PSI: Jak roste doga Beta VI. - prosinec

Sice jí páník popichuje větou, že je pořád hrozně mrňavá, a že ji vrátí, ale ani Betka to nebere vážně. Hmotnost je někde kolem 50 kilo. Zuby už má kosatka kompletní co do počtu i velikosti.

Ještě stále je přestavená, klouby na předních nohách jasně dokazují, že ještě povyroste. Doufáme, že až se srovná délka všech čtyř končetin, srovnají se jí i ty zadní "ixky". Opět nás vytočila novou dvoudenní absencí schopnosti sestupu z "ložnicových" schodů (asi to opravdu souvisí s nejistotou při změně délek nožiček…), neboť pohybové potíže nemá jinak žádné a pohyb miluje a aktivně ho vyhledává. A páník vedl nějaké řeči o cvičení a posilování - tak mu šetří peněženku.

Prosinec je poněkud nestandardní měsíc - peče se cukroví, myjí se okna, drbou se dlaždičky, dojde i na vánočky, betlém, stromeček… a taky podstatně nároste počet obyvatel naší domácnosti. A to všechno Betku nesmírně zajímalo.

Vysavač honí a nadává mu, totéž platí i o prachovce, kartáči, hadru na podlahu, mopu... prostě úklid s ní je za trest. Když byla vyhozena ven, zahrabala se do mokrého bahna a dožadovala se vpuštění domů. A tak jsem drbala dlaždičky a kolem mě se klouzala a skákala na mě řvoucí obluda a zuby i drápy chytala rejžák… Zkoušela pít špinavou saponátovou teplou vodu z kbelíku… Pohoda.

U pečení asistovala zodpovědně, číhala na každou moji nepozornost. A desátků si vyžebrala kupu. Ovšem zapadla do rodiny - nejlepší je prostě vánočka. Ale může i cukroví, bonbónky ze stromečku (při velikosti našeho květináčového stromečku jsou ukryty ve džbánu), krůtí roládu, štědrovečerní řízek, pstruží hlavy i kůži, a jablíčka a banány a grepy a mandarinky a hroznové víno a ledový salát a okurky a papriku… a šlupky z brambor a mrkev a housku pro kosáky a šlupky ze slunečnice pod krmítkem, a větvičky pokroucené lísky a hroudy hlíny a drny… Je obdivuhodné, co její zažívání vydrží (ale nebojte, snažíme se to hřešení držet v míře rozumné).

Stromeček nesežrala, a to na všechny ozdoby dosáhne. Svícny stojí vysoko, bojím se, aby se nespálila. Jediné, co nepřežilo svátky, jsou dvě skleničky na šampus. Neměly to štěstí, jako několik hrnečků a víčko z konvice…. Všechny tyto drobnůstky poslala postupně k zemi z obývákového nízkého stolečku nadšeným vrtichvostěním….

Sváteční dny pro ni znamenaly hlavně veliký spánkový deficit a únavu. U všeho musela být, nic jí nesmělo uniknout a to nás "doma" postupně bylo deset. A rodinná kapela muzicírovala, Betka oslintala několik kytar, olízala struny na baskytaře (to její majitel dlouho rozdýchával :o) ), zkoušela se motat do kabelů a mikrofonů… hrála s mlaďaskou na klávesy a bylo všem fajn. 

Pochopitelně se nenechala ošidit o dlouhé procházky. Konečně jsme se dočkali alespoň trošky sněhu. To se jí moc líbí, zahrabává si do toho klacky a hračky a lítá a klouže se a žere to bílé nadělení.

Prostě svátky se vydařily.

Děvenka pomaličku leze do puberty. Když se dřív pohybovala sama po zahradě, stačilo na ni zavolat a už se nadšeně řítila ke mně, až jí ouška vlála. Teď se znechuceně otočí, sjede mě pohledem a pokračuje v načaté činnosti… Domů prý půjde, až to sama uzná za vhodné. Na procházkách se ještě stále nadšeně po zavolání přiřítí, ale pak kolem nás začne poskakovat, uskakovat a nechce se uklidnit.

Ale pokud se v tomto momentě na ni zařve, sedne si na prdelku a hned je klid. Naučila se žužlat vodítko (to asi není zrovna dobrý nápad), chůze u nohy taky není zrovna předpisová…. Občas i zabrblá, když jí beru uzenou žužlací kost. Nejnovější dovednost mě štve hodně - když zazní zvonek, letí ke dveřím a snaží si je otevřít. Máme šrámy na zdi i na dřevěných futrech… Snad do ní vtluču (to se povedlo u Ary i Xerona), že dveře jsou tabu.

Ale celkově je to pohodová veselá šikovná a rozcapená dorostenka. A společnost lidí má opravdu ráda (a my ji máme taky rádi :o))