prohlášen za přírodní reservaci díky unikátní floře a fauně. V roce 1997 byl zařazen na seznam světového přírodního dědictví UNESCO pro svoje unikátní geologické složení.
Od roku 1948 je na ostrově permanentní australská výzkumná stanice, kde pobývá 20 – 40 masochisticky založených výzkumníků, lidiček podobně praštěných jako já. Slouží jako hlavní sídlo a základna australských antarktických expedic. Tato stanice je umístěna na samém severu ostrova na úžině na úpatí Rozhlasového kopce (Wireless Hill). Ten byl tak pojmenován podle první radioantény, která byla na něm vztyčena roku 1911 australskou antarktickou expedicí Sira Douglase Mawsona a umožňovala spojení se světem. Od té doby je na ostrově stále někdo přítomen, kdo buď obsluhuje a udržuje radiostanici, nebo vykonává nějaká pozorování.
Ostrov byl jen náhodou objeven 11. června 1810 anglo-australanem Frederickem Hasselboroughem když v Pacifiku pátral po lovištích tuleňů. Jako správný poddaný jeho veličenstva krále George III okamžitě prohlásil ostrov za britské území a anektoval jej ke kolonii Nového Jižního Walesu. Nové území bylo pojmenováno podle tehdejšího guvernéra Nového Jižního Walesu, plukovníka Lachlana Macquarieho.
Myšlenka používat ostrov pro trestaneckou kolonii byla zavržena. Počasí je zde tak nepříznivé a kruté, že trestance by tam sice dostali, ale nikoho aby je hlídal. Takže na ostrov dojížděli jen lovci tuleňů a tučňáků, kteří je mezi lety 1810 – 1919 téměř vyhubili. Přesnou polohu ostrova a jeho mapu zhotovil až roku 1820 Fabian Gottlieb von Bellingshausen. To je ten stejný pán, který prozkoumal tyto a jiné zapomenuté končiny světa pro ruského cara Alexandra I.
V roce 1877 u ostrova ztroskotal škuner Bencleugh a trosečníci strávili na ostrově 4 měsíce. Majitel škuneru, John Sen Inches Thomson, napsal v roce 1912 knihu o svých plavbách a nuceném pobytu na ostrovu. Kniha se jmenuje „Voyages and Wanderings In Far-off Seas and Lands“, tedy něco jako „Plavby a toulky po dalekých mořích a zemích“. Zajímavé čtení z doby, kdy byli lidé z jiného materiálu, než jsme dnes my.
Ostrov leží v místech, kde se stýkají geologické tektonické desky, Australská a Pacifická. Je to jediné místo v Pacifiku, kde vystupují nad hladinu skály zemského pláště a právě proto je ostrov na seznamu UNESCO. Tvoří součást geologického útvaru, zvaného Macquarie Ridge. Ostrov je hornatý, 34k dlouhý a v průměru 5 km široký. Jeho rozloha je 128 km2. Hory Hamilton a Fletcher na jihu ostrova dosahují 410 metrů.
Díky své poloze se ostrov může pochlubit jedním z nejsilnějších zemětřesení, které bylo kdy zaznamenáno. 8.1 na Richterově stupnici. Stalo se tak 23. prosince 2004, aby 12. dubna 2008 se třásl silou 7.1 Richterovy stupnice. Škody byly minimální, není tam téměř co poškodit.
Počasí ostrova je kapitolou samou pro sebe. Teploty vzduchu jsou ovlivněny okolním oceánem a jsou tedy vyrovnané, avšak jen několik stupňů nad bodem mrazu. Průměrná zimní teplota je 4,9°C a letní 8,8°C. Za rok tam naprší a nasněží necelý metr srážek a ostrov je nejoblačnější pevninou na světě. Za celý rok je Slunce vidět jen 856 hodin, tedy 35 dnů.
Flora ostrova má charakter subantarktický a nejlépe se zde daří mechům a lišejníkům. Dřeviny zde nerostou žádné a 45 druhů cévnatých rostlin a kapradí nepřesahuje výšky 1 metru právě kvůli téměř nikdy neutuchajícímu ledovému vichru. Dokonce zde rostou i místní rostliny, co jinde nerostou. Krásné polštářovité Azorella macquariensis, trávy Puccinellia macquariensis a pak dvě orchideje, Nematoceras dienemum a Nematoceras sulcatum.
Fauna ostrova zahrnuje tři druhy lachtanů, lvouny, kterých tu žije 80 000 a tuleně. Ostrov je domovem veškeré světové populace tučňáků královských (Royal Penguins) a kormoránů Macquarie Shags. Dále zde hnízdí ve větším množství další tři druhy tučňáků. King Penguins, Southern Rockhopper Penguins a Gentoo Penguins. Dohromady zde hnízdí 3,5 milionu silně zaváňajících a nemožně uřvaných ptáků. Zde si je můžete poslechnout. I když si dáte zvuk na maximum, tak to je stále ticho proti tomu co je slyšet in natura.
http://en.wikipedia.org/wiki/File:King_Penguin_Rookery_Audio.oga
http://en.wikipedia.org/wiki/File:AudioElleSeals.oga
http://en.wikipedia.org/wiki/File:AudioRoyalPenguins.oga
Mimo tučňáků zde žije 13 druhů mořských ptáků, z nichž nejpočetnější jsou albatrosi, kormoráni, skuy http://en.wikipedia.org/wiki/Skua a velcí bouřňáci. http://en.wikipedia.org/wiki/Giant_petrel
Ekologie ostrova utrpěla, jako všude tam kam vkročila noha bílého muže. Hned od roku 1810, byli lachtani, lvouni a tučňáci loveni pro své kožešiny a tuk. Z lodí lovců přeplavaly na břehy myši a krysy, kterým se zde dobře dařilo, protože zde neměly žádné nepřátele. Tito hlodavci si však pochutnávali i na zásobách jídla lovců a tak tito vysadili na břeh kočky a vrchol byl, když v roce 1870 zde „vysadili“ králíky, jako zdroj potravy pro lovce.
1203sve4
Ti se zde množili jak se na králíky sluší a patří, a v roce 1970 už ničilo ostrov 130 000 králíků. Jak jeho terén vyhrabáváním nor a následující erozi, tak i vegetaci spásáním. Kočičky se vybodly na lovení krys a myší a každý rok sežraly 60 000 ptáků. V roce 1985 se započalo s odstřelem 2500 koček a v roce 2000 byla zastřelena poslední. Ptačí populace velice rychle reagovala a její stav se vrátil na původní hodnoty. Ještě v roce 2006 ničilo ostrov a jeho ptactvo 100 000 králíků a nesčetných krys. Bylo to i kvůli tomu, že z ostrova zmizely kočky.
V roce 2007 vylo vyčleněno 24 milionů klokaních dolarů na vyhubení všech hlodavců. Započalo se trávením. Když stavy klesly, tak se započalo se sedmiletým plánem lovení pomocí speciálně vycvičených psů. V roce 2012 už mělo být na ostrově jen 5 králíků. Ramlice kojící 4 mladé. Od roku 2012 je ostrov králíků prostý, ale týmy lovců se psy
stále pátrají v krajině, zda někde nějakého nezapomenuli. Zrovna tak se dívají po krysách a pejsci jsou známí jako „rat dog“. Pes krysař.
Mimo permanentní výzkumné stanice a základny antarktických expedicí je na ostrově ještě postaveno 5 nouzových přístřešků, jakési chatky, sloužící k přespání pro ty co se rozhodnou projít ostrov po jeho celé délce.
http://www.antarctica.gov.au/living-and-working/stations/macquarie-island
I když to je pouhých 35 km tam a 35 km zpět, tak tento výšlap představuje expedici na týden až dva. Podle počasí, které se zde mění každou minutu, jen místy vyšlápnuté chodníky či cesty a terén strmých svahů, kdy se jeden šplhá po čtyřech nahoru nebo klouže po zadeli dolů. O pitnou vodu zde nouze není, cestou jsou četná sladkovodní jezírka, tedy ledovcová plesa. Ostatně stačí se na ostrov podívat na Google maps a nebo Earth a patřičně si pohled zvětšit.
Silný vichr s deštěm znamená dojít k přístřešku mokrý až na kůži. Takový déšť za silného, ledového větru, je zvláštní lahůdka. Kapky deště jsou větrem rozprášeny na droboučké kapičky letící horizontálně vzduchem. Kam takto hnané kapičky narazí, tam pod tlakem větru proniknou skoro vše, pokud to není vodě odolná vrstva. Tkanina Gore-tex pro ně nic neznamená, do pěti minut jí proniknou, zrovna jako polárním stanem.
Takže jedině jeskyně, pevná budova nebo skafandr slouží k ochraně proti tom uto dešti. Když na jednoho takový déšť narazí, tak si připadá, že skočil do vody. Kapénky jsou velice husté a proti větru je velice obtížné dýchat, asi jako pod vodou. Zakusil jsem na vlastní kůži, doslova, v Patagonii a na Ohňové Zemi a tak vím, o čem mluvím. Kdo by měl zájem a vládnul angličtinou, tak na následujícím odkazu je co se na ostrově děje týden po týdnu se stovkami nádherných fotek. Některé jsem vybral a dal na Rajče.
Další fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Macquarie_island