Neviditelný Pes

PSI: Max - že by Goranův brácha?!

21.7.2008

Černý Max byl nalezen na cestě někde u Olomouce na začátku května. Potkal ho muž kamarádky Renči. Kdo jste četli mé povídání o závodech tažných psů, jistě si na dobrou vílu, šéfku Hanáckého musher klubu a její lidskou i zvířecí smečku vzpomenete. Zvířecí Centrální distribuce se zřejmě zbláznila, když do této přeplněné domácnosti poslala dalšího tvora. Nebo nezbláznila, protože věděla, že tam bude psisku nešťastnému dobře, alespoň dočasně, že ho vytáhnou z nejhoršího a najdou mu dobrý nový domov.Renča - Max 1
První se povedlo, z Maxe je krásný pes. Druhé už je jinak. O maxi parťáka neměl nikdo zájem. Renča ho nabízela, kde se dalo, zkoušela to i přes útulky, ale Maxíka mají pořád doma. Případní zájemci se vyděsili Maxovy velikosti nebo neprošli Renčiným výběrem. Maxe chtěla dát někomu zodpovědnému, kdo velkému, zdravému psisku poskytne dostatek pohybu a poradí si i s jeho výchovou - výcvikem.
Jeho minulost je neznámá a temná. Informace o něm jsou od okamžiku, kdy se veliký černý pes potloukal po silnici. Když mu zastavilo auto a řidič ho vlídně oslovil a otevřel dveře, pes neváhal, nastoupil na zadní sedačky a celou cestu svému zachránci vysvětloval, že je děsně hodný, mazlivý a potřebný a pečlivě mu při tom oblízal celou hlavu. Doma si to trochu pokazil. Okamžitě se projevil jako velmi odhodlaný kočkožer a s domácí smečkou by byl ochoten dát se hned do rvačky. Taky smečka spustila povyk, že černého vetřelce neberou. Ku podivu drůbež ho vůbec nezajímala.
Renča rozdýchala počáteční šok z "dárečku" a protože je to žena činu a má srdce na správném místě, hned začala psisko pečlivě zkoumat. Ohledání bylo neradostné, ale ne kritické. Pes mladý, tak do dvou let, hubený jak žebřiňák, páteř jak zuby pily, tělo poseté starými ranami, zanícené místa, holá kůže, paraziti. Jinak snad zdravý, maximálně mazlivý, docela poslušný a k lidem neagresivní, čistotný. Možná kříženec pita a labradora, těžko odhadnout.
Byl prohlédnut veterinářem, odčerven, odblešen, pečlivě vykoupán v hojivém šampónu. Při manipulaci s ním nebyl žádný problém. Naopak, pes byl vděčný a mazlivý. A žravý! Nad pravidelnou stravou 3x denně jásal.
Renča - Max 2A díky výborné péči se rychle měnil v krásného psa s lesklým kožichem. Ale ukázalo se, že má rány taky na své psí duši. Má panický strach z nářadí, ze všech násad, zřejmě byl hodně bit. Je žárlivý a majetnický, nerad se dělí o přízeň s ostatními psy. Nicméně, pomalinku si zvyká. A smečka na něho. A hlavně lidská smečka si na něho velice zvykla.
Navíc v té původní psí smečce došlo v krátkém čase ke třem ztrátám. Tři haskynky přeběhly duhový most. U stařičké Babči se to více-méně čekalo, ne, že by to proto bylo lehčí. A dvě fenky, sestry z vrhu, který před třinácti lety zůstal doma a vytvořil skvělou závodní smečku, odešly rychle a nečekaně, o to bolestněji. V této situaci se snad Maxův osud ani nemohl vyvinout jinak, než že lidská smečka se rozhodla, že už mu snad ani žádný jiný domov hledat nebude.
Max získal skvělou rodinu. A rodina těžký úděl. Veliké, silné psisko potřebuje citlivou převýchovu, socializaci hlavně mezi příslušníky svého rodu. Přestěhoval se z místnůstky do uvolněného kotce, ale zprvu vůbec nebyl z nového bydlení šťastný. Jako by měl strach ze světla, jako by byl zvyklý být zavřený někde v místnosti. Přitom procházky ven mu problém nedělají, zato člověk,který ho vede musí být neustále ve střehu, vidět dřív a reagovat rychleji, než  silné a rychlé zvíře. Renča - Max 3
Samozřejmostí je vodítko a dobrý náhubek. Max se už hodně naučil, dokáže zůstat v klidu, i když po něm na vycházce vyjíždí sousedovic vořech. Za kočkou je ochotný pořád vystartovat, ale už ví, že se to nesmí, umí se stydět a umí se člověku omlouvat, když něco provede. Bohužel jsou na sebe velmi žárliví s rodinným mazlíkem maďárkem Edískem, což bude zřejmě trvalý problém, stejně jako domácí kočky. Ty v Maxově přítomnosti nebudou v bezpečí nikdy.
Povídala jsem si s Renčou o Maxovi teď na Hanácké Štrece.  Dobře si uvědomuje, jakou zodpovědnost na sebe vzali, když se černého halamy ujali. Trápí ji, že díky množství vlastních zvířátek nemůže dát Maxovi tolik lásky a času, který by chtěl a potřeboval. Na pozici psího jedináčka by určitě dělal ve výchově mnohem větší a rychlejší pokroky. A byl by velmi vděčný a šťastný. Mají ho moc rádi a už ho do světa nenabízí, ale kdyby se náhodou našel někdo zkušený a odhodlaný, kdo by dokázal tomu maxipsovi s láskou a důsledností dát, co potřebuje…kontakt na Renču najdete na www.ledovastopa.estranky.cz

Ap (Adamusová Petra)


zpět na článek