Selhali politici fandící brexitu, kteří se zřekli vedení
Vyznění jistých věcí se sice předem očekává, ale když přesně podle očekávání přijdou, stejně působí drtivě a emocionálně. Patří k nim i úterní odmítnutí dohody o brexitu poslanci Dolní sněmovny. Premiérka Mayová neprohrála „o parník“, jak se strašilo, ale „o flotilu“, jak to vyznělo po sečtení hlasů. Černé scénáře rozebíraly varianty porážky o 60, o 150, ba i o 220 hlasů. Skutečnost byla 230 hlasů. Ano, je těžké být prorokem. Ale pár postřehů vyslovit lze.
Po referendu v červnu 2016 politici i média ukazovali na viníky. Byli jimi tu xenofobové, tu populisté, tu hackeři, tu ruský prezident Putin s dezinformačními kampaněmi. Teď už snad nikdo konspirační teorie nevytahuje, což je plus. Připusťme na chvíli, že před referendem voliče skutečně někdo zmanipuloval. Ale proč se pak nenašel v britské politické třídě nikdo, kdo by ten výsledek racionálně uchopil? Kdo by vytyčil scénář dalšího postupu, jeho cíle a způsoby dosažení? Můžou i za tohle a za úterní hlasování poslanců populisté, hackeři a Putin? Ani náhodou.
Prestižní zpravodajský web Spiegel Online ve středu ráno otvíral stránku titulkem Rozštěpené království (v narážce na Británii coby Spojené království). Jenže rozštěpené společnosti by odpovídaly hlasovací výsledky typu 51:49, jaké vynesly k vítězství Trumpa v USA, Van der Bellena v Rakousku či stoupence odchodu z EU v britském referendu. Úterní výsledek 432:202 z Dolní sněmovny vypovídá spíše o jakémsi zamrznutí než o rozštěpení.
Oblíbeným hromosvodem je premiérka Mayová. Vyčítá se jí i to, že vyjednává odchod z Unie, ač sama chtěla v EU zůstat. Ale tady se vnucuje otázka: Kde jsou všichni ti chytráci, kteří referendum prosadili či jeho výsledek slavili? Proč se ho nechopili, nepřevzali odpovědnost a neukázali cestu, jak se od EU odpoutat? Kam zmizela jména Farage, Johnson, Cameron? Trefně to napsal jeden diskutér na českém webovém fóru: „Odešli jako pes od s*aní.“
LN, 17.1.2019