V zemi klíčí široká, radikální a tradiční levice
Sociální demokracie (SPD) dominuje německé levici už 150 let. Dala jí osobnosti jako Willy Brandt, Helmut Schmidt či Gerhard Schröder. Napadlo by někoho, že ta hegemonie bude ohrožena? Ne. Ohrožení jí přinesla až éra velkých koalic Angely Merkelové, razící politiku středu. SPD je sice ve vládách, ale jako by o tom nikdo moc nevěděl. Zato se ví, že je pro vítání migrantů, pro politiku genderu, identit atd. Od dob, kdy se chlubila Brandtem, Schmidtem, Schröderem a 45 procenty hlasů ve volbách (1972), klesla k neosobnostem typu Schulze či Nahlesové a k podpoře 17 procent voličů. Nepřipomíná nám to něco? Nevidí se tu v zrcadle ČSSD? Už proto má význam sledovat vývoj na německé levici.
Německo je hrdé, že stále ještě dokáže složit vládu ze zavedených stran. Že SPD neskončila ani jako britští labouristé pod vládou radikála Corbyna, ani jako francouzští socialisté, které ve volbách převálcoval radikál Mélenchon. Ale bude to platit navždy? Změnit to chce hnutí Povstat sdružující zástupce SPD, postkomunistické Levice i Zelených.
Nové hnutí úředně odstartuje teprve 4. září. Ale už teď lze říci, že jde o německou verzi levice ve stylu Corbyna či spíše Mélenchona. Opírá se o sociální náplň a kritiku masové migrace, zatímco témata moderní liberální levice (identita, gender) jsou mu spíše ukradená. „Kdo hledá v Německu práci, má možnost přijít sem legálně,“ říká radikální postkomunistka Sahra Wagenknechtová. Jako bychom slyšeli Viktora Orbána. To že je levice?
Je to levice zachraňující, co se dá. Nepostaví vlastní kandidátky, ale „až bude tlak dost silný, strany samy otevřou kandidátky našim myšlenkám“, říká Wagenknechtová. V době mizející podpory pro tradiční SPD to nejsou slova do větru. Možná se otevírá cesta pro renesanci vlivu německé sociální demokracie. Možná však na levici klíčí radikálně levicový protějšek Alternativy pro Německo. A to by byl další krůček do poměrů výmarské republiky.
LN, 14.8.2018