BLÍZKÝ VÝCHOD: Zklamání ze summitu v Šarmu
Šarm aš Šajch je známým egyptským turistickým letoviskem – a neméně známým egyptským konferenčním centrem. V tamním International Congress Center se konal 24. a 25. února první summit EU a Arabské ligy.
Místo setkání politických špiček Evropské unie a arabských zemí, nechyběl ani český premiér Babiš, se nachází nedaleko letiště, v těsném sousedství golfového hřiště Jolie Ville. (To pro ty, kdo to tam znají.)
Výstupem z jednání je sedmnáctibodová Deklarace z Šarmu. Dozvěděli jsme se, že příští vrcholné setkání se bude konat v roce 2022 v Bruselu. A dál?
Deklarace obsahuje mnoho slov a spoustu odhodlání. Zastavme se u bodu 12. Obě strany si vyměnily názory týkající se obav z ohrožení mezinárodního a regionálního míru a bezpečnosti, a to včetně terorismu, radikalizace, destabilizačních akcí, ilegálního šíření zbraní a organizovaného zločinu. To jsou, čteme v textu, vážné problémy, které vyžadují společné úsilí v souladu s mezinárodním právem včetně mezinárodních zákonů týkajících se lidských práv. A dále: účastníci uznávají, že mír, bezpečnost, lidská práva a hospodářský a sociální rozvoj se navzájem posilují. A konečně: Špičky Evropy a arabského světa se dohodly na dalším posílení spolupráce a koordinace zaměřené na řešení hlavních příčin terorismu a zdůraznily své pokračující úsilí o potírání pohybu zahraničních teroristických bojovníků přes své hranice a potvrdily, že úspěšný boj s těmito výzvami vyžaduje komplexní přístup, kromě jiného ukončení všech druhů podpory teroristům, včetně podpory finanční, politické, logistické a vojenské.
Zlatá slova, nad nimiž zaplesá srdce. Logicky bychom tedy mohli očekávat, že boj proti terorismu, konkrétně terorismu palestinských Arabů, bude zapracován do odstavce týkajícího se blízkovýchodního mírového procesu. Tomu je věnován odstavec 7, v němž se Evropané a Arabové shodli na tom, co je všeobecně známé: nezákonnost osad, dvoustátní řešení, ukončení okupace z roku 1967 včetně východního Jeruzaléma, přímá jednání mezi Izraelci a palestinskými Araby, důležitost zachování statu quo svatých míst v Jeruzalémě včetně zohlednění role strážce svatých míst, která náleží Jordánskému hašimovské království, a nepostradatelná úloha organizace UNRWA; kromě toho vyjádřili účastníci obavy ohledně humanitární, politické, bezpečnostní a hospodářské situace v Pásmu Gazy.
Ovšem ani slovo o arabském teroru vůči Izraeli – jako by něco takového neexistovalo. Přitom tento přetrvávající teror je hlavním důvodem, proč mírový proces de facto ztroskotal. Takovýto pokrytecký postoj je ovšem v přímém rozporu s tím, o čem se v deklaraci píše v bodu 12: ukončení všech druhů podpory teroristům, včetně podpory finanční, politické, logistické a vojenské. To se teroristické organizace Hamas vládnoucí v Pásmu Gazy netýká?
Nabízím tento pohled na deklaraci také proto, že v odstavci věnovaném Sýrii (č. 7) se doslova píše:
We condemned all acts of terrorism and human rights violations committed against the Syrian people by any perpetrators ... (Odsoudili jsme všechny akty teroru a porušování lidských práv, jež postihlo lid Sýrie, ať už je pachatelem kdokoli ...)
Zklamán se ptám, proč nebyl v Šarmu společným hlasem odsouzen také teror vůči izraelskému lidu.
Snad ne proto, že není teror jako teror a že teror maskující se do hávu boje za jakousi vyšší ideu si zaslouží naši podporu včetně finanční? Jak jinak si ale vysvětlit, že teror proti syrskému lidu je posuzován jinak než teror proti lidu izraelskému?
***
Před deseti lety. Autor článku v hotelovém komplexu nacházejícím se v sousedství International Congress Center v Šarm aš Šajchu. Zdroj: Archiv LS.