Jsou zabydleny snad v každém ekosystému. Jedovatý arzenál mají vyvinutý dokonale. Jed buď ochromuje nervy (neurotoxin), nebo rozkládá krev, či způsobuje postupnou nekrózu (odumírání) kůže. Ty "nejlepší", mají fenomenální toxicitu a kombinované účinky.
Tak třeba nejjedovatější pavouk na světě - sameček pavouka " Sydney funnelweb" (Atrax Robustus) svými až 7 mm dlouhými a tvrdými "tesáky" pronikne i lebkou ještěrky a nebo nehtem dítěte.
Pak dodá smrtelnou dávku jedovatého koktejlu, který do deseti minut vyvolá u dospělé osoby třesavku, aby posléze upadla do hlubokého komatu, kdy může nastat poškození mozku. Bez podání séra postižený obvykle umírá. A toto sérum je k dispozici až od roku 1985. Do této doby tento neobyčejně komplexní jed odolával a vytvoření séra se nedařilo.
Snad nejznámější australské jedovatky jsou hadi, kterých tu žije 140 druhů na souši a 32 ve vodě, ne však všichni jedovatí. Avšak z deseti těch nejjedovatějších na světě jich zde žije osm. Jak na souši, tak ve vodě. A jsme-li u té vody, tak ve vodě žijí mimo těchto hadů i patřičně jedovaté medúzy, sépie, žáby a ryby. Potom ovšem kdejaký hmyz.
Nejjedovatějšími pavouky počínaje, přes škorpióny, stonožky, housenky, vosy a mravenci konče. A také vačnatci jako ježura a nebo ptakopysk vládnou jedovatým vybavením. Na zadních nohách mají jakousi jedovatou ostruhu, u ježury celkem neškodnou a u ptakopyska však pouze u samečka.
Popisování jednotlivých jedovatek se vymyká tomuto článku, bylo by to tak na knihu. Pokud však čtenáři projeví zájem některé ze zdejších zázraků přírody podrobněji popsat, tak slibuju, že pro ně něco napíšu, ba i obrázky vyhledám.