Bojí se vycházet. Židovský kritik multikulturalismu je v Paříži štvancem, zní titulek textu uveřejněného na iDnes. Jde o slavného francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta, který se bojí vycházet ze svého bytu. Jako Žid, zastánce Izraele a kritik multikulturalismu totiž čelí nenávistným útokům muslimů a levice. Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl k článku má na Facebooku poznámku – Francie Emmanuela Macrona... co byste poznamenal vy?
Štvanci v Paříži jsou téměř všichni identifikovatelní Židé, každopádně v některých čtvrtích, z nichž se stěhují jinam, nebo už přibližně tempem 10 tisíc ročně emigrují. Synagogy střeží policie se samopaly, židovské obchody a firmy mají svoje ochranky, mnohde složené z izraelských veteránů. Jenže ty čtvrti, kde pro ně není bezpečno, se rozrůstají, jak přibývá islámských imigrantů, kteří si přinášejí nenávist k Židům s sebou.
Mnohem konkrétněji kritický k islámské imigraci a s ní přicházejícímu antisemitismu je novinář Eric Zemmour, který si neklade před ústa servítky v televizních debatách, článcích a internetových rozhovorech. Vášnivý obhájce všeho tradičně francouzského a evropského je coby Žid severoafrického původu s mentalitou a kulturou islámských imigrantů podrobněji seznámen. Několikrát byl už za své výroky stíhán soudně a zaplatil pár pokut. Vystupuje důsledně z pozic pravicového konzervatismu, takže se těší sympatiím francouzské pravice včetně té extrémnější, která by mohla mít sklony k antisemitismu, ale pro niž je Zemmour „náš Žid“.
K tomu stojí za připomenutí jedna z dobře zavedených a poměrně zábavných tradic: běžné společenské remcání na Židy třeba při přátelské večeři. To obvyklé „Židi ovládají tohleto a tamhleto, jsou na prachy, zneužívají holocaust ke svým výhodám, atd“. To slyšíte od Francouzů pravicových i levicových. Když namítnete, že jste taky Žid, a jestli to nevadí, odpoví vám: „Tebe znám, ty nejsi jako ti ostatní“. Takže takovým tím „tebe znám“ Židem je Zemmour pro francouzskou pravici. Vysloužil si to tím, že své židovství (k němuž se hlásí, ale ne tak vehementně jako Finkielkraut) ztotožňuje stoprocentně s pravicovou Francií.
Finkielkraut kdysi patřil spíš k levici, a tak mnohým pravičákům ještě zůstává v paměti. Dodnes někdy působí, jako by mezi Židy a Francouze kladl nějaké dělítko. Třeba když říká, že „nikdy nezažil tak silný antisemitismus ve Franci jako teď, a bude to horší“, zní to, jako by z něho vinil samotné Francouze. Třebaže k tomu dnes dodává, že největší antisemitismus přichází od islámských imigrantů, zůstává tam jeho posluchačům stále ještě pocit, že viní i obyčejné Francouze. Taky věnuje víc energie obhajobě Izraele a zapletl se i se sionismem levicovým (organizace JCall, izraelský list Haaretz), zatímco Zemmour se soustřeďuje téměř výlučně na obranu Francie.
Takže Finkielkraut nemá podporu ani levice, ani pravice, a tím je zranitelnější. Francouzská levice je silně antiizraelská a navíc ho vnímá jako zběhlíka a zrádce. Pravice ho stále nedokáže brát za zcela svého. Žlutým vestám (které nejsou ani vysloveně pravicové, ani levicové, pouze vlastenecké, nebo dejme tomu populistické) vyslovil velmi silnou podporu, takže to, že by ho napadali jejich členové, je nepravděpodobné. Jejich organizátoři jasně prohlásili, že nemají žádnou antižidovskou agendu, ale že se mezi ně připlétají provokatéři, aby je diskreditovali. A tak Finkielkraut visí někde mezi pravicí a levicí a nemá ochranu žádné. Jak se konflikt vyhrocuje a (jak sám předpovídá), bude se ještě zhoršovat, bude se možná muset jako Zemmour těsněji a bezvýhradně přimknout k pravici, té populistické, co má pořád tak špatné jméno.
Jak se vám líbí politické recepty, které Emmanuel Macron pro Francii namíchal?
Bude-li Evropa mít za 50 let ještě nějaké dějiny, Macron spolu s Merkelovou a Junckerem v nich budou zaznamenáni jako největší vlastizrádci všech dob. Dnes je těžké se rozhodovat, jestli to dělají z přesvědčení, z blbosti nebo za něčí peníze. Ale specificky Macronovy výroky jsou mimo hranice racionality. Jestliže se sem přesune půl Afriky, jak může nacionalismus být smrtelný? Nacionalismus evropský, nebo africký? A smrtelný pro koho? Pro Evropu přece bude smrtelný ten samotný přesun. Nebo tím snad myslel, že evropský nacionalismus bude usmrcovat ty Afričany? Tak tím by je někdo opravdu měl strašit, oni třeba zjistí, že jim je líp, kde jsou. Ale všímá si někdo, jak brutálně Macronův stát potlačuje demonstrace žlutých vest? Kam se na něho hrabou ty někdejší komunistické policejní státy. A ještě něco: na pouliční řádění muslimské „mládeže“ nebylo dost policistů, na vlastní občany jich Macron najednou posbíral 90 tisíc.
Pravidelně se vás ptám na brexit a na odcházení neodcházení Británie z Unie. Konzervativci nyní vybírají nového lídra místo Theresy Mayové. Zatím v primárkách nejvíc hlasů dostává bývalý londýnský starosta a exministr zahraničí Boris Johnson. Je on tím, kdo může dokázat Británii vyvést z krize?
Jenom pokud se mu podaří koalice či alespoň volební pakt s Faragem a Brexit Party, v němž proti sobě v dohodnutých obvodech nebudou kandidovat. Jinak to bude jedno z nejkratších premiérství v dějinách Británie a výsledkem bude jedna z nejmarxističtějších vlád, jaká kdy vládla v západní zemi.
V USA oznámil opětovnou kandidaturu prezident Donald Trump. Posiluje jeho šance na zvolení, že se demokraté, zdá se, posunují dosti doleva a výrazně jejich politiku ovlivňují lidé, jako je mladá kongresmanka Alexandra Ocasio Cortez. Ta představila Green New Deal, která nás jediná může zachránit, nebo skončíme špatně? A to už dokonce za 12 let...:)
Posun Demokratické strany prudce doleva je hlavním důvodem, proč musí Trump vyhrát druhé období, ať už se nám jeho styl prezidentování líbí, nebo nelíbí. V této chvíli tam není nikdo jiný, kdo by dokázal Ameriku zachránit před marxistickým převratem. A to by mohl být konec demokracie ve světě, ať se nám dnešní styl a demokracie líbí, nebo nelíbí. Green New Deal kongresmanky AOC obsahuje starý dobrý návod pro nastolení komunismu kubánského nebo venezuelského střihu. Máte to ode mě podrobně v magazinu Primy.
Ale i v Německu mají největší preference Zelení. Čeká nás nějaká ekologická revoluce? Pomůže to ale vůbec planetě? Neohrozilo by to evropský průmysl?
Svět se žene na mnoha místech do stále víc se vyhrocujících konfliktů. Nechci sýčkovat, ale možná to tak planeta má vymyšlené. Evropská náboženská třicetiletá válka vymlátila třetinu obyvatel Evropy. Možná ke svému přežití planeta potřebuje vymlátit třetinu obyvatel světa. To je sice silně politicky nekorektní, ale planeta se asi řídí míň politickými ideologiemi než přírodními fakty.
Jiný pohled na svět než zelení aktivisté má nepochybně maďarský premiér Viktor Orbán. Ten při komentování nadcházející volby Komise Evropské unie řekl, že noví vůdci už budou muset respektovat národní suverenitu a evropskou křesťanskou kulturu. Není to od něj příliš optimistické prohlášení?
Že respektovat suverenitu by byl ten nejsprávnější kurz, jaký by EU měla nastoupit, je nepochybné. Jak toho Orbán se všemi svými spojenci docílí, když nemají v parlamentě většinu ani vhodné kandidáty do Komise, je jiná otázka. Ale možná v dějinách Evropy přece jen začíná éra zázraků.
Když už jsme u Maďarska, tam vláda tvrdí, že rodiny jsou důležitější než hospodářský růst. Zavádí opatření ve prospěch rodin a představitel vlády při té příležitosti řekl, že existuje jednoznačný rozdíl mezi přístupem Maďarska k úbytku obyvatelstva a přístupem západoevropských partnerů, kteří si namísto toho vybírají často důležité lidi – obvykle z rozvojových zemí. Mluvčí vlády uvedl: „Evropa je na křižovatce. Západní Evropa se snaží řešit problém demografie jednoduchými řešeními, která nabízejí pouze krátkodobý úspěch, ale z dlouhodobého hlediska je čekají katastrofální následky.“ Co k tomu dodat?
Racionalita a logika by diktovaly, že chce-li Evropa zůstat Evropou, musí plodit víc Evropanů a dovážet míň Neevropanů. Chce-li své dramatické a často zábavné dějiny uzavřít, může dovážet víc Neevropanů a plodit míň Evropanů. Otázka je, jak přesvědčit většinu Evropy, že chce zůstat Evropou. Orbán se pilně snaží. S ním třeba hlavně Salvini. Potřebujeme takových lidí několik desítek milionů. Každé takto formulované mediální upozornění je užitečné, a já vám děkuji za tuto otázku.
V Česku si dovolil kandidovat do Rady ČTK jako nominant SPD konzervativní katolický publicista Michal Semín. „Za odměnu“ dostal nálepku antisemity. Což on vehementně popírá. Vy jste s ním měl před lety jakousi polemiku. Co si o tom myslíte?
Ten spor jsme si dávno důkladně proříkali. Michal Semín má teologický problém s judaismem jako náboženstvím, ale živému Židovi by nezkřivil vlásek, a dokonce ho ani nechce konvertovat na pravou víru. Myslím taky, že uznává, že judaismus a křesťanství mají společnou bázi etickou či civilizační, a v dnešní krizi by se měly oba soustředit na ni a teologické odlišnosti nechat v šuplíku. Neboť oběma stejně jde dnes o krk, a padnou-li ony, padne s nimi nejtvořivější civilizace všech dob, na jejíž pracné konstrukci se oba podílely. Pro funkci v ČTK je Semín mimořádně kvalifikovanou a morálně pevnou osobností.
Ptal se Oldřich Szaban, PL, 24.6.2019
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.