NĚMECKO: Začátek dlouho odkládaného konce

Angela Merkel už se nebude ucházet o křeslo předsedkyně CDU. V čele vlády by ale zůstat chtěla

Nejprve malá odbočka do historie.

„I do not choose to run for president in 1928.“
„Rozhodl jsem se, že v roce 1928 nebudu kandidovat na prezidenta.“

Tak pravila jediná věta vyťukaná strojem na stovce lístků rozdaných reportérům v Bílém domě 2. srpna 1927. Rozdal je sám prezident Calvin Coolidge osobně. Pro Ameriku to bylo překvapení, pro Coolidgovy republikány přímo šok. Prezident byl populární, ekonomika rostla. Další volby by snadno vyhrál. Coolidge se však rozhodl odejít na samotném vrcholu své kariéry. Hrály v tom roli i osobní důvody.

Příštím prezidentem se stal Herbert Hoover a pouhých několik měsíců po jeho inauguraci začala Velká hospodářská krize, se kterou Hoover bojoval po celý zbytek svého funkčního období. Coolidge si tak svým rozhodnutím nejspíš ušetřil hodně starostí.

Coolidgeovo umění odejít včas je v dnešní politice stejně vzácné jako před devadesáti lety. Mnoho politiků lpí na křeslech ještě v době, kdy je očividné, že by měli předat moc jiným, a nakonec musejí být „odejiti“ nátlakem.

Přesně tenhle proces právě pozorujeme u našich západních sousedů.

*****************************

„Wie kann man ein Land führen, wenn man nicht einmal die Mitglieder der eigenen Partei führen kann?“
„Jak může někdo vést zemi, když nedokáže vést ani členy vlastní strany?“

To řekla Angela Merkel v březnu 2004 na adresu sociálně demokratického kancléře Gerharda Schrödera, který se tehdy vzdal křesla předsedy SPD a předal je svému kolegovi Franzi Münteferingovi.

Je-li někdo dostatečně dlouho v politice, začnou se mu některé výroky vracet jako bumerang. Ten výše zmíněný během posledních dní připomněly jízlivé noviny po celém Německu. Ještě před měsícem oznámila kancléřka, že v prosinci bude opět kandidovat na předsedkyni CDU. To, že v pondělí 29.10.2018 náhle otočila, nebude její vlastní přání; domnívám se, že ji k tomu její kolegové v zákulisí donutili. Výsledek zemských voleb v Hesensku už se nedal přejít mlčením.

Vláda velké koalice, GroKo, je mezi německými voliči značně nepopulární. Všechny výzkumné agentury ukazují, že preference CDU/CSU i SPD během letoška značně poklesly a nepříznivý trend trvá. Koncem října by CDU/CSU volilo jen 24 procent lidí, což je bezprecedentní minimum.

Preference stran během posledního roku, Infratest Dimap

Nechuť ke GroKo se přenáší i do voleb zemských. Koaliční strany padají, opoziční strany na obou okrajích spektra naopak sílí. Před čtrnácti dny značně oslabila CSU i SPD v Bavorsku. Voliči utekli zejména k AfD a Zeleným. Přehled zisků a ztrát vypadal takto.

Bavorsko 2018 – ztráty a zisky stran u voleb

Ten samý trend se 28. října potvrdil i při volbách v Hesensku. Mezi oběma grafy jsou jen velmi malé rozdíly – ostatně posuďte sami.

Hesensko 2018 – ztráty a zisky stran u voleb

Jeden rozdíl ovšem podstatný byl. Bavorská CSU pod vedením Markuse Södera se snažila od politiky GroKo v Berlíně distancovat. Šéf hesenské CDU Volker Bouffier je zase přesvědčený merkelovec. Oba utrpěli úplně stejné ztráty, a to dokonce i tehdy, zkoumá-li se tzv. Wählerwanderung, čili pohyby voličů mezi stranami. (grafy: Bavorsko, Hesensko).

V obou státech CDU (CSU) krvácí voliče zhruba stejnou měrou nalevo (k Zelenými) a napravo (k AfD). V Bavorsku vyrostla CSU významná konkurence v podobě Freie Wähler a FW zaznamenali ne-úplně-špatný, i když nedostatečný výsledek rovněž v Hesensku: tři procenta. FW, kteří silně akcentují regionální činnost, můžou být do budoucna CDU/CSU dalším významným odsávačem hlasů. Jsou reakcí na „popanštění“ velké politiky, která se o venkovské regiony zajímá čím dál méně.

*****************************

Volker Bouffier má v Hesensku šanci postavit znovu tu samou zeleno-černou koalici, i když s nejtěsnější možnou většinou jednoho hlasu. Pro jeho šéfovou ale nejspíš debakl CDU představoval tu poslední kapku, po které trpělivost strany přetekla.

Od prosince 2018 se CDU vnitřně rozdvojí: kancléřem bude někdo jiný, než předsedou. Taková rozdvojení většinou pro odcházejícího politika nedopadají dobře a kdybych se měl vsadit, řekl bych, že spolková vláda se řádných voleb v roce 2021 nedočká.

Jak rychle to ovšem půjde, to závisí rovněž na tom, kdo tím novým předsedou bude. Připravil jsem pro vás malou galerii těch aktuálních kandidátů nebo skoro-kandidátů, jak je ke 30. říjnu 2018 známa, a o kterých něco vím. (Dva kandidáti, Jan-Phillip Knoop a Andreas Ritzenhoff, jsou pro mě zcela neznámými veličinami.)

Volby nového předsedy se konají na sjezdu strany, který proběhne 7. a 8. prosince 2018 v Hamburku.

*****************************

Annegret Kramp-Karrenbauer

Annegret Kramp-Karrenbauer, 56 let, Sársko, současná generální tajemnice CDU.

Merkelové favoritka, jejíž volba by byla cestou nejmenšího odporu. V předsednictvu CDU má velmi silnou pozici. U členské základny už to tak dobré není – Sársko je maličký region, v rámci CDU početně zanedbatelný.

Má-li AKK (jak její jméno zkracují v německých novinách) nějakou vlastní politickou osobnost, nedává ji zatím moc najevo. S Merkelovou se nikdy nepustila do závažnějšího sporu, rozcházejí se jen v drobnostech. Je vnímána jako její pokračovatelka, ne-li přímo stín. Čím by přesně měla získat zpět ztracené voliče, těžko říci.

AKK potvrdila, že se o funkci předsedkyně CDU v prosinci bude ucházet.

*****************************

Armin Laschet

Armin Laschet, 57 let, Severní Porýní-Vestfálsko.

Laschet dosáhl velkého úspěchu, když v roce 2017 zvítězil ve volbách v nejlidnatější spolkové zemi SRN a vytlačil sociální demokraty vedené vcelku oblíbenou političkou Hannelore Kraft do opozice. V postindustriálním regionu, kde navíc žije poměrně dost Turků (dávajících ve volbách výraznou přednost SPD před CDU), to byl docela dobrý výkon, i když vítězství bylo těsné, vládnoucí koalice s FDP má rovněž jen nejtěsnější možnou většinu 100 ze 199 poslanců.

Laschet je zastánce středové orientace CDU a varuje před návratem ke konzervativnějšímu směřování. Politická linie Merkelové by v případě jeho volby nejspíš pokračovala.

Podpora z nejvíce zalidněného regionu SRN z něj činí potenciálně silného kandidáta. Musel by však opustit zemskou politiku v Severním Porýní-Vestfálsku, kde je momentálně ministerským předsedou. Funkční období mu končí až roku 2022.

Armin Laschet zatím otázku své kandidatury nechává otevřenou.

*****************************

Daniel Günther

Daniel Günther, 45 let, Šlesvicko-Holštýnsko.

Ministerský předseda země, liberálně orientovaný politik, který občas připoutá pozornost médií dost nesourodými návrhy. V roce 2016 požadoval zachování nabídky vepřového masa ve školních jídelnách. Nesouhlasí s existencí dvojího občanství. Letos v srpnu se přimlouval za to, aby východoněmecké pobočky CDU raději v nouzi uzavíraly koalice s postkomunisty (Die Linke), nežli s AfD, což jeho partajní kolegy podráždilo. (Günther sám takovou otázku řešit nemusí, ve Šlesvicku-Holštýnsku Die Linke v zemském sněmu ani není. AfD pak má pět křesel ze 73. To se to pak radí.)

Güntherova slabá stránka je ta samá, jako u Lascheta. Musel by opustit svoji regionální vládu pro nejistou kariéru v Berlíně. Ke své kandidatuře se zatím oficiálně nevyjádřil, i když se o něm hodně spekuluje.

*****************************

Jens Spahn

Jens Spahn, 38 let, spolkový ministr zdravotnictví.

Mladší tvář konzervativního křídla CDU, praktikující katolík (a gay). Kritizoval kancléřku zprava za její migrační politiku s poukazem na to, že populační boom v Africe si vyžaduje jiná řešení. Svého času se vyjádřil pro zákaz nošení burky na veřejnosti. Není příliš populární u důchodců, kteří tvoří významnou voličskou základnu CDU, protože v minulosti kritizovalzvyšování důchodů.

Spahn by možná byl schopen oslovit mladší voliče, kteří CDU neberou moc vážně, ale je zastáncem zákazu reklam na potraty, což mu u liberálů žádné body nepřináší.

Pro Merkelovou jako kancléřku by představoval dosti nepohodlného předsedu strany, protože spolu mají řadu otevřených konfliktů, z nichž některé se řešily i v médiích. Na pozici předsedy CDU kandidovat chce.

Zajímavý detail: jak AKK, tak Spahn oznámili svůj záměr kandidovat na tom samém zasedání předsednictva CDU. Zatímco AKK sklidila potlesk, u Spahna následovalo mlčení. Předsedu ovšem nevolí předsednictvo, ale zástupci členské základny na všeněmeckém sněmu.

*****************************

Friedrich Merz

Friedrich Merz, 64 let, podnikatel.

V ČR zcela neznámé jméno, takže stojí za to se u něj trochu zastavit. Merzbýval v závěru Kohlovy éry jedním z nejvýše postavených lidí v CDU, předseda parlamentní frakce ve Spolkovém sněmu. Svého času proslul tvrzením, že by zjednodušil daňové přiznání natolik, že by se vešlo na pivní tácek. Proto se mu také někdy říká „Bierdeckel“.

Po nástupu Angely Merkel byl Merz mezi prvními „odejitými“, protože jeho politické představy ležely úplně někde jinde, než nové předsedkyně. Později už nechtěl ani kandidovat do Bundestagu. Od roku 2009 pracuje v německé pobočce firmy BlackRock, která spravuje majetek v miliardách eur.

Merz je v mnoha ohledech anti-Merkelem. Je to velmi konzervativní a ekonomicky liberální politik se silnými vazbami na USA. Hospodářské křídlo strany s ním má dobré vztahy a navíc je dobrý řečník, který bez problémů „rozstřílí“ většinu oponentů; ze soukromého sektoru je také zvyklý se rychle rozhodovat a jednat. Podporuje návrat k jaderné energii. Vůči Merkelové má osobní vendetu a ví se to. Kdyby si jej CDU zvolila, znamenalo by to, že chce kancléřku poslat do politického důchodu podstatně dřív než za tři roky.

Merz v čele CDU by představoval existenční problém hlavně pro FDP, protože jeho hospodářské představy se od programu liberálů nijak neliší a jako předseda CDU by měl větší šanci je prosadit. Část zklamaných pravicových voličů by mohl přetáhnout i od AfD. Ne však ty, kteří hledí spíš na východ.

To, že vážně uvažuje o kandidatuře, Merz oznámil prakticky ihned.

*****************************

Tolik stávající tváře, o kterých se mluví. Během následujících dnů určitě ještě pár kandidátů vypluje. Hovoří se i o možnosti, že by se celý spor o následnictví odložil a dočasným předsedou by se stal veterán Wolfgang Schäuble, poslanec Bundestagu již od roku 1972. Schäuble žádné kancléřské ambice nemá.

V zájmu CDU to však – aspoň podle mého názoru – není. Dvouleté zákulisní tahanice o to, kdo bude příštím šéfem strany, by také mohly skončit tím, že po příštích volbách povede Spolkovou republiku kancléř ze strany Zelených. Kterážto perspektiva mi přijde … dosti nepřitažlivá.

*****************************

Hudební epilog
Myslím, že dlouhá vláda Angely M. nebude jen tak zapomenuta, ať ji nahradí kdokoliv.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora

  P.S. Také se ukázalo, že jsem byl nominován na cenu Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. Případným hlasem mě velmi potěšíte. Konkurence = samé těžké váhy, nevím, zda mezi ně vůbec patřím. Ale zabojovat můžu:-)