Evropská unie se chystá zintenzivnit boj proti dezinformacím. Nová zpráva Evropské komise hovoří o tvorbě mezinárodní skupiny, která bude ověřovat fakta. Evropská unie tak přitvrzuje před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, které by prý mohly být dezinformacemi ovlivněny třeba tak, jak se údajně stalo v případě referenda o Brexitu. Máte nějaké bližší informace „k mezinárodní síti ověřovatelů faktů“? Co si o tom myslíte? Jaké výsledky očekáváte?
Vše je zatím v dost obecné rovině. Abychom věděli, o co půjde ve skutečnosti a na co se máme připravit, potřebovali bychom mít především tyto informace.
1) Kdo a podle jakých kritérií vybere členy mezinárodní skupiny, která bude bez možnosti odvolání určovat, co je a co není pravda. Budeme-li znát složení této skupiny, můžeme už dopředu tipovat, co bude za jedinou správnou pravdu uznáno. Kromě politické orientace členů této skupiny bude jistě zajímavé znát i jejich odbornou kvalifikaci. Získat kvalifikaci na určování jediné správné pravdy musí být jistě odborně velice náročné.
2) Podle jakých kritérií bude příslušná skupina při svém zjevování pravdy postupovat. Tato věc bude snad ještě delikátnější. Selský rozum nám říká, že každý může mít svůj úhel pohledu, své vidění světa, zkrátka svoji pravdu. Komise však chce podle všeho vytvořit skupinu, která má mít na pravdu absolutní monopol. Přesvědčení, že někdo je držitelem absolutní pravdy, je příznačné pro totalitní systémy. Možná nám projekt Komise prozradí v prvé řadě pravdu o tom, nakolik je ona sama přístupna demokratické diskusi a nakolik preferuje cestu úřední cenzury. Tato informace bude nesmírně zajímavá sama o sobě.
EU chce na boj s dezinformacemi najmout desítky lidí. Debatuje se o finanční podpoře nezávislých médií. V České republice podporuje „v zájmu demokracie“ myšlenku veřejné finanční podpory pro nezávislá média Miroslav Kalousek. Mohli by si pak dovolit „kvalitnější personál.“ Je to dobrý nápad a dokážete si představit výběr „těch nezávislých“? Máte nějakou o osobní zkušenost, kterou byste rád zmínil?
Aby se desítky lidí shodly na tom, co je nezpochybnitelná pravda a co je pouhá lež, musejí být buď názorově poněkud omezení, anebo jim někdo musí dát pevné instrukce, na čem se mají shodnout. Obě ty věci se bohužel nevylučují. Veřejná finanční podpora pro nezávislá média by nebyla ničím jiným než příkazem, že lidé mají odevzdávat část svých daní na podporu vybrané skupinky médií, a to i v případě, že s obsahem těchto médií nebudou souhlasit. Překvapuje mne, že zrovna pan Kalousek, který má obvykle plnou pusu svobody a trhu, propaguje opatření, která nemají se svobodou názoru vůbec nic společného a která by jednoznačně deformovala mediální trh. Pokud má mít člověk svobodu, pak by měl mít možnost platit část svých daní těm médiím, která si sám vyhodnotí jako pravdomluvnější než ta ostatní. Já osobně bych na „kvalitní personál“ vybraný podle představ Miroslava Kalouska nevěnoval dobrovolně ani pětník.
O České televizi někteří hovoří jako o posledním ostrůvku demokracie a svobody médií u nás. Jenže Poslanecká sněmovna odkládá schválení výročních zpráv, a tak premiér Andrej Babiš doporučil svým poslancům, aby řekli ano. Člen Rady České televize Zdeněk Šarapatka tvrdí, že se schyluje k útoku na Českou televizi. Kdyby se totiž stalo, že Sněmovna dvakrát neschválí zprávu o činnosti a hospodaření televize, může být odvolána Rada ČT a také generální ředitel Petr Dvořák. „Otevírá se tak cesta k úplnému ovládnutí reálně jediného svobodného a veřejnoprávního média v zemi majitelem politického hnutí, Hradem, bolševiky a ruskou propagandou. Zuřivě tu vystupují zejména komunisté a nácci,“ napsal Šarapatka na svém Facebooku. Jak berete tyto diskuse?
Já to nedovedu posoudit. Ono médium, o kterém se zde mluví jako o „posledním ostrůvku demokracie a svobody“, jsem definitivně přestal sledovat poté, co o mně odvysílalo pořad složený z dlouhé řady blábolů, hloupostí a vyložených nesmyslů. Jsem nadšen, že podobné nevkusnosti mohu sponzorovat ze svých poplatků. Od té doby čerpám své informace ze zdrojů francouzských, německých a britských a nemám dojem, že bych byl informačně nějak krácen tím, že pořady Šarapatkovy televize nesleduji.
Česko má nový fenomén – televizní seriál Most! Mimochodem herec Zdeněk Godla, který hraje jednu z hlavních rolí v seriálu, se omluvil za svůj výrok, že je cikán. Prý se poučil a raději se bude označovat za Roma. Sledoval jste nějaký díl tohoto seriálu? Libí se vám, nebo ne? Je v něm něco, co by vás zaujalo ze sociologického pohledu?
Poslední televizní seriál, který jsem sledoval, se jmenoval Byli jednou dva písaři, hlavní roli v něm hráli Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Běželo to tuším v roce 1973 a bylo to po všech stránkách mistrovské dílo. Nedovedu si představit, že bych se v životě tak nudil, abych trávil čas sledováním současných televizních seriálů. O existenci seriálu Most! se dozvídám teprve z vaší otázky. Pro zcela nestranné, pravdivé a pro všechny závazné posouzení jeho kvality bych navrhoval vytvořit komisi ve složení Zdeněk Šarapatka, Miroslav Kalousek.
Chránit demokracii a svobodu chce také Václav Klaus mladší. Spolu s dalšími poslanci podal návrh, podle kterého by mazání příspěvků na sociální síti podléhalo zásadním sankcím. U Ministerstva spravedlnosti neuspěl, resort doporučil návrh neschválit. Odpůrci návrhu říkají, že by jeho prosazení nahrávalo ruské propagandě. Co na jeho návrh říkáte vy?
Pokud tomu dobře rozumím, pak Václav Klaus mladší chce omezit případné zásahy cenzury. Odpůrci jeho návrhu tvrdí, že omezení cenzury by nahrávalo ruské propagandě. Odtud mi vyplývá, že cenzura patří k základním prvkům naší dnešní demokracie. Dalším z těchto prvků je celoplošná propagace jedině správných názorů za peníze daňových poplatníků. Všechno to do sebe pěkně zapadá. Jenom mi pořád vrtá hlavou, jak by se asi v těchto ohledech choval režim nedemokratický.
Známá americká neziskovka Freedom House zveřejnila každoroční žebříček měřící úroveň svobody v jednotlivých zemích. Česká republika pod Zemanem a Babišem si vysloužila skóre 91/100, o 3 body horší než Německo, ale o bod před Francií, o tři před Slovenskem a o pět před Spojenými státy. Jak vnímáte úroveň svobody v Česku?
Musel bych znát kritéria, podle kterých zmíněná neziskovka jednotlivé země posuzuje. Ty procentní rozdíly, o kterých hovoříte, jsou v každém případě statisticky nevýznamné.
Francouzský prezident Emmanuel Macron stále čelí problému Žlutých vest a nekončících protestů. Navíc na veřejnost prosakují videa a fotografie, které dokazují leckdy velkou brutalitu zasahujících policistů proti demonstrantům. Je tvrdý zásah policie problémem pro demokracii? Bude mít protest nějaký vliv na pozici Macrona? A jaký přepokládáte další vývoj?
V údajně diktátorské Venezuele se proti demonstrantům v ulicích nezasahuje. Četl jsem názor, že pokud by proti nim bylo násilně zasaženo, režim by padl. V naprosto demokratické Francii je běžné zmlátit demonstranty na jednu hromadu. Je nejvyšší čas, aby nám zvláštní skupina vybraná Evropskou komisí řekla, co si o tom všem máme myslet. Na druhou stranu musím ovšem upozornit, že při francouzských pouličních protestech jsou již od šedesátých let minulého století přítomny bojůvky mladých násilníků, kteří systematicky ničí vše, co jim přijde pod ruku. To pak dává policii možnost zasáhnout velice tvrdě proti demonstrantům pokojným a zdůvodnit tento zásah ochranou majetku a veřejného pořádku. Studie z května 68 ukazují, že do těchto bojůvek se přimíchávají i kriminální živly, drogově závislí a profesionální rváči. Doporučuji v tomto ohledu velice podrobné svědectví francouzského filozofa a historika Jeana-Pierra Le Goffa s názvem Květen 68 – nesplnitelné dědictví.
Francie je v silném sporu s Itálií. Dokonce odvolala svého velvyslance z Itálie ke konzultacím. Francouzi tvrdí, že vztahy mezi zeměmi jsou nejhorší od druhé světové války. Italský vicepremiér De Maio se totiž v Paříži setkal se zástupci Žlutých vest, Francie to označila za zásah do její domácí politiky. Kdo je zhoršením vztahů vinen? A která strana je podle vás v právu? Nebo jinak, o co vlastně jde v tomto sporu?
Jde o to, že snad poprvé od konce druhé světové války vzniká takto vyhrocený konflikt mezi dvěma zakladatelskými zeměmi pozdější Evropské unie. Ať už je v tomto konfliktu v právu kterákoliv strana, je to důkaz toho, že integrace EU prochází vážnou krizí, k níž dochází přímo v jádru Unie. Rumunsko jako předsedající země by nyní mělo navrhnut, jaké sankce na Francii a Itálii uvalíme. Přesně tak přece postupovali ještě nedávno Francouzi a Italové vůči nám. Jinak to bude vypadat, že se snad měří dvojím metrem.
Otázky kladla Daniela Černá, PL, 15.2.2019