Žurnalisté si obvykle výrazně všímají, když jejich kolegové sejdou ze světa násilnou smrtí. Tomu věnují ve svých sdělovacích prostředcích nemalou pozornost, protože je fakt, že cech „hlídacích psů demokracie“ bývá často v hledáčku politických, hospodářských nebo kriminálních špiček. Nezřídka úzce propojených skupin, které se provázaností svých mocí někdy ani tolik netají.
Hodně zájmu si v poslední době získal pumový atentát na kritickou maltskou publicistku, mnoho povyku nastalo po násilné smrti novináře Kuciaka a jeho snoubenky na Slovensku, spoustu mediálního času si získala také surová vražda bulharské televizní žurnalistky, i když se nakonec zdá, že šlo o čistě kriminální čin.
Evropa, při vší bídě například balkánského prostředí, je však proti jiným oblastem lázeňská selanka, což si můžeme lehce přiblížit následujícím příběhem novináře z arabského kulturního okruhu. Sféry, kde tradice demokracie a svobody slova prakticky neexistují, pojem lidovláda prakticky nic konkrétního neznamená a obvyklým produktem po odstranění vlád zaťaté pěsti se stává chaos, moc polních velitelů, říše islamistů, války. Jak jsme si důkladně ověřili, když byli – leckdy s pomocí Západu – svrženi, či ve svých pozicích Arabským jarem ohroženi někteří vojenští diktátoři.
V poměrné pohodě a stabilitě přežila tehdejší bouře mas Saúdská Arábie, tmářská „naftová despocie“. Sunnitská pouštní monarchie, co je považována za osvědčeného spojence USA proti mezinárodnímu terorismu a stavění hráze k zadržování šíitskému Íránu. Mnohem svobodomyslnější republiky, s níž má společné vzájemně se vylučující hegemonistické spády v regionu Perského zálivu i jinde.
Informace o vlivu wahhábitského kléru, stíhání kritických názorů, útlaku žen či barbarských trestech v S. Arábii se navzdory oné geopolitické okolnosti občas dostávají i do západního diskurzu. Ač není asi náhodné, jak skromně nebo výběrově. Selektivními se staly také zprávy o údajně reformním kurzu nové mocenské kliky v největší zemi ropou nasyceného Arabského poloostrova. Pořádně zaplacená reklama na tamější novotu, povolení ženám řídit motorová vozidla, pomáhala maskovat, že s opravným kurzem to zase nebude tak horké.
Mezi kritiky konzervativních poměrů byl počítán místní novinář Džamál Chášukdží, o jehož osudu se nyní intenzivně spekuluje. Existují totiž indície, že tento původně prominent režimu, jenž přesídlil do Spojených států amerických, draze zaplatil za standardní návštěvu zastupitelského úřadu své fundamentalistické vlasti v Turecku. Místo, aby si tam domluvil rozvod, ztratil svobodu a nejspíš také život.
Věc bude pravděpodobně záhy „promlčena“, jelikož Spojené státy mají nyní s Rijádem skvělé vztahy, kdežto Erdoganova diktatura, jež s významným časovým odstupem provedla prohlídku údajného místa činu, má zase nemalé hospodářské obtíže, k nimž je potřeba zazobaných přátel. Možná varianty výpalného.
Těžko čekat cokoli jiného, vždyť kolikráte byly již projevy saúdskoarabské arogantní agresivity hladce smeteny ze stolu! Je jich nepočítaně: krutě vedená válka v sousedním Jemenu, vměšování do konfliktu v Sýrii, nedávný únos libanonského premiéra, vyhrožování jinak politicky naladěnému Kataru, sankce a osočování kriticky hovořící Kanady… Nemylme se, není to jediný soudobý původce pohrdání dobrými mravy i mezinárodním právem. Takové přístupy se stávají fundamentální normou.
Obdobný článek zveřejnil o víkendu deník MF Dnes