Číně stačí pozorovat, jak se Západ pře mezi sebou
Jde-li o společenskou hru na nálepkování, Miloš Zeman je u nás její hlavní figurou. To jemu lidé dávají buď nálepku bodrého chlapíka, který říká, co si myslí, a myslí to s námi dobře, nebo nálepku opilce, který nás vede od západního ukotvení k zájmům Ruska a Číny. Jenže nálepkování zakrývá jemnější posuny, které se ukazují jako stále zásadnější.
Už moc nelze hovořit o konfliktu – obchodním, technologickém, i v ochraně duševního vlastnictví – mezi Západem a Čínou. Stále víc se rýsuje, že ve vztahu k Číně se rozkližuje sám Západ. Tvrdý postoj k Pekingu hájí USA či Británie. Pružnější postoj, někdo by řekl neideologický, hájí třeba Německo a Izrael. A státy z jižní a východní periferie Západu (od Portugalska přes Itálii a Srbsko po Maďarsko) jsou vstřícné natolik, že se přidávají k čínskému projektu nové hedvábné stezky.
Děje se to, co by před pár lety bylo nemyslitelné. Německo sice žádá bezpečnostní záruky USA, ale pomíjí americký bezpečnostní zájem tím, že chce přijmout technologie značky Huawei. Izrael zas dráždí Ameriku prudce rostoucí výměnou s Čínou (chytré technologie včetně umělé inteligence za čínské peníze do dopravních staveb) i tím, že čínské firmě pronajal přístav v Haifě (a ten používá i americká Šestá flotila).
Vzniká nová dělicí linie a prezident Zeman to ví. I proto se před cestou do Číny v rozhovoru pro její televizi dosud nejvýrazněji vymezil vůči USA: řekl, že EU a Čína mají být propojeny i kvůli obchodní válce, kterou Washington vede s Evropou i Čínou. Takže nabídl Ameriku jako obraz společného nepřítele. Mohlo to být účelové pro čínskou televizi. Ale též je to idea, jež může nacházet společné sympatie přes různé ideologické hranice – od Orbánova Maďarska přes Salviniho Itálii až po Německo, stále ještě Angely Merkelové.
Toto je užitečné mít na paměti při tolik chytlavém nálepkování Zemana. Je větším rizikem jeho nadbíhání Číně? Nebo je větším rizikem jeho vymezování se vůči Trumpově Americe? Toto je třeba sledovat a pak zvážit.
LN, 25.4.2019