Když byl Západ ještě Západem, vnímal Izrael jako předsunutou pevnůstku Západu, které by přinejmenším neměl vrážet kudlu do zad, když už si ji nechce bránit. Dnes se k němu chová jako k vyvrhelovi.
New Yorkem a Londýnem pochodují davy s hesly „všichni jsme Hizbolláh“ a „Palestina od řeky až k moři“ za účasti levicových politiků. Anti-izraelské hnutí BDS (bojkot, desinvestice, sankce) zpopulárnělo nejen u islamizátorských organizací, pokrokářských akademiků a neomarxistických liberálů včetně amerických Demokratů a britských Labouristů, ale i u sociálně uvědomělých církví a mešuge rabínů.
Rádoby křesťansko-demokratická paní Merkelová zakazuje evropským zemím přesun velvyslanectví do Jeruzaléma. Evropská unie trvá na podpoře jaderné dohody s Íránem, odhodlaným Izrael zničit. Financuje organizace propojené s protiizraelským terorismem a hlásající zničení Izraele jako hlavní politický program.
Kdo se změnil? Západ, nebo Izrael?
Oba, ale každý jinak a opačným směrem. Izrael, z velké části zalidněný a každopádně silně ovlivněný příchozími z Východní Evropy, se zkušenostmi totalitních režimů, žíznícími po západní svobodě a kultuře, se „pozápadnil“ a vrátil se k biblickým civilizačním kořenům. Západ se pod ideovým vedením neomarxistů Frankfurtské školy (ironií dějin většinou renegátů od judaismu k agresivnímu ateismu po vzoru Marxe a Trockého, nejnověji inkarnovanému v Sorosovi) „povýchodnil“. Propadl studu za to, že je Západ a začal se proměňovat v kombinaci Východu a Orientu, čili marxismu a islamismu.
Izrael se pro něj stal tím nejohavnějším projevem ohavného Západu proto, že chtěl zůstat sám sebou, čili tím, z čeho pramenily ideje, které dělaly Západ Západem. Křísil západní národní sebevědomí v době, kdy se na Západě totéž (pod nálepkou „nacionalismus“) stávalo nadávkou. Západ zapomněl, že uspořádání Evropy do národních států po Třicetileté válce (zvané Vestfálský mír) bylo přesně to, co odstartovalo vědecké a industriální revoluce a katapultovalo Evropu do výšin prosperity, vědění, objevování, podnikání, lidských práv a podobných vymožeností (později překřtěných na buržoazní přežitky), o jakých se do té doby světu nesnilo.
Jejím hnacím motorem byla různorodost a soutěživost jednotlivých států a státečků a čím jich bylo víc a čím menší, tím toho víc vytvořily. Kdo o tom pochybuje, ať si spočítá, kolik noblesní kultury vytvořila ta německá hrabství, knížectví a hansovní republiky, než je začali Prušáci glajchšaltovat do jednomyslné říše a stavět do latě husím krokem pochodujících poslušných armád.
Není asi náhodou, že dnes s Izraelem ze všech Evropanů nejvíc sympatizují postkomunističtí Středoevropané, podobně se probouzející k národnímu sebevědomí po staletích uměle a často násilím udržovaných nadnárodních územních útvarů, od Rakouska přes nacismus, pak komunismus, a dnes eurounionismus. Takže rovněž není asi náhodou, že se Středoevropané k anti-izraelským bojkotům nepřipojují.
Jenže bojkotujte zemi, bez jejíž technologie by britská policie nedokázala vrátit do chodu letiště paralyzované jedním dětským dronem a jejíž bezpečnostní systémy chránily argentinskou konferenci G-20. Škoďte zemi, která vám dokáže říct „my vám pomůžeme, i když nás podrážíte“. Ignorujte zemi, do jejíchž technologických firem a firmiček ta racionálnější a praktičtější část lidstva jen v roce 2018 investovala šest miliard dolarů. Bojkotujte si, desinsvestujte a sankcionujte ji, když se bez vás obejde zvýšením obchodu s Čínou o půl miliardy v jednom roce.
Když její technologii všemi deseti bere málem celá Asie, s níž obchod rok od roku roste a která s ní podepisuje stamilionové smlouvy. Jižní Korea – radarová technologie za 300 milionů dolarů. Vietnam – 160 milionů za vojenské drony. Tchaj-wan – desalinační zařízení za 75 milionů. Hong Kong – investice 30 milionů do izraelské technologie. Indie – stavba místní továrny na vojenské drony.
Bojkotovanou izraelskou firmu Soda Streem si kupuje nebojkotovatelná globální Pepsi. Latinská Amerika s Izraelem sjednává kybernetické bezpečnostní technologie v Chile, Argentině, Guatemale a Hondurasu. Afrika si od Izraele nechává zavádět technologie konzervace vody v Nigérii, Zambii, Ghaně, Keni, Ethiopii a Burkině Faso. Obnovu diplomatických styků projednává Nigérie, Zambie, Ghana, Keňa, Burkina Faso, Niger, Malawi a Sudán. Velvyslanci se už vyměnili s Čadem. Mír s Izraelem uzavírají Saúdská Arábie a Emiráty (pravda, ti spíš ze strachu z Iránu než z lásky k Izraeli). Rusko se s Izraelem smířilo už dávno.
Západ (přesněji západní Evropaplus američtí Demokraté plus Trudeauova Kanada) vypadá, jako by naopak vytvářel novou anti-izraelskou alianci s Íránem, Hamásem, Hezbolláhem, Islámským státem, Muslimským bratrstvem a Al-Kajdou. Dostává se tím do hluboké schizofrenie. Na jedné straně mu roste s Izraelem obchod (třetina izraelského exportu jde do EU, 40% jeho importu je z EU). Na druhé straně v zahraniční politice a v podmínkách Izraeli kladených dělá vše pro jeho oslabení, včetně podpory nekonečných protiizraelských rezolucí OSN a financování protiizraelských NGO.
„EU je jediná část světa, která si v obchodě s Izraelem klade politické podmínky,“ poznamenal premiér Netanyhu při jednání se zeměmi V4, jimž dal najevo ochotu jednat přímo, mimo nadnárodní rámec EU. A po prosincovém bruselském setkání s ministry zahraničí a komisaři EU, během něhož byla zrušena plánovaná schůzka s Junckerem a po němž komisařka Mogheriniová vyloučila, že by některá členská země mohla přesunout velvyslanectví do Jeruzaléma, označil Netanyahu jednání s EU za ztrátu času.
„Podtrháváním Izraele EU ohrožuje vlastní bezpečnost. Evropa by se měla rozhodnout, zda chce žít a prosperovat nebo se scvrknout a zmizet“.
Pro Izraelce celý vztah EU slovy Netanyuhuovými “postrádá logiku“. Izrael se totiž vrátil ke klasickému anticko-biblickému narativu hrdinství, který je hnacím motorem západní civilizace. Ochota riskovat osobní pohodu a třebas i život pro dobro rodiny, obce, národa, státu, civilizace. V tomto kontextu pak chování EU logiku postrádá. Jenže pro EU to logiku má. Dala se na cestu vymazávání smyslu západní civilizace ze své paměti a nahradila hrdinství pohodlností přezdívanou tolerance a povýšenou na stěžejní „evropskou hodnotu“. Ze všech těch klasických civilizačních citátů nejdůkladněji vymazala Mojžíšovo „miluj dobro a odporuj zlu“. Odporovat zlu je pro ni přílišná námaha, proto se už ani neobtěžuje zlo od dobra rozeznávat. A někomu, kdo to dokáže, se těžko odpouští.
Převzato z https://prima.iprima.cz/komentare
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.