Neviditelný pes

AKVARISTIKA: To se to tak někdy semele

29.1.2007

Když pracujete v obchodě, tak vyslechnete denně několik takových příhod, stížností, dotazů a já nevím co ještě. Patří to zkrátka k profesi a profesionál by takové projevy neměl rozhodně přecházet mlčením či nezájmem. Někdy si člověk, zákazník, zkrátka přijde pouze popovídat. Je-li chvíle, správný prodavač či majitel obchodu nesmí projevit nezájem. To by měl být zákon. Zvláště, jedná-li se o zákazníka věrného a prodavači dobře znalého. Pak se musí takový dialog vést v duchu přátelského rozhovoru. 19ryby 1

"Tak můžeš!" Ozvalo se za mnou. To moje žena přišla z oběda a střídala mě za pultem. Sedl jsem si v kanceláři za stůl a započal rutinní kupecké počty. "Á, to je mi návštěva!" Ozvalo se z prodejny a já věděl, že se blíží někdo známý. Znal jsem již dobře ten tón, kterým žena ohlašovala návštěvu. Za okamžik se ve dveřích objevila známá postava. "Ahoj Láďo!" Radostně jsme se navzájem pozdravili. Pokynul jsem a kamarád se posadil ke stolu, kde jsem zrovna dával dohromady závěrku.

Po chvíli vstřícné debaty se ve dveřích objevila mamča s čajem. Jak to dělá? Pomyslel jsem si. Vždy tak hbitě připraví přesně to, co je třeba. Kamarád byl profesor z univerzity, mikrobiolog, akvarista a bezva chlap. Ale za jeho návštěvou se vždy něco skrývalo. Prostě se nestalo, že by jen tak jel okolo, toho jsem si byl vědom a čekal, co se bude dít. "Hele?" Á, je to tady, napadlo mě. "Jezdíš už pěknou dobu po klubech, přednášíš o vodních rostlinách a u nás nic."

Vyvalil jsem na něj oči. "Jak to myslíš?" "No, slyšel jsem tě na čtyřce a myslím, že bys měl dát něco dohromady i pro společnost." Čtyřka, to byl pražský klub akvaristů a já tam zrovna minulý měsíc povídal o nových vodních rostlinách, které jsou vhodné i pro akvaristiku.

Ihned jsem postavil mezi nás zeď. "Láďo, já přece…." "Ale, ale! Já si to přesně myslel. Prostě přemlouvat tě nebudu. Dávám dohromady plán na příští měsíc a prostě tě tam chceme. Tak co?" Kdybych stál, tak se mi roztřásla kolena. Já si Ládi velmi vážil, byl to kamarád z profese, ale tohle byl závazek a odpovědnost. Co kdyby…

"Vidím ti až do duše, ničeho se neboj, slyšel jsem tě a bylo to dobrý! Nezval bych tě, fakt." Nafoukl jsem se jako montgolfiéra. Pacholek, přesně věděl jak na mně. Věděl jsem, že zrovna v tu dobu má přiletět ze Singapuru zásilka se vzácnými a hlavně novými druhy tropických vodních rostlin. To dám dohromady. V tu chvíli se mi to vše zdálo velmi jednoduché a logické. Jasně, to zvládnu! "Tak jo," vyšlo ze mě rozhodně. Ten okamžik si budu pamatovat do smrti!

"No výborně, budeš mít hodinu před doktorem Vaňkem." "Co že?!" Vyhrkl jsem neartikulovaně. "Ale nech toho, doktor Vaněk má studenovodní a ty budeš mít trumf, přineseš rostliny, které všichni léta znají, ale ještě je nikdy neviděli." To už šlo ale mimo mě. Doktor Vaněk, legenda, kapacita a já nevím jak bych ho ještě definoval. Téměř v dětství jsem již od něj četl listy ze skript, náčrty rostlin, popisy, taxonomii… proboha! Najednou jsem seděl v kanceláři sám s něčím, co se dalo těžko popsat.

Cestou domů jsem se v autě svěřil ženě. "No to je výborný, gratuluji!" "Ale s Vaňkem, víš kdo tam všechno bude…" řekl jsem přiškrceně a zase se mi sevřelo. "No, no, Vaněk, Vaněk, a ví on vůbec něco o kytkách?!" Ten večer jsem zaparkoval na trávníku před panelákem. "Tady si ale nikdy nestál." Uvědomil jsem si chybu a vycouval potupně do řady aut u chodníku. Tak a dost! Vždy mě zkrátka chvíli trvá, než se oklepu. Tak do toho! Tu noc jsem započal s rozsáhlou a důkladnou přípravou na svoji první velkou, jak jsem si ji pro sebe nazval, přednášku.

Do hodiny H zbýval sotva měsíc a já se znovu a znovu pouštěl do studií biologie tak, jako již mnohokrát. Budou se určitě ptát! Takřka zbytečně jsem pročítal to, co jsem již dobře znal, ale nesměl jsem nic podcenit. Zkrátka, jak bylo a je mým zvykem, až do důsledků! Po několika týdnech jsem byl nadupán a kdybych šel na zkoušku z biologie, rozhodně bych nepochybil.

Týden před přednáškou jsme s kolegou ještě zkontrolovali objednávku. Vše bylo nachystáno. Singapur potvrdil platbu a nic nebránilo rostlinám v tom, aby je spatřily oči našich vědců a akvaristů.

Za dva dny v noci jsme měli příjem zásilky potvrzen a tak se vše zdálo být v pořádku. Scházela maličkost. Československá pošta měla pět dní nato, aby rostliny dopravila do obchodu. Rostliny prozatím vždy přišly druhý den, protože na krabici bylo mnoho nálepek a upozornění o tom, že v balíku jsou živé rostliny. Balíky byly pojištěny, opatřeny vším možným. Praktikoval jsem to tak již několik let a tak mě ani nenapadlo, že zrovna v tomto mezičlánku bude ten největší problém. Již třetí den jsem byl nervózní a jal se balík s rostlinami hledat s tím, že jistota je jistota.

Balík ale nebyl! Nebyl nikde. Poznal jsem mnoho pracovišť pošty od dodavatele až po naši domovskou. Balík nebyl! Již dva dny se moje auto pohybovalo po trajektorii doručované pošty až k našemu obchodu. Nic. V zoufalosti mě napadlo navštívit největšího. Nebyl! Ředitel pošty trávil dovolenou kdesi na chalupě. Co teď, ta přednáška se přece jmenuje "Nové druhy vodních rostlin". Jedině…, upřel jsem oči k nebi. Pusť se boha, chyť se vrby! Ozvalo se z nebes. Padla na mě zoufalost.

To přece není možné, opakoval jsem si při mém pátrání, nikdy se to ještě nestalo, přece se to nestane zrovna teď!? Zrovna, když mám tak důležitou akci. Přednášku nemohu odmítnout. Přece tam nepůjdu jen tak. Ty rostliny byl můj trumf, to bylo to jediné, o co jsem se mohl opřít a co mě zároveň uklidňovalo. Přišla mi již dokonce vytištěná oficiální pozvánka, kde moje jméno bylo umístěno vedle doktora Vaňka a já teď najednou odmítnu? To je blbost, srab nebudeš! Balík prostě najdu, musím! Zjistil jsem, že se sklady pošty hlídají i v noci a tak se stalo, že mě málem zatkli při přemlouvání vrátného. Pamatuji si, že to bylo kdesi v Libni.

Poslední den jsem byl téměř zoufalý a v tu dobu již nešlo ani o balík, ani o přednášku. Prostě nebylo možné, že balík zmizel. A pak mi to došlo. Balík byl určitě ukraden. To se přece stává, ale mně prostě doposavad toto nejjednodušší řešení nenapadlo. Lotři!!! Jako řetězová reakce mi v tu chvíli docházelo, co se vlastně stalo. S Vaňkem o rostlinách, bez rostlin a před…, co jim budu povídat, oni všichni o rostlinách vědí jistě víc než já a dokonce je učí!

Byla sobota a já se ráno cítil jako v mrákotách. Špatný spánek se podepsal nejen na mém sebevědomí a já si spočítal, že jedna a jedna… Co teď? Nic, prostě tam půjdeš a budeš mluvit. Budeš mluvit o tom co znáš. Nic jiného se totiž dělat nedá, budeš mluvit.

Pozdě odpoledne jsem před svým nástupem do arény, tak jsem si svůj výstup představoval, podal ruku doktoru Vaňkovi. Ten okamžik se mi stal něčím velmi důležitým. Ten člověk byl prostě skvělej a já dostal kuráž. Přednáška byla tak napůl, zkrátka chyběly ty rostliny. Dobrá zkušenost, velmi dobrá! Dokonce mě ani nevypískali a cestou od katedry jsem dokonce matně vnímal i potlesk. Opravdu matně, já byl hlavně rád, že to vše mám za sebou.

Kde je pointa? V pondělí jsme přijeli s mamčou jako vždy do práce. V hodinu, kdy přijížděla pošta se otevřely dveře a usměvavý kamarád, pošťák, již u dveří volal: "Tak se našel!" A již ve dveřích s úsměvem zvedal balík až nad hlavu. On si u nás vždy, když přivezl poštu, dával kávu a přátelsky jsme popovídali. Ten den se však stalo něco, co nemohl ani tušit a co mu hlava nebrala. Z kanceláře se ozval řev a šílený Růžička se na něj vyřítil jako běsný medvěd ze svého brlohu.

No zkrátka, to se to tak někdy semele…

Jiří Růžička


zpět na článek