KOČKY: Ferdík - kocour z ulice

Vždy se jim snažíme poskytnout kromě žrádla i základní veterinární péči. Kočky i kocouři se nám zato odvděčují dlouhověkostí. A tak jsme o toho právě prvního kocoura přišli po třinácti letech a navíc za velmi nehezkých okolností. Nějaký "přítel zvířat" našemu kocourovi něco otráveného pohodil a museli jsme ho nechat u veterináře utratit.

Teď na podzim se k našim třem nalezencům a jedné kočičce přidal strašně vyhublý kocour. Začali jsme mu říkat Ferdík . Byl mourovatý a vážil snad jen jedno kilo. Přijali jsme ho se ženou do kočičí smečky a řekli jsme si, že se ho pokusíme alespoň trochu vykrmit, aby přečkal v našem domku nadcházející zimu.

Ze začátku se zdálo, že bychom mohli mít úspěch. Kocour celkem slušně žral, něco přibral. Dali jsme mu tu základní péči včetně odčervení. Celý říjen byl Ferdík u nás a začali jsme věřit, že zimu přečká.

V listopadu se ale Ferdík začal toulat, často se několik dnů neukázal a na žrádlo chodil jen tak občas. Asi před deseti dny se doslova přibelhal a už zůstal. Bohužel, přestal žrát, jenom polehával v koši, který mu žena připravila. Občas se ještě trochu napil a my už věděli, že je s ním amen.

Minulou neděli jsme ho v košíku našli pošlého. Zabalili jsme ho do několika látek a zakopali do valu s keři a květinami. Je už několikátým kocourem, který u nás dožil svůj život. A přiznám se bez mučení, vždycky se nám se ženou v takových chvílích trochu lesknou oči.