O Istanbulské úmluvě píšete, že se původní dobrý záměr – upozornit a bojovat proti násilí na ženách – proměnil doslova v šílenost. V čem?
Chránit ženy a bojovat proti násilí pomocí prevence, to je jistě bohulibé, nicméně k tomu postačí současné zákony. Pokud něco v naší legislativě chybí, nechť se to tam doplní. Pokud třeba nestačí kapacity policie, nechť se posílí. Pokud je nutné je ještě více proškolit, nic nebrání tomu, aby se tak stalo. V čem je přidaná hodnota Istanbulské úmluvy mi ale stále nikdo nesdělil. Nesouhlasit s ní tedy rozhodně neznamená nechránit ženy a nebojovat proti násilí na ženách, nýbrž nesouhlasit s něčím, co je nedílnou součástí této úmluvy, s šílenou genderovou ideologii, kterou lze snadno zneužít. Koneckonců kampaň MeToo je krásným příkladem toho, kam až může zajít „ochrana“ před sexuálním obtěžováním.
Tady už nejde o rovnost pohlaví, ale o něco, co překonává i dosavadní absurdní pokusy o pozitivní diskriminaci. Úmluva mimo jiné bude vyžadovat „změnu postojů, tradičních rolí pohlaví a stereotypů, díky nimž je násilí vůči ženám akceptovatelné“. Nakonec tedy nejde ani tak o ochranu žen, nýbrž o ideologický dokument. Začne to kvótami o zastoupení mužů a žen, přes zavádění různých opatření k šíření nových genderových rolí, podpora neziskových organizací, které budou nositeli těchto opatření, kontrola a případné stahování informací podporujících původní pojetí role muže a ženy ve společnosti. Tady už se otevřeně bavíme o cenzurování a už se nikdo ani nesnaží tvářit, že tomu tak není. A na všechno budou dohlížet noví experti, nový kontrolní orgán (GREVIO) s širokými kompetencemi a s ještě širší imunitou.
Sociální inženýrství bledne závistí. A ještě jsou navíc kritici Istanbulské úmluvy nálepkováni ze zpátečnictví, protizápadního směřování nebo z ignorantství či dokonce šovinismu, neb jim je násilí na ženách údajně lhostejné.
Za několik měsíců má ratifikaci Istanbulské smlouvy schvalovat parlament. Dá se odhadnout, jak to dopadne? Důležitý bude postoj poslanců hnutí ANO, jak se na ni dívají vaši kolegové?
To neumím předvídat, na klubu jsme se o tom ještě nebavili. Je celá řada lidí, kteří ji bezvýhradně podporují, ale také spousta těch, kteří se na ni dívají jako já. To znamená, že si myslí, že to nic nepřinese a naopak se pod slupkou, která vypadá dobře, objevují věci, které mohou být nebezpečné. Zejména když budou neziskovými organizacemi – které se stávají paralelou k parlamentní demokracii – extenzivně vykládány. Nesmírně se bojím toho, že se budou měnit školské osnovy, obsahy. Budou se mazat články, texty, díla, které v jejich očích potvrzují stereotyp vnímání muže a ženy. I bez Istanbulské úmluvy se do těchto věcí pouštíme a otevřeně jsem je popsal v knize Šílenosti v době korektní. Mám na mysli hon na básníka Žáčka, který si dovolil napsat básničku o maminkách – K čemu jsou dívky na světě, aby z nich byly maminky. Údajně to podporuje stereotyp vnímání ženy jako budoucí matky. Už jsme tento hon zažili, a to žádná Istanbulská úmluva nebyla. Hrozně se bojím, že v tom extenzivním výkladu, který budou mít aktivisti a neziskový sektor, to bude velmi nebezpečné.
Trošku to, o čem teď mluvíte, bylo vidět před pár dny, kdy jste debatoval v Událostech, komentářích. Tématem bylo manželství pro všechny. Navrhoval jste, aby páry stejného pohlaví měly stejná práva jako manželé, ale nejmenovalo se to manželství. A čelil jste atakům moderátorky, na které bylo zřetelně vidět, pro jaký návrh je ona sama...
Chystám se o tom velmi důkladně a podrobně mluvit na plénu Sněmovny, ať už jde o stejnopohlavní páry či o Istanbulskou úmluvu. Svoji knížku Šílenosti doby korektní jsem začal psát dávno předtím, než jsem kandidoval do Poslanecké sněmovny a netušil jsem, že tu budou tato témata. Konzistentně však mám názor, který jsem v ní popsal. Podtrhl bych, že u politiků je podstatná stálost názorů, že mají nějaký pohled bez ohledu na průzkumy veřejného mínění, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Protože když se to hodí a někdo se řídí průzkumy veřejného mínění, tak je populista, když se to nehodí a někdo se řídí průzkumy veřejného mínění, tak se řídí názorem lidu. Mně tato selektivnost vadí, protože je neférová. Když se to hodí, tak se použije průzkum, že většina chce manželství pro všechny, a když v průzkumu většina nechce přijmout žádného migranta, tak se to hodí do koše. A kdybychom se jím chtěli řídit, tak jsme populisté.
To vše popisuji ve své knize a jsem smutný z toho, že když tam představuji vizi budoucnosti, kam až to může dojít, a myslel jsem tím za pět až deset let, tak se to ukazuje za rok či za dva. Kdy člověk s jiným názorem je pronásledován, je označován za homofoba. Nebo je na něj vyvíjen tlak ve veřejnoprávní televizi, kde by moderátorka, která měla tři hosty, měla být neutrální. Z ní jasně čouhalo, jaký má názor.
Navíc tam sama řekla, že pro manželství pro všechny je podle toho průzkumu 52 procent dotázaných, což sice většina je, ale poměrně těsná. A prezentovala to tam, jako by pro to byli všichni...
Průzkumy veřejného mínění mám obecně jako určitý druh zpětné vazby a informace, ale nemůžu se řídit jen podle nich. To pak dejme do Poslanecké sněmovny roboty, co budou reagovat a měnit názor podle toho, jak vyjdou čísla v průzkumech. Hlavně ale nebudu dělat tu chybu, co dělají oni. Že jsou selektivní. Kde se jim průzkum hodí, tak na něj odkazuji, když se nehodí, tak o něm mlčí. Je úplně neuvěřitelné, že to aktivisti a lobbisti těchto různých návrhů dělají a média, a zejména překvapivě média veřejné služby na to vůbec neupozorňují. Ještě mě chytají za slovo, když jsem říkal, že sedmdesát procent lidí je pro trest smrti, tak proč nezavedeme trest smrti, v této logice. Dobře, udělal jsem chybu, že jsem použil patnáct, dvacet let starý průzkum. Ale i dnes je většina pro trest smrti. Jde přece o princip. Jestli je pro trest smrti 55 procent nebo 70, je jedno, pořád je to většina. Chtěl jsem tím naznačit, že většina je sice pro něco, ale nevyplývá z toho, že bychom to měli zavádět. A najednou je tu většina pro něco jako silný argument, proč to zavádět.
A kdybych byl hnidopich, tak bych se zajímal o to, jakým způsobem se vlastně těch lidí ptali. Jestli to je – jste pro manželství pro všechny – aniž by to vysvětlili, tak je mnohem více lidí pro, než když řeknou jaké jsou varianty na stole a jak to vypadá. Tedy – jste pro to, aby bylo v zákoně zakotvené, že manželství je jen muž a žena, nebo jste pro manželství pro všechny bez ohledu na pohlaví, čí jste – a to je můj návrh – aby jednopohlavní páry měly stejná práva jako manželé, ale nejmenovalo se to manželství. Myslím, že v tom případě by ta čísla také vypadala jinak.
Hodně se také diskutuje o paktu OSN o migraci. Premiér Babiš ho podepsat nechce, dle něj ohrožuje naši bezpečnost a suverenitu. Jaký je váš názor?
Obdobný. Na rozdíl od Istanbulské smlouvy či manželství pro všechny jsem se tomu zatím důkladně nevěnoval. Z toho, co mi tam vadí, je základní myšlenka, že nevidím dělítko mezi legální a nelegální migrací. Mezi ekonomickými migranty a skutečnými uprchlíky. Nevnímám to tak silně, jak by to mělo zaznít. Odlišování toho, kdy je potřeba pomoci někomu kdo utíká z války či před nějakou diskriminací, od klasické ekonomické migrace. Jak řešit téma nelegální migrace? Když už je někdo na nějakém území, tak už téměř není prakticky síla ani u ilegálního migranta, jak ho dostat zpátky. To mi tam chybí. Takže mám podobně skeptický názor.
Ptal se Oldřich Szaban, PL, 10.11.2018