Neviditelný pes

PTÁCI: Jak se Kosťa vybarvil

7.11.2006

Kostičík 1Když byl malinký, tak jeho jedinou aktivitou bylo cloumání mřížemi, obcházení jeho ptačí vili a prověřování jednotlivých mřížek, zda by se někudy přeci jen nedalo pláchnout a vrátit se zpátky k mámě. To mi ho bylo vždycky moc líto. V hlasových projevech taktéž dlouho setrval jen u stereotypního dělání rámusu, které je mimochodem dost uši rvoucí. Ale abych poctivě přiznala, byla to částečně i naše vina. Nebyl totiž v rodině zvířecím jedináčkem, jako jeho předchůdce, takže na něj nebylo tolik času a to se pochopitelně projeví.

Jednoho dne se ale všechno z ničehož nic změnilo. Nevím co to způsobilo. Asi zapracoval čas a Kosťa usoudil, že je ta pravá chvíle vystoupit z ilegality a pokusit se s námi sbratřit, když už nás tedy nafasoval, to už mu asi nic jiného nezbývá. A hned na začátku předvedl, že když chce, naučí se cokoliv velmi rychle. Na úvod předvedl, že bez potíží zvládne šplh na ptačí "anténě" (jakýsi kříženec žebříku a odpočívadla) - motivován sezamovou tyčinkou vyjel nahoru, jak výtah do strojovny. Dalším bodem programu byl "fočus", neboli fotbálek. To se vyklidí stůl a ptíce se nabídne kulička z roll-onu. Jak jí uřvanec zblejsknul, vystartoval po ní a od té doby jí radostně honí po stole takovou rychlostí, že jí nestíháme chytat. Občas ji tudíž chytne Ešus a lehkým požvýkáním z ní udělá ragbyový míček.

Pak už to šlo snadno. Od čutání do zavěšeného kinder vajíčka, přes vykopávání dvířek od klece. Tenhle kousek ovšem dokáže navodit dost infarktózní stavy, protože on si pro tuhle produkci vždy vyhlédne moment, kdy okna jsou dokořán a někdo přehlédne, že dvířka nejsou dvojitě zajištěna. Fógl pak lítá prostorem, já řvu jako prorvaná přehrada, máchám rukama jak větrný mlýn v Holandsku a marně se ho snažím nasměrovat do klece. Do toho pochopitelně řve uprchlý fógl a hopkuje Zrzavohubec, páč to považuje za dobrou zábavu. Když se mi podaří uprchlíka konečně zalígrovat, zhroutím se pod klec a pracuji zdatně k žinfárktu.

Že chodí Kosťa do lednice, kontrolovat jakost potravin a případně si přilepšit pro svůj věčně vyhladovělý žaludek, už jsem si zvykla. Asi se rozhodl, že má v předcích ledního medvěda, protože mu evidentně nevadí, když ho z legrace na chvilku do té lednice "zavřeme". Občas, když má náladu už přijde i na zavolání, ale to musí být jeho lordstvo opravdu dobře naladěno.

Kostičík 2Je to suverén, který rozhodně stresové situace neřeší. Pro něj totiž stres, naštěstí, asi neexistuje. Kupříkladu takové cestování - záležitost pro ptáčky prý nepříjemná. Mno, tak pro Kosťu vrcholná atrakce - konečně se něco děje (já nevím, proč máme obě zvířata takový aktivisty aktivní?). Kosťa si prostě sedí v kleci vzadu na sedačce auta - vzorně přepásaný, aby náhodou páníček nepřišel o body :) (bože, jak já se těším, že nás jednou zastaví policie a uvidí, jak vzorná posádka ve voze jede, že i fógl jezdí opásán; jen mi trochu trne z toho, co jim ten náš výtržník řekne :)), vykládá si ty svoje rozumy a huba mu jede jako šlejfířce. V autě má vždycky nejvíc řečí. Nějaké přikrývání, aby se mu lépe cestovalo? Ani nápad, s tím jděte do háje, jen by ho to omezovalo v rozhledu po světě a ubíralo možnosti komentovat dění okolo.

V chůzi po zemi taky našel zálibu a pomalu se z něj stává chodec Pribilinec. Jsem zvědavá, jestli se taky, jako jeho předchůdce, naučí na povel chodit za námi (Kosťa před ním, tu chůzi dovedl k dokonalosti - jednak uměl chodit u nohy - nepřeháním! a hlavně - když někdo zazvonil, tak místo aby se do předsíně doletěl podívat, kdo to zvoní, tak si tam prostě došel). Tenhle pernatec se prochází po zemi hlavně za účelem obživy. Ne že by měl málo zobání, ale na zemi se najde prý víc zajímavostí. Už jsem kupříkladu musela bránit Ešusovu morkovou kost, na kterou si dělal zálusk a Zrzavohubec jen nešťastně přihlížel

Ešusa Kosťa používá jako autobus, na kterým se občas povozí a jinak je to pro něj plebs, který je nutno držet v područí. Nejlépe tím, že ho bude klovat do šňupáku a tahat za vousky. Zrzavec je občas z jeho nevšímavosti celý nešťastný, sedne si pod klec a hlasitě se dožaduje jeho pozornosti. Klidně i štípat by se nechal, hlavně, ať si ho pernatec všímá.

Já mám s Kostičíkem takový ranní rituál. Popřeju mu dobré ráno a drbu ho na bříšku, na hlavičce a na nožičkách. Zpravidla těsně před odchodem. Pak s hrůzou zjistím, že už jsem měla být dávno v tramvaji, zařvu:"Kosťo čau, já už musím jít!", rozházím po předsíni piškoty pro Zrzavohubce a jako tryskomyš prchám směr ouřad. Z čehož Kosťa usoudil, že věta: " Už musím jít!" je velmi důležitá a tak je dost často slyšet z klece přesně tahle hláška. Není pochopitelně jediná, už jsem si to začala občas i psát, protože jsou věty či slova, které řekne jednou a jiné, které mele často.

Kostičík 3Třeba taková Půjčka - svého času na repertoáru velmi frekventovaně, následováno Hořčíkem. Takže jsme nevěděli, jestli chce být obchodním zástupcem některé z pojišťoven, nebo zda chce po domácnostech nabízet doplňky zdravé výživy. Pochopitelně jeho osoba je nejdůležitější, takže se občas dozvíme, že: "Nejrači mám Kosťu! Bližší Kosťa! Jooooo Kosťáče! Starej Kosťa," Pak taky samozřejmě velmi často: "Šikovneej Kosťa!" případně "Ježíš Kosťa!" Někdy má pernatec potíže s identifikací vlastní osůbky, takže dává světu vědět, že: "Budu rulička!" případně "Jsem babička" a jednou jsem zaslechla "Seš slepičí Kosťa!"

Už umí občas i citýrovat Ešusa a prohlásil větu, kterou panička netrpělivému chlupáči asi nevědomky říká často: "Tak počkáš,NO!" případně "Jestli nepudeš, tak…!". "Sedni" a "Ticho" už má zmáknutý, nedávno k nim přidal ještě "Ashi poď". Občas se tedy splete a pak zmatlá víc věcí dohromady. Kupříkladu takové: "Ťuk, ťuk, ťuk - udělej místo!" - kdy Ťuk, ťuk, ťuk říkám jemu, když ťuká zobáčkem o ruku, Udělej je z "povelu" pro Ešusa:"Udělej poklonu!" no a Místo to je jasný, to je opět Ešusí povel.

Má už na kontě i dvě super dlouhý věty: "Kolikrát ti to budu řikaat?" a "No tak teda dobře, no!" To jsou ovšem dvě perly, které se řadí - bohužel - do kategorie neopakovaných. Na rozdíl třeba od: "Nedělej to! Buď zticha!" a "Co to je Kosťo?" Jednou mi chtěl zřejmě zalichotit, takže prohlásil: "Týýýýý děvečkoooooo!", jindy jsem ho asi naštvala a dozvěděla jsem se: "Týýýý si tlačenka!" Tyhle dvě věty taky patří k těm co už nikdy neřekl, stejně jako jeho prohlášení: "Bych to neměl!", obavu: "Už de po mě!", otázky "Čo š tim? a "No co je?", výhružku: "No zemři!" a bohužel i slovutný dotaz, kterým nás odrovnal hnedle takhle zrána, když se optal hlubokým hrdelním hlasem: "Proč nevidim?!"

Pravda je, že byl v tu dobu přikrytý a opravdu ven neviděl :). Tohle načasování umí taky dokonale, hodně často se mu zadaří něco zamlít v momentě, kdy to naprosto sedne k dané situaci. Když je s ním člověk déle v kontaktu a začne rozumět té jeho ptačí řeči, nestačí se někdy divit, co všechno ten pernatec semele. Asi bychom si to měli nahrávat, protože jsou opravdu skvosty, které zmatlá a vypustí do světa jen jednou a dost.

Jak vidno vybarvil se nám Kostičík dost barvitě, což? A vzal to od podlahy, takže i šatičky domaloval. Je z něj teď takový roztomilý citrónek s modrým zdobením. Začíná být i mazlící - tuhle si nechal od Davida schovat celou hlavičku do dlaně a drbat a drbat. Občas se sice zatváří jako netýkavka, ale vím, že je to spíš jen tak pro formu. Taky se z něj stává kachna, ale o tom až příště.

Petra Kolaříková


zpět na článek