Neviditelný pes

KOČKY: Zrzavá straka

3.11.2005 17:30

<p>Náš nový kocourek Ferda se se svým předchůdcem Béďou nikdy nepotkal a nemají ani společné předky. Ani zástupce psí rasy v naší smečce Indy svého předchůdce Pifa neznal. Jediným společným zástupcem ve smečce minulé i současné je kočka Sally. Přesto však naše současná smečka krade vše, co není zabezpečeno. Jejím vůdčím duchem je ovšem kocourek Ferda, občas přezdívaný "Straka Zrzavá". Zmíním pár případů.kocour na sporáku
<p>Ferda si rád hraje s plyšovými zvířátky. Má pár oblíbených, která dostal a občas si někde ještě vypůjčí nějaké jiné. Zalíbil se mu i malý plyšáček, kterého má dcera Helena jako přívěsek u mobilu. Jednoho večera jsme seděli na chatě u ohně. Když nastal čas jít spát, Helena zjistila, že mobil zmizel. Měla ho původně položený na stole za lavičkou. Chvíli ho hledala, pak jsme aplikovali osvědčenou pátrací metodu - prozvonění. Mobil ležel malý kousek od bazénku a naštěstí fungoval. To si ho jen Ferda na chvíli nenápadně vypůjčil i s malým plyšáčkem na hraní.
<p>Loupež století se naší bandě povedla nedávno. Jana v pátek večer vařila v hrnci uzené i s kostí k sobotnímu obědu. Nechala ho pak na sporáku, jen hrnec přikryla prkýnkem. Zabezpečení se však ráno ukázalo jako naprosto nedostatečné. Vstávali jsme oba poměrně brzo, já se chystal s motorkou na závody veteránů a Jana měla taky nějakou práci. Hlavně dovařit oběd. Jenže jeho základ, tedy maso, z hrnce zmizelo, na zemi zůstalo jen pár odštěpků z kostí. Jak se naše zvířátka podělila o půlkilový kus uzeného, to bohužel nevíme. Snad jen to, že o kosti se určitě postaral Indy, měl pak trochu potíže při venčení. Jana musela zvolit náhradní řešení a k obědu udělat smažený květák.
<p>Drobné zlodějské kousky naší zrzavé straky jsou ovšem na denním pořádku. Načatý balíček sušenek, roztahaný toustový chléb, rozlitá krabice mléka či vybrakovaný odpadkový koš jsou zcela běžné případy. Nedávno jsem Ferdu načapal pod kuchyňským stolem, jak něco chroupe. Podezříval jsem ho, že zas někde něco šlohnul. Jana se přišla podívat a jen tak z legrace prohlásila:"Támhle něco leží, aby to tak byl myší ocásek..." Sehnul jsem se a předmět doličný jsem vzal do ruky. Jana měla pravdu. Byl to myší ocásek a docela čerstvý. Jinak nezbylo vůbec nic. Jak jsem později zjistil, i já jsem měl pravdu. Tu myš prý totiž původně ulovila Sally...
<p>
<b>Další příběhy o zvířátkách najdete <a href="http://mujweb.cz/www/psteiner/"
target="_blank">na stránce</a> Pavla Steinera</b>
<p>
Pavel Steiner


zpět na článek