VELKÁ BRITÁNIE: Souhvězdí zla
Začal bych jednou starou vzpomínkou, která mi poslouží jako analogie.
Když mi bylo -náct, byl jsem velkým a oddaným fanouškem science fiction a fantasy. Bylo nás takových v Ostravě více a jednou se na nás usmálo štěstí. Majitel komerční nemovitosti, která nevydělávala, nám ji zdarma půjčil k tomu, abychom se zde mohli občas scházet, vyměňovat si knihy, hrát Dračí doupě apod.
Prostory se skládaly z několika místností a jedna z nich, nejspíš starý sklad, měla dřevěnou podlahu a byla trochu vlhčí. Na zdi se vyskytovalo několik skvrnek plísně. Nicméně dokud byla „v pravidelném provozu“, zůstávala použitelná.
Pak přišla zima a studené jaro, kdy se v prostorách nic nedělo. Zmíněná místnost byla zavřená, přes okno měla železnou roletu (kdo zná Vítkovice, ten ví, že je to tak trochu ghetto). Jednoho dne, když už zase bylo lepší počasí, jsme se tam zase sešli a otevřeli i ten bývalý sklad.
Místo pár flíčků nás přivítal obří, přes dva metry široký koberec plísně, pokrývající celou podlahu a hýřící spektrem nechutných barev. Při pohledu na něj se mi hned vybavil Kmen Andromeda. Napůl jsem čekal, že z obludného organismu se vynoří chapadlo mávající cedulí „Přiveďte mi svého prezidenta“ nebo „Požaduji volební právo“. Několik měsíců bez větrání a slunečního světla stačilo k tomu, aby se drobný problém proměnil v problém velmi velký.
A nějak podobně je to s kriminalitou.
Vykořenit ji úplně je stejně nemožné, jako vyhnat ze stoletého domu poslední stopy plísně. S dostatkem pozornosti ji ale máte šanci udržet v přijatelných mezích. Pokud však společnost odvrátí oči a rozhodne se jí nevšímat, bude jednoho dne šokována tím, do jak zrůdných rozměrů mezitím věc stihla narůst.
*****************************
Všechny země, i Česká republika, mají problém s nucenou prostitucí. Specifický problém Británie byl v tom, že po dlouhou dobu nechávala určitý typ nucené prostituce bujet, a z jakých důvodů tak činila.
Když labouristickou političku Annu Cryer v roce 2003 navštívilo sedm matek z Keighley a popsaly jí, jakým druhem zneužívání jejich dcery trpí v rukou svých „milenců“, rozhodla se jít s věcí na veřejnost. Se zlou se potázala: policie a úřady pro ochranu dětí odmítly cokoliv dělat, byla označena za rasistku a lhářku splétající fantasmagorie. Trvalo léta, než místní policie začala brát problém vážně. Většina tohoto posunu se odehrála po roce 2010, kdy na celostátní úrovni vystřídala labouristy vládní koalice konzervativců a liberálních demokratů.
V roce 2011, když The Times vydaly slavnou reportáž Andrewa Norfolka o aktivitě pákistánských gangů v severní Anglii, reagovala komentátorka Libby Brooks v levicovém Guardianu řečnickou otázkou, zda je od Timesů„zodpovědné chování, když poskytují munici násilným rasistickým hnutím“. Sloupky v Guardianu jsou obvykle politickým pozicím Labour Party dost blízké.
Toto není jen otázka minulosti. Labouristé mají s akceptací horších stránek reality problém dodnes. V roce 2015 převzalo moc ve straně hnutí Momentum, které je velmi fixované na identitární politiku. Rotherhamská poslankyně Sarah Champion v roce 2017 napsala článek, ve kterém otevřeně mluvila o tom, že společným jmenovatelem otrokářských gangů je etnický původ. Nato se proti ní obrátilo celé vedení strany a byla nucena rezignovat na pozici ve stínovém kabinetu.
Labour Party může klidně vyhrát příští volby. Jaký důsledek by taková změna moci měla pro stíhání „grooming gangs“? Nedošlo by opět k jeho utlumení? Overtonovo okno se v Británii pořád ještě nepřesunulo tak daleko, aby toto téma bylo nekontroverzní a všeobecně akceptované.
Odsouzené otrokářské gangy v Anglii, stav roku 2015
*****************************
Poslední poznámka.
K fungování právního státu jsou potřeba tři věci. Každá z nich je nezastupitelná. Je to jako se stoličkou k sezení: na třech nohách je stabilní. Uberte jednu a začne se kácet.
První jsou zákony. Z tohoto hlediska mají otrokáři v Británii jednoznačnou smůlu, jejich činnost byla zakázána v celém impériu již roku 1833 a na ostrovech samotných ještě o půl století dříve.
Druhá je dostatečná síla. Ani zde nepředstavují „grooming gangs“ žádný problém. Nejsou to organizace typu Hizballáhu, které by měly sklady plné samopalů a raketometů. Když si na ně po letech váhání britská policie konečně došlápla, nedošlo k žádným bitvám. Dotyční byli odvezeni do vězení stejně, jako jiní kriminálníci; policejní rutina.
Třetí je vůlepoužívat svoji sílu k tomu, aby nedocházelo k porušování zákonů, a zde je slabina moderní Británie, možná nejen Británie. Víte například, že v Británii je zakázaná ženská obřízka již od roku 1985? Zatím za ni ale nebyl nikdo odsouzen, ačkoliv případů je dost, i u novorozeňat narozených v Británii. (Zpráva Reuters). Takhle to vypadá, když „třetí noha“ právního státu není tam, kde by měla být.
Vždycky mám smutně útrpný pocit, slyším-li někoho říkat: „Zakažme X!“ Prosadit zákon proti X je jedna věc, ale tím úkol nekončí. Musíte potom zajistit, aby jej státní orgány skutečně vymáhaly, a aby si na jeho prosazování navykly natolik, že ani změna vlády či ministra vnitra jeho faktickou platnost nepodkope.
*****************************
Nějaké další čtení, pokud tohoto tématu nemáte stále ještě dost.
Quillette – Britan’s Grooming Gang Crisis
The New York Times -Years of Rape and ‘Utter Contempt’ in Britain
Dlouhé texty, ale pokud je dočtete, půjde vám z toho hlava kolem.
*****************************
Hudební epilog
Zpěvák Johnny Rotten se nedávno dostal do křížku s aktuální orientací Labour Party.
Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora