Nešťastný průběh brexitu argumenty euroskeptiků nevyvrací, nýbrž potvrzuje
Nešťastný průběh brexitu je nám nyní dáván za příklad toho, do jakých tragických konců by vedl případný czexit. Je popisován jako jakési potvrzení názoru, že euroskepticismus je veskrze špatný nápad. Nemyslím si to, můj euroskepticismus současná situace naopak silně posiluje.
Nejprve bych chtěl objasnit, že ač euroskeptik, nejsem úplně nadšen z představy rozpadu EU nebo jejího opuštění. Až příliš silně si uvědomuji, že stará, byť špatná struktura nemusí být nahrazena lepší, ale též ještě horší. Výsledek referenda o brexitu z tohoto hlediska vnímám poněkud schizofrenně, na jedné straně jako vítězství demokracie nad postdemokracií, jako potvrzení (a pokračovaní) historické role Británie, která se řádově několik set let snažila zabránit vzniku celou Evropu ovládajícího leviathana (kterým je dnes právě EU). Na straně druhé ale cítím, že dokončený brexit sníží pravděpodobnost demokratizace a reformace EU ve směru, který by pro mě byl přijatelný (tedy směr, který u nás nejsilněji reprezentuje ODS).
Zpět k tématu. Styl, jakým je brexit prováděn a do jaké situace je Británie tlačena Bruselem (případně záměrnou „sabotáží“ ze strany paní Mayové, jak tvrdí jedna stará konspirační teorie), působí dojmem, že cílem je zastrašit případné další země, které by ji chtěli následovat. Zdá se, že cílem je Británii buď ekonomicky co nejsilněji poškodit, nebo z ní udělat vazala Evropské unie. Nic mezi. Aby každý, kdo by chtěl zkusit něco podobného, viděl jako jediné varianty tyto dvě cesty a dostal strach. Argumentace radikálních příznivců EU tomu odpovídá, viz například článek pana Fendrycha Brexit nám ukazuje: Czexit by byl taková malá, nevýznamná evropská sebevražda. Všimněte, ani se nesnaží o jakoukoli pozitivní argumentaci ve prospěch EU, ale pouze se snaží vzbudit hrůzu.
Člověk se nemůže zbavit dojmu, že kdyby Brusel měl vojenskou moc, nebude váhat ji použít. Naštěstí ji nemá, byť snaha o prosazení podobných myšlenek tu je. Ovšem takhle se demokratické, ještě k tomu mezinárodní instituce k demokratickým státům nechovají. Takhle se chovají diktatury a tyrani. Takhle se chová utlačovatel k utlačovaným národům. Mimochodem, zaregistrovali jste, jak USA snížily status velvyslanců Evropské unie na úroveň zástupců mezinárodní organizace? A následné překvapení unijních představitelů? Jasný náznak, že v jejich očích již unie dávno není mezinárodní organizací, ale státem, hegemonem, oním leviathanem zmíněným na začátku. Z toho vyplývá i onen pocit, že EU nemá k Británii přistupovat jako ke spojenci a partnerovi, ale jako k bandě odporných separatistů. A stejně tak ke každému, kdo by ji chtěl následovat.
Zastrašování a snaha zničit nebo co nejvíce poškodit ideového protivníka nejsou nástroje hodné demokratického a svobodného světa. Jde o nástroje, které člověka očekává třeba v komunikaci Číny s Tibetem. A právě na tuto úroveň EU svými kroky padá. Jenom tím potvrzuje, nikoli vyvrací, výtky euroskeptiků.
A představa, že euroskeptiky zastraší? V odkazovaném článku pana Fendrycha jsou znát ještě dvě věci: mindrák, tedy přesvědčení o české bezvýznamnosti. A zbabělost, která předpokládá, že člověk musí před rizikem vždy ustoupit. Nevím, jak to funguje v europeistických kruzích, ale pokud se mě někdo snaží zastrašit, beru jako povinnost neustoupit. Teroristům se neustupuje, tečka.
Za zmínku stojí i úvaha, jaký signál vyšle případné nedokončení brexitu. Tak to by bylo ještě horší. První myšlenka, která občana napadne, je, že demokratickými prostředky opravdu nic podstatného nezmění, ani kdyby onu požadovanou většinu získal. Jaké prostředky mu tedy zůstanou? Pokud to čte někdo, kdo se panicky bojí ekonomického poklesu, zkuste domyslet do konce tuto úvahu. Trošku silnější káva, že?
Dobré řešení dnes už asi neexistuje. Bude se volit mezi špatným, horším a nejhorším. Doufejme, že se tedy zvolí to špatné řešení. Do budoucna bych si opravdu přál, aby se EU povedlo reformovat v platformu, která bude oblastí volného obchodu, spolupráce evropských národů a případně volného pohybu. A nebude si při tom hrát na novou Římskou říši. To, že bych si to přál, ale neznamená, že tomu nějak extra věřím.
Kratší úvahy a postřehy naleznete též na mém nově založeném Twitteru.