Proč špatně funguje Evropská unie, na to je jeden a tisíc názorů. Většina z nich se týká ekonomiky, část se týká problémů s nacionalismem a nechutí národů poslouchat „užitečné rady“ od těch „chytřejších“.
Zapomínaným či opomíjeným problémem je otázka řízení společnosti. V tomto případě tedy skupiny států, národů a společností, která potřebuje jasný ideál a způsob řízení. Lidstvo už vyzkoušelo mnoho různých modelů řízení, ale nejjednodušší a nejúspěšnější je ten, který kdysi vymysleli naši dávní předkové. Skupina – tlupa či kmen – měla ochránce a hlavního živitele „náčelníka“ a jeho přátele, ti byli silnější a „poroučeli“. Skupina, která však chtěla přežít a dodnes přežila, věděla, že zásadnější pro skupinu či kmen byl nějaký způsob kontroly „vládce“.
Nejrozvinutější civilizace, tedy ta, kterou se dnes všechny ostatní nějak snaží napodobit, byla civilizace párová. Kde ale byly vztahy v průběhu času různě formulovány a provázány. Například v zásadě fyzicky slabší samice byly chráněny různými zvyky a zákony před mužskou zlovůlí. Ženská zlovůle pak byla potlačována jinými zákon a zvyky. („Tam, kam nesmí zajít ďábel, tam si ženu dosadí“ – Vrchlický) Tedy mluvíme o civilizaci „bílého muže“ a „čínské civilizaci“.
Jak tyto systémy byly postupně složitější a složitější, bylo nutno zvýšit efektivitu vládnutí, tedy zajistit silnou vládu. A zároveň zajistit silnou kontrolu této vlády. V nejjednodušší formě silovou a aktivní formu vlády měl náčelník a jemu jako protiváha stál šaman. Později vládnoucí šlechtic-král a proti němu církev. Je jasné, že to ne vždy fungovalo spolehlivě, ale v dlouhodobém horizontu to udržovalo společnost v pohybu a při životě – tedy reprodukci druhu a společnosti.
S naší civilizací kulturně přímo spojená nejstarší říše, Egypt, měla v čele faraona. Ten byl sice vševládným bohem, ale nad ním stál bůh Ra, pod nímž sloužili kněží kontrolující ideologicky i fakticky faraona. Viz příběh faraona Tutanchamona/Tutanchatona a ideový boj o to, kdo je nejvyšší egyptský bůh. Zda Aton, Skrytý, anebo Amon, Slunce. A s tím či oním bohem silná a stát řídící byrokracie spojená i božskou ideologií.
V Evropě jsme měli nejprve původní Říši římskou v letech 27 př.n.l. – 395 n.l. a brzo po ní vznikly Západořímská říše a východní Byzantská říše. Západní část vedená Franky se stabilizovala v roce 800 (české země do ní formálně patřily jako království po roce 1004), aby se pak přeměnila v 15. století, kdy se začal užívat rozšířený název Svatá říše římská národa německého.
Nediskutujme pro jednou, zda a z jakého důvodu jsme byli součástí tohoto státního útvaru. Ale pamatujme si, že každá tato „římská“ říše, následník Římské republiky, měla v čele jednoho císaře (Césara) a jako protiváha proti němu stál vrchní představitel ideologie, hodně zjednodušeně řečeno od doby císaře Konstantina, roku 313, papež.
Císař vládl pomocí aristokracie – patriciátu, ale hlavní tíhu praktické realizace vykonávala, tak jako ve starém Egyptě, byrokracie. Stejně tak v případě papeže realizovala jeho moc církevní byrokracie.
Tento systém se zhroutil z mnoha důvodů na začátku 20. století. Několik diktatur, kdy se spojila funkce císaře a hlavního kněze víry, vzniklo na začátku 20. století. První byl systém bolševický, kdy Stalin byl císařem i Bohem a papežem komunismu, druhý nacistický, kdy tuto roli hrál v nacistickém státě Hitler. V obou systémech byla do začátku zakotvena základní chyba, kdy „císař“ ovládal i „víru“, i byrokracii. Výplod takovéhoto uspořádání pak byla mašinerie, která zničila sama sebe i své bohy.
Ve všech těchto fungujících případech pak byla v čele státu osobnost reprezentující nějaký politicko-filosofický směr. Kolem ní byli „dvořané“ a chod státu v praxi ovládala byrokracie. Šlechta a byrokracie předávalaideologii, příkazy a myšlenky dále a všichni byli zpětně kontrolováni, trestáni a případně vyznamenáváni vládcem.
V současné době jsme v Evropě svrhli císaře i Boha. Na základě Evropy ze zkušenosti nejprve v Napoleonem. Tenbyl prvním císařem, kterýsvým chováním vůči Němcům v jednotlivých malých německých státech probudil německý nacionalismus. A dodnes existující německou touhu stát se navždy tak velikými, aby je v Evropě nikdo nemohl ohrozit. Německé sjednocení v roce 1871 (!) znamenalo nakonec rozpoutání dvou krvavých světových válek a málem zničení evropské civilizace. U nás se nějak „nesmí mluvit“, či není „salonfähig“ říkat, že v základě obou těchto válek byla snaha Německa nejprve potrestat a zničit Francii a pak dobýt Rusko. Jako vždy šlo o nadvládu nad surovinami, prostorem a územím.
Proto po druhé světové válce přes různé mezistupně – Evropské společenství uhlí a oceli a Evropské hospodářské společenství – vznikla dnešní podoba Evropské unie. Protože si však nikdo na základě historických zkušeností v Evropě vzájemně nevěří, a všichni nevěří Německu, vznikl zvláštní útvar. Bez Vládce-Císaře. Německého císaře nikdo nechce a jen té myšlenky se národy Evropy děsí, zatímco Francie se ukázala v posledních 200 letech jako totálně neschopná takového Císaře vyprodukovat.
Byrokracie však je vždy potřeba. Takže žijeme v systému, kde vládne byrokracie a na ni navázané ekonomické síly. Bruselská byrokracie, která se stala skupinou „dvořanů“, ovšem bez Císaře, během posledních dvaceti let naprosto zdegenerovala – jako každá složka moci či jednotlivec, který není pod žádnou kontrolou. A bruselská byrokracie zajistí, aby v čele Unie stály vždy politické nuly.
Druhá část moci, tedy víra či řekněme ideologie, je po odvrhnutí křesťanského boha marginalizována a dehonestována. Všechny ty skandály, které vyplouvají či jsou uměla vytvářeny, nemají za cíl křesťanskou církev očistit a obnovit, ale zničit.
Zároveň, protože lidé nedokáží žít bez toho, aby něčemu takzvaně „vznešenějšímu“ nevěřili, se vynořila neuvěřitelná změť pseudonáboženství, jako je gender, boj proti oteplování, šílenství LGBT a další a další sekty. Proti Evropě však stojí jiný veliký a silný Bůh – tedy Alláh a stovky milionů jeho bojovně naladěných vyznavačů. Takové typy skupin agresivních cizinců, jak říkají přírodní zákony, obsazují morálně i ekonomicky se rozpadají stát. To, že se dnes máme ekonomicky dobře, nic neznamená. Také v roce 476, kdy nad Itálií převzal vládu germánský vůdce Odoaker, byla životní úroveň a civilizační vymoženosti Římanů vysoko nad ostatními obyvateli Evropy a Středomoří. Za několik dalších generací se na Foru Romanum pásly kozy negramotných pasáčků.
Jedno je jasné. Žádná říše se neudržela, pokud neměla v čele schopného vůdce a pokud neměla jednu sjednocující ideologii-víru. A pamatujme si, že římští císaři (i čeští králové) byli voleni. Nikoli sice „všelidově“, ale přesto víceméně demokraticky. Z určité skupiny kandidátů. Dnes vedení Unie volí své šéfy daleko méně demokraticky než Svatá říše římská.
A navíc.Němce ani Francouze jako císaře Evropa nechce. Ostatní jsou slabí. Takže žijeme v soustátí, v kterém vládne nikým neomezená a nekontrolovaná byrokracie za pomoci různých ideologických – náboženských – sektářů. Při použití „moderní ideologie“ a nadvlády nezodpovědné „nové aristokracie“. Pomatené, agresivní, milující ve skutečnosti totalitu svých názorů. Celá špička EU, která je, nezodpovědná a ve skutečnosti nevzdělaná, pracující jen ve prospěch svůj a několika málo finančních skupin, není do budoucna udržitelná.
Tak Bye bye Unie.
A nakonec něco zpívání: Bye bye Blues – Les Paul and Mary Ford.