KOČKY: Macík
V sobotu 26. 7. jsme šli s paničkou, její sestrou a kamarádem na procházku. Trasa vedla z Charvátské Nové Vsi k Janohradu a strašně jsem se těšil. Výlet nakonec dopadl dobře, přestože jsem byl donucen brodit louku, ale o tom to dnes není. 
U popelnic na kraji dědiny jsme našli schoulené černobílé klubíčko, vyklubal se z toho cca šestitýdenní kocourek, nebo spíš bych měl říct takové "půlkotě". Žebra se daly počítat pohledem, když jsem do něj strčil čumákem, jen se ještě víc schoulilo a nevydalo ani hlásek.
Po bližším ohledání jsme našli očička i nosánek zalepený hnisem. Jak se dostal k popelnicím, to nevíme, možná se dotoulal, možná byl vyhozen. Během cesty domů kotě sice vrnělo, ale nikdo z nás si netroufal odhadnout, jak dlouho je hladové a jestli ho dáme dohromady. V dlaních bylo neskutečně lehounké.
Po omytí obličeje se rychle objevil základní problém - kotě mělo poraněné pravé oko. Přes poraněnou rohovku vyhřezly vnitřní struktury oka a to způsobilo rozsáhlý zánět. Kdyby se o něj někdo postaral, možná mohl očičko mít, možná mohl i vidět, jenže to by vyžadovalo velmi rychlý chirurgický zákrok a majitele, který by byl ochotný investovat do dlouhé a náročné terapie. Navíc ono "možná bude vidět" by bylo opravdu hodně velké.
Uvážili jsme pro a proti a obrátili jsme se na KOZ, Klub ochránců zvířat, který založila jedna moooc fajn doktorka v Brně, Simona Pejřilová. Pomáhá zachránit zvířátka, která se někde najdou nebo majitelé nechtějí investovat do jejich léčby, často jsou to zlomeniny, které je sice snadné, leč nákladné operovat, ostatně můžete se podívat sami na www.kozmokra.eu - snad mi tuhle reklamu prominete.
Někdo možná i řekne, na co pracně shánět peníze a zachraňovat "mrzáky", když je tolik zdravých zvířat bez páníčka, ale víte, on každý čas od času potřebuje nějakou tu pomoc. Myslím si, že je to důležitá práce - já sám jsem coby teenager potřeboval operaci za 10 000 a mám štěstí, že moji majitelé je měli a dali.
Každopádně paní doktorka se nás ujala, dohodli jsme se na terapii, dostal antibiotickou mast do obou očiček a celkové ATB do tlamičky a čekali jsme, jak to bude vypadat druhý den. Kocourek naštěstí baštil o 108, začal se rychle lepšit (to víte, kuřecí vývar s masem postaví na nohy kde koho), zánět ustoupil a my se rozhodli pro operaci. Ve čtvrtek mu paní doktorka Dvořáková v Brně vyndala očičko a dala nám ho domů s upozorněním, že jde o vážný zákrok, kotě je ještě slabé a že to taky nemusí přežít. Cestu domů prospal, doma se protáhl, koukl na mě sešitým obličejíčkem, prskl a vrazil tlamičku do misky.
Dneska je to týden a něco od zákroku a náš jednooký ďábel se má skvěle. Dren už je z oka venku a za další týden mu vytáhneme stehy a vysadíme ATB. Je krásný, hravý, mazlivý, slyší na jméno Macík a dělá nám jenom radost. Naši dva kocouři ho sice tolerují, pustí ho do misky, dokonce si s ním i trochu hrají, ale jsou uražení. Ani jeden se nedojde pořádně pomazlit, nechtějí k nám na klín, pokud tam bylo kotě, a když můžou, odejdou do jiné místnosti nebo ven.
Vzhledem k jejich "nadšení" pro třetí kočku v rodině, jsme začali hledat nového majitele. Dovedete si sami představit, jaký to byl problém, útulky jsou plné zdravých krásných koček, vesnice plné koťat, tak kdo by chtěl něco takového. Měli jsme ale štěstí, našla se slečna, která žije sama v bytě a uvažuje o zvířátku. Po rozhovoru s naší kamarádkou usoudila, že kocourek není tak špatný nápad a my si myslíme, že Macíček se tam bude mít moc dobře. Stěhovat by se měl po první vakcinaci.
Jsem rád, že sem se mohl podělit o tenhle strašný příběh se šťastným koncem. Doufám, že i ostatní zvířátka z KOZu se umístí podobně dobře, třeba vy sami budete vědět, kdo by se některého z nich ujal a i kdyby ne, aspoň vás zahřeje pocit z dobře vykonané práce, tak jako nás doma a ostatní spolupracovníky KOZu ;)
Váš Istar
