Neviditelný Pes

MIGRACE: V čem kulhá matematika Frontexu

23.2.2019

Frontex, Pobřežní a pohraniční stráž EU, ve své evidenci za rok 2018 zaznamenal nejmenší počet nelegálních přechodů přes vnější hranice schengenského prostoru. Proč stojí tato statistika na velmi tenkém ledu?

Pobřežní a pohraniční stráž Evropské unie (Frontex) zaznamenala v loňském roce nejnižší počet nelegálních přechodů přes vnější hranici unie za posledních pět let. Z předloňských téměř 205 tisíc klesl o 27 procent. Šéf Frontexu Fabrice Leggeri ve středu řekl, že EU se teď neocitá v migrační krizi, její vnější hranice jsou však stále pod tlakem. Členským zemím EU se loni také podařilo 148 121 lidí vrátit do zemí původu. Frontex uvádí, že velkou část příchozích nyní tvoří Maročané, kterých loni bylo víc než Iráčanů nebo Afghánců.

Celkem tak podle údajů Frontexu přišlo do EU nelegálně tolik osob, kolik se jich podařilo podle stejného zdroje vrátit do zemí původu, tj. asi 150 000 lidí. Otázkou této statistiky, která dle mluvčího Frontexu odpovídá stavu, kdy „nejsme na hranicích EU uprostřed migrační krize“, je jediná věc: nakolik mohou za tato čísla státy EU a nakolik faktická existence Frontexu.

V této chvíli totiž v zásadě existují dva modely státní politiky zemí EU. Po změně vlády v Itálii bych jeden tento model nazval „italským“, kdy přímo na pokyn členů vlády Itálie odmítá přijímat lodi neziskových organizací, které do EU přivážejí „zachráněné“ migranty. Slůvko „zachráněné“ je na místě, neboť se nejedná o záchranu v pravém slova smyslu. Lidé, které neziskové organizace přijímají na palubu, totiž nejsou účastníci nějaké nehody na moři, ale dobrovolně a za nemalé finanční částky nasedají do vratkých člunů s nadějí, že právě je nějaká loď „zachrání“ a doveze do Evropy. Hovoří se tak vážně o tom, že tyto lodě napomáhají byznysu převaděčů, kteří nabízejí přepravu lidí převážně na gumových člunech.

Druhý model, který je možné nazvat „francouzský“ či „španělský“, je ten, že oficiálně tyto státy nabízejí ilegální migraci pomocnou ruku (umožňují přistávání lodí neziskových organizací ve svých přístavech), na druhou stranu vedou obrannou „válku“ s ilegální migrací - v případě Španělska na hranicích v Africe, popřípadě jako v případě Francie podle stížností Itálie převážejí ilegální migranty zpátky do Itálie.

V EU kromě toho existují i státy, které ilegální migraci postavily do cesty své vlastní zákonné normy, takže například v Maďarsku je trestné poskytnout ilegálním migrantům pomoc mimo státem vytyčené utečenecké tábory. Maďarsko před volbami do Evropského parlamentu spustilo vlastní vládní kampaň zaměřenou konkrétně na předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera a viní ho ze spolupráce s miliardářem Georgem Sorosem na podpoře ilegální migrace do Evropy. Juncker považuje obvinění za „absurdní“. Lze však minimálně konstatovat jednu podstatnou věc. Evropská komise příliš nerozlišuje mezi ilegální a legální migrací a spojení „ilegální migrace“ je v některých politických kruzích bruselské korektní administrativy „sprosté slovo“.

Čísla, která uvádí Frontex ve svých statistikách, nerozporuji. Nicméně hlavním důvodem poklesu ilegálních přechodů přes schengenské hranice není skvělá práce námořních sil Frontexu ve Středozemním moři, ale politika Itálie, která až donedávna byla hlavním cílem ilegální migrace do EU. Pašeráci lidí se tak orientují na španělskou trasu, protože ta italská již nefunguje podle jejich gusta. Španělsko nyní čekají předčasné volby a téma ilegální migrace tam bude kromě nezávislosti Katalánska jednou z dominant předvolebního boje.

Je zřejmé, že za pokles čísel ilegální migrace tak stojí především politika států EU. Maďarsko stálo u zablokování takzvané balkánské trasy a Itálie snížila propustnost své námořní hranice. Frontex je proto stále více spíše centrem, v němž se vede výše uvedená migrační statistika, než orgánem, který by stál za zlepšenou ochranou schengenského prostoru proti ilegální migraci.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



zpět na článek