Neviditelný Pes

BTW: Na sluníčku

24.4.2006 23:22

Když jsme se před pěti lety nastěhovali a bylo třeba sušit prádlo, tak jsem bez velkého přemýšlení natáhla šňůru mezi dva prastaré ovocné stromy vzadu na zahradě. Řešení se osvědčilo a zdárně funguje. Má samozřejmě svoje výhody i nevýhody. Kazan v potoce

Mezi výhody patří jihojihozápadní směr vedení šňůry, který znamená, že prádlo zde pověšené je vystaveno převládajícímu směru proudění větru a slunečním paprskům. Délka šňůry zhruba odpovídá obsahu jedné pračky - pokud ji moc nenacpu. Když vynecháme déšť, tak využití šňůry ztěžuje mokro a bahno (časně zjara, dokud nenaroste tráva), vosy a sršni (když zraje ovoce) a psí... no víte co. To, když mi při pravidelném úklidu něco ujde.

Pohled na prádlo třepetající se ve větru na šňůře ve mně pravidelně budí řadu vzpomínek. Především na babičku - tu ze Dvora. Ta povýšila praní a sušení prádla na umění a věnovala se mu s neutuchající péčí. Jak malá jsem měla pocit, že není možné vlézt do vany aniž by vás po zádech pleskalo něco mokrého a studeného. Honičky po dvoře, kde sušily prádlo hospodyně z celého domu byly napínavé samy o sobě a což teprve, když jsme si k tomu vzali míč a šňůry s prádlem představovaly volejbalovou síť!

Nebo když byly děti malé, tak chalupu v Krkonoších pravidelně "zdobily" dlouhé šňůry prohýbající se pod sušícími se plenami. Později to byla nepřetržitá řada triček, tepláčků a bot - aby ne, když se přímo u domu stékají dva horské potoky! Padání do potoka patří ke zdejšímu folklóru, takže se v nich nejdřív s chutí namáčel můj otec, potom já s bratrem a později naše děti. Co vám mám říkat, Marek tam naposledy skončil včera. Prý jim tam spadla kláda - radši jsem nezjišťovala podrobnosti. A to je tam prosím na některých místech ještě sníh!

Sluníčko a prádlo však vnímám ještě v jedné souvislosti a tou je bělení. Babička vždycky bělila na zahradě utěrky. Pečlivě je prostřela na trávník a občas jemně pokropila z konve. Když si tak vzpomínám, nemohla to mít lehké. Když jí přes prádlo nepřeběhla kočka, určitě jsme si ho nevšimly my - děti. A tak bývaly utěrky pošlapané, přejeté kolem a puntíkaté od míčů všech velikostí. Jednou jsem chtěla babičce pomoct a s pevnou vírou, že to udělám lépe než ona, jsem nepoužila zahradní konev s kropítkem ale hadici. Žádné mlžení, ale pořádný proud vody. A jak jsem se divila, že utěrky jsou zase plné bahna... voda v korytě

Mám moc ráda vůni čerstvě usušeného prádla, když ho sbírám ze šňůry. Nepoužívám aviváž (nedělá mi dobře...:)), takže prádlo skutečně voní jenom větrem a sluncem. Pokud ovšem někoho nenapadne zapálit oheň a prádlo mi nevyudí. Pokud ho z čiré radosti nestáhnou na zem psi. Pokud se na něm neusadí včely a nedojde k příliš blízkému setkání. Pokud se přímo nad ním nezapomene nějaký pták. On ten bezprostřední kontakt s přírodou nebývá vždycky idylický.

Ale nejde tu jenom o bezprostřední kontakt s přírodou. Člověk musí počítat i se sousedy. Naše šňůra napříč zahradou je zdaleka viditelná, takže musím počítat s tím, že moje prací aktivity mohou být komentovány. (I proto tam nevěším spodní prádlo...:))) A jsou. Jednou se soused koukne pátravě na nebe a povídá: "Myslíte, že to vydrží? Koukám, že jste vyprala..." Jindy další sousedka pokývá hlavou a podotkne: "Jo jo, to je prádla, když přijedou domů na víkend, co?" Ví o čem mluví, také má dceru na koleji.

Ale nic nepřekoná starou paní, která byla naší sousedkou, když jsme se nastěhovali. Měla jsem ji ráda a hodně jsme se vídali. Ke konci už opravdu špatně chodila, takže jsem k ní co chvíli s něčím zaběhla. Její zábavou bylo sledovat dění u nás na zahradě a kolem domu, takže vedle hlášek typu "Pani, ten Marek má ale pořád to okno otevřený..." jsem jednou zdvihla telefon a dozvěděla se: "Pani, asi jste si nevšimla, ale už krápe a vy máte na zahradě prádlo!"

Letos to kvůli blátu trvalo mimořádně dlouho, ale tuhle sobotu prvně na zahradě zavlála Andyho vypraná trička. Dívala jsem se na ně s potěšením. Budou báječně vonět a já vím, že jaro je naprosto definitivně tady.

PS: Kdy myslíte, že kluci na zahradě nejraději házejí psům oslintané a zabahněné míčky? Vzpomenu-li na babičku, tak ty boží mlýny asi doopravdy melou...



zpět na článek