Britský parlament doslova smetl ze stolu navrhovanou dohodu o vystoupení z Evropské unie. Porážka poměrem 202:432 je drtivým debaklem premiérky Theresy Mayové. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že Mayová nikdy vystoupit nechtěla a celá anabáze s hlasováním tak byla jen povinnou fraškou. Jak to vidíte vy? A jak se podle vás Mayová zapíše do britských dějin, bude její odkaz pozitivní?
Nedovedu si představit, že si ji jednou někdo bude pamatovat jinak než jako nejnešikovnějšího premiéra v živé paměti osmdesátníků a možná celých britských dějin. Leda snad, hledíme-li na výsledek premiérství, by ji dokázal ještě přetrumfnout Chamberlain se svou „vzdálenou zemí, o níž nic nevíme“ a „mírem v naší době“, který se do několika měsíců proměnil v nekrutější válku, jakou kdy svět znal. Takové následky tu samozřejmě nebudou, žádná forma brexitu nebude katastrofou. Tou povinnou fraškou bychom Mayové možná křivdili, ona je asi opravdu přesvědčená, že její dohoda je to nejlepší pro Británii a splňuje výsledek referenda, jak neustále opakuje. Asi si jako „zůstavka“ nedokázala představit život bez EU. Je to něco jako rozvedené páry, které se ani po rozvodu nedokážou od sebe odtrhnout. Británie má ve znaku lva a jednorožce. Referendum bylo zařvání lva, jednání s EU je hýkání jednorožce s useknutým rohem proměného v oslíčka. Vinu za to bych přičetl i konzervativním „odcházečům“, že toto riziko hned na začátku nepostřehli a netrvali na tom, že vyjednávat s EU musí někdo z nich. Jednak s jasnější představou výsledku a jednak se silnější rukou, jak se říká v pokeru.
Zkušený hráč by výchozí pozici nastavil asi takto: Odcházíme, sbohem, nic vám nezaplatíme, žádnou smlouvu nepotřebujeme, vaše firmy u nás prodávají víc než naše u vás, nechte si to od nich spočítat a přijďte škemrat o nějaké ústupky. Místo toho se Mayová poníženě plazila před politickými skřety jako Tusk a Juncker, nabízela víc, než si třeba i sami zpočátku představovali, a nechávala se od nich urážet. Odcházeči jako Johnson a Davis jí měli zavčas odebrat jednání s EU, a ne rezignovat a přenechávat jednání byrokratům, o nichž se vědělo, že jsou zůstávači. Přinejmenším v době, kdy už se vědělo, že EU na dohodě nic nezmění, a počítalo se s její porážkou v parlamentě, měli přijít s konkrétním plánem B čili s konkrétními podmínkami, jimiž by se dohoda mohla stát přijatelnou. Zpětně se to celé jeví jako fotbalový zápas, v němž neustále nahráváte protivníkům na góly. Krize, jakou to vše způsobilo, bez ohledu na to, jaký brexit se nakonec zvolí nebo nezvolí, bude mít na britskou demokracii dlouhodobý negativní dopad, hlavně v tom smyslu, že voliči ztratili důvěru v existující politický systém.
Může Velká Británie ještě odejít z EU s grácií a s dohodou, která by pro ni nebyla vysloveně špatná a nevýhodná? Času už moc nezbývá…
Vzhledem k tomu, že EU opět potvrdila, že žádné změny v dohodě nepřipustí, grácie a dohoda se vzájemně vylučují. Může odejít s grácií a bez dohody (s možnými krátkodobými ekonomickými negativními následky na obou stranách), nebo zůstat (prodloužením článku 50) bez grácie. Obojí má prvky negativní a pozitivní. U odchodu bez dohody možná trocha zmatku, než se ujasní, na jaké bázi budou britské a EU firmy chtít dále obchodovat. I ti eurobyrokraté budou muset nakonec vzít na vědomí ekonomickou realitu. EU firmy prostě budou pokračovat v obchodě jako dosud, dokud jim to někdo z Bruselu nezakáže. A jestli si Brusel troufne jim to zakazovat, mohl by to být jeho pohřeb. U prodlouženého zůstání by Británie ještě mohla jít do europarlamentních voleb. Je téměř dané, že po fiasku vládních i opozičních stran by opět posílil UKIP. A ten by mohl pomoci Salvinimu, Orbánovi a Polákům Brusel pohřbít. Žijeme v dramaticky zajímavé době.
Celá anabáze s brexitem působí navenek velice chaoticky. Co to vypovídá o dnešní Velké Británii?
„Leaderless“ je asi nejpřesnější pojmenování – bez jasného vůdcovství. Bez kompasu, který by ukazoval, kterým směrem jít a proč. Chybí osobnost, která by na sebe dokázala vzít skutečnou odpovědnost a rizika, typu ne-li úplně Churchill, tak alespoň Thatcherová. Je dost možné, že ta léta pod střechou Bruselu už tyto vlastnosti vymýtila i z britských politiků. Zdálo se, že je má Farage, ale ten se odchodem z UKIPu na protest proti přijetí „chuligána“ Tommyho Robinsona ukázal být další „rezignovač“ a celá svá léta boje v europarlamentě tím degradoval na elegantní rétoriku. Je to situace riskantní a není vyloučeno, že se něco míň kultivovaného vyvine z žlutých vest. Bylo by to stylem hodně nebritské a opičící se po Francii, ale něco podobného vlastně už Anglie zažila za revoluce Cromwellovy.
Lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn patří k malé vnitrostranické skupince, která se nestaví k myšlence brexitu zamítavě. Je přitom možné, že se v brzké době stane novým britským ministerským předsedou. Dotáhl by tedy případně Brity k odchodu z EU on?
Ne, kdyby vyhrál volby a brexit se ještě nekonal, zůstal by v EU. Proti dohodě Mayové se staví ze zcela jiných důvodů než konzervativní odcházeči. On ji vnímá jako horší než plné členství.
Je reálná možnost, že Britové odejdou z EU bez jakékoli dohody? A byl by to odstrašující příklad pro ostatní země, které by uvažovaly o odchodu z EU? Tvrdý odchod by pro Británii nejspíše představoval obrovské ekonomické ztráty…
Ta je teď ze všech alternativ nejreálnější. A nebyla by zdaleka takovou ztrátou pro Británii jako pro EU. Podrobněji to rozebírám v nedávném článku v magazinu iPrima.
Pojďme nyní k dění v České republice. Prezident Miloš Zeman proslavil termín „lepšolidé“. Vysvětluje ho tak, že jsou to lidé, „kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních“. Jak to vlastně prezident myslel? Co je „lepšočlověk“ podle vás? Znáte nějaké?
Je to znamenitý překlad už dávno používaného francouzského slova „bienpensant“, běžného i v angličtině, která je líná si vymýšlet vlastní překlady, když může cizí slova jednoduše ukrást. Znamená to dobromyslitel nebo správněmyslitel a vlastně taky český sluníčkář. Němčina si to tuším přeložila jako Gutmensch. Jidiš tomu říká „besrviser“ (z německého Besserwisser čili lépevědoun). Jeho téměř synonymem v jidiš je „nudnik“, což pochází ze slovanštiny, a je to člověk, který vás svými kecy dokáže unudit k smrti. Jeho vyšším stupněm je „phudnik“, což je nudnik s doktorátem philosophie. Máme jich plný Brusel. V českém kontextu by se asi kvalifkovali mudrci jako docent (nebo už přece jen profesor?) Putna, páter Halík, kníže Schwarzenberg (jeho rady jsou alespon knížecí), režisér Hřebejk nebo divadelní principál Hrušínský. A vlastně trochu i sám prezident Zeman, který tak rád nadává všem novinářům do blbců. Ale nebral bych to tak striktně. Oni by zas možná za lepšolidi brali třeba vás nebo mě. Nebo možná za horšolidi. To máte prašť jak uhoď, podle toho, z které strany se na to člověk dívá.
Režisér Jan Hřebejk vyzývá, abychom šli do ulic. Jeho slova se objevila i v kalendáři Revue Forum na rok 2019. Také další umělci upozorňují na strach ve společnosti. Je na čase, aby odpůrci vlády hlasitěji promluvili? Jak se díváte na tyto výzvy a k čemu byste vyzval vy?
Já bych navrhoval, aby si každý nejprve ujasnil, co přesně mu na vládě vadí – myslím tím jaké její činy, ne její složení, které je výsledkem voleb. Pak si ujasnit, jakou alternativu by tam viděl raději. Tuto alternativu srozumitelně vysvětlit a získat pro ni polovinu národa plus jednu osobu. A pak s tím vyhrát volby, s vědomím, že ta druhá polovina s ním nesouhlasí a bude ho chtít svrhnout. A pak ještě se snažit plnit, co ve volbách slíbili. Možná zjistí, že to nejde tak snadno, jak si představovali.
Filozof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa se domnívá, že protestní energie už je ve společnosti dost, a proto je správná doba na nové Občanské fórum. Plán představil pro Seznam Zprávy. Je potřeba taková politická síla? Jsme v situaci, kdy bychom měli mít obdobnou platformu, jako bylo Občanské fórum?
Občanské fórum splnilo svůj úkol přešaltovat z komunismu na demokracii a pak se rozpadlo na jednotlivé strany, jak je v demokracii zvykem. Z čeho na co by takové nové Občanské fórum chtělo přešaltovávat?
Podle Kroupy musí vzniknout hnutí, které zabrání vzniku autoritářských uskupení, sjednotit by se měly demokratické strany a vytvořit „jednoduchý, ale silně demokratický program“, který zdůrazní potřebu setrvání v EU. Lídr je důležitý, ale s odkazem na kancléřku Angelu Merkelovou upozorňuje, že nemusí mít pověstné charisma. Co si o tom myslíte vy?
Potvrzuje to, že české takzvané demokratické strany zamrzly v 90. letech a vůbec nevnímají, co se s demokracií v západní Evropě děje a jak je rdoušená přesně tím, že jsme zapomněli z historie, že každé hnutí, které chce zabránit vzniku autoritářských uskupení, je samou podstatou autoritářské a uspět může jen tím, že se promění v totalitní. Co vlastně znamená autoritářské? Že má autoritu? A co je, prosím, politik bez autority?
Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co z těch 30 let bychom si měli připomínat jako to dobré, a co jako to horší?
Dobré nebo horší je potřeba vždy brát jako ve srovnáním s čím, tedy s jakými jinými alternativami reálně dostupnými (na rozdíl od utopických). A sledovat trendy: směřuje od dobrého k horšímu, nebo od špatného k lepšímu? V tomto kontextu, kdo sleduje dění v západní Evropě, nemohl nepostřehnout stále se zrychlující trend od dobrého k horšímu. Česko – vlastně celá postkomunistická střední Evropa – stále ještě jakž takž směřuje od špatného k lepšímu. V posledních pár letech sice zažíváme zádrhely, ale snažme se rozeznávat, který zádrhel je způsoben naším nevyléčením z východního komunismu a který návratem marxismu zadními vrátky, v tomto případě západními. Nemáme-li se čeho chytit, promítněme si znovu Junckera oslavujícího Marxovu sochu přivezenou z Číny. A nedáme-li si pozor, spadneme znovu do totality přivezené ze západu. Nebude to poprvé. Ze západu přišla inkvizice, křižáci, nacismus – a vlastně i ten marxismus.
Když se ohlédneme zpět, který z prezidentů a premiérů nám prospěl a který uškodil?
Každý z nich něčím prospěl a nečím, ne-li uškodil, tak alespoň někomu vadil. Protože na nich už nic nezměníme, zkusme zdůrazňovat ta pozitiva. Havel dotáhl Čechy za pačesy na Západ, který tehdy ještě vypadal západně. Klaus zavedl standardní demokratický kapitalismus. Zeman přinejmenším probouzí lidi k troše přemýšlení, odkud nám akutně hrozí větší nebezpečí. Všichni byli stejní ješitní sebeobdivující narcisové. Jenže bez této kvality se v politice nedá vítězit, tak jim to nevyčítejme.
Otázky kladl Marek Korejs, PL, 18.1.2019
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.