Zabití Heydricha a námořní bitva u Midway
Loňského roku 2017 došlo k dvojnásobnému 75. výročí: jednak heydrichiáda 29. května 1942 v Praze, jednak za další jeden týden 4. až 7. června obrovské námořní utkání u Midway v Pacifiku. Onoho 4. června na nemocničním lůžku těžce poraněný Heydrich vypustil svou SS duši a na opačném konci světa japonský císař ztratil téměř polovinu svého loďstva. V Praze podle údajů Gestapa započala pořádná odveta - zastřeleno 1331 Čechů, z toho 201 žen. Poté 9. června došlo ke zničení obce
Midway je malý atol na půl cesty mezi Severní Amerikou a Asií. V onom červnovém utkání se střetla dvě loďstva, z nichž to japonské bylo znamenitěji vybaveno, dominovalo v oblasti od Indického oceánu po Aleutské ostrovy a od rusko-mandžuské hranice až pak dál do Pacifického oceánu.
Jak se tedy mohlo stát, že vyhráli Američané, kteří ztratili v Pearl Harboru polovinu svého loďstva, aniž měli dost zkušeností pro utkání u Midway? Jejich intelligence officers se podařilo rozluštit japonské námořní komunikace. Japonský admirál Čúiči Nagumo příliš váhal použít své letectvo, na rozdíl od odvahy amerických admirálů Raymonda Spruance a Franka Jacka Fletchera, kteří zaangažovali své piloty, aby riskovali a improvizovali. Což byl značný rozdíl od velícího japonského admirála Isoroku Yamamota, který se držel svého plánu, jehož součástí byla invaze vesměs prázdných Aleutských ostrovů, jakož i atolu Midway. Každopádně americké námořnictvo prokázalo svou značnější pružnost, přizpůsobivost.
Toto pětidenní a pětinoční utkání Japonci dokonale prohráli a byla to jejich první porážka za posledních 350 let. V jejich výbavě se blyštila čerstvě dohotovená bitevní loď Jamato, monstrum o 70 000 tunách s kanony osmnáctipalcové ráže.
Američané si správně vysvětlili a svým zpravodajským umem též potvrdili japonské uvažování a záměry. Nicméně měl admirál Nimitz k dispozici jen 70 lodí. V jednom útoku na japonské mateřské lodě bylo z počtu 41 amerických letadel 35 sestřeleno. Dvě minuty poté se z nepozorovaného oblaku vyřítilo 37 strojů a bez jediné ztráty potopily, co se dalo.
Američané přišli o jednu letadlovou loď, Japonci ale o všechny čtyři., většina ostatních plavidel na dně či s velkými děrami. Většina jejich letadel též na dně, a to i s těžko nahraditelnými, důkladně trénovanými posádkami. Vody se uzavřely též nad salutujícími kapitány a admirály na potápějících se můstcích. Mezi mnoha příčinami tuze důležité porážky bylo přílišné sebevědomí císařských. Tato prohra vedla v definitivnímu obratu v pacifické válce.
- - -
Spojencům se podařilo zbudovat tak
Tohle válčení nebyla legrace. Japonci se nepodobali Taliánům. Jestliže se elitní italská divize vzdala pěti esesákům, Japonci se nevzdávali nikomu. Padnout do zajetí byla největší potupa. Piloti neměli padáky, nepotřebovali je. Nepřítelem, který se vzdal, se pohrdalo. Když syn Nipponu narukoval, tak sepsal testament, ustřihl si vlasy a nehty a vše vložil do urny - do své urny. Odvodem se stal císařovým majetkem. A protože si už nepatřil, nemohl se vzpírat smrti a také se nevzpíral. A nevzdával se.
V červenci 1942, jeden měsíc po utkání u Midway, Japonci na ostrově Guadalcanalu (25x a 90x mil) na Šalamounově souostroví budovali letiště, posléze pojmenováno Henderson Field. Tam se vylodilo 19 000 příslušníků první americké. divize námořní pěchoty. (
Hned první noc guadalcanalské kampaně se Japonci - tehdy daleko nejlepší válečníci po setmění, též vybavení nejlepšími optickými instrumenty - vloudili nepozorováni k ostrovu Savo, na dohled od Guadalcanalu a za půl hodiny potopili tři těžké americké křižníky a jeden australský, další čtyři těžce poškodili a bez vlastní ztráty zas zmizeli. Tato největší porážka v americké námořní historii mohla být ještě značnější, kdyby Japonci nebyli přehlédli nedaleko flotilu transportérů a pomocných lodí. V době započetí nočního útoku někteří američtí velitelé pochrupávali. V bitvě ztratilo život značné množství mužstva a též dva admirálové. Americký debakl mohl být ještě náramnější, nebýt rozhodnutí velícího japonského admirála Mikawy předčasně opustit dějiště svého vítězství.
Mezi Guadalcanalem a Japonskem ale zbývalo na deset tisíc ostrovů. Štábní hlavy vypočítaly, že kdyby dobývání každého opevněného ostrova trvalo pouze jeden měsíc, potřebovali by Američané osm století, než se dostanou do Tokia. Proto se vymyslela nová metoda válečnictví, totiž frog leaping - žabí skákání. Místo heroického krvácení na každém trsu země uprostřed Pacifiku raději se Japoncům vyhnout, dělat jen ojedinělé zastávky a co největší skoky. Ideální strategie a možná že i kýžené echo budoucnosti: s nepřítelem se neprat, ale minout ho.
- - -
Můj univerzitní kolega se mi jednou rozpovídal o svém zážitku, když se jako šestnáctiletý přihlásil do řad námořní pěchoty, omylem byl přijat a podílel se na pobývání proslulého ostrova Iwodžima, s kterým jsem se mohl v bezpečí seznámit až mnoho let po válce. V prosinci 1944 Američané započali s denním bombardováním, pokračovali celý leden, v únoru za den vylodili 30 000 příslušníků námořní pěchoty. Japonští obránci se skrývali v kopcích, děrách, norách, v tunelech propojených k nedobytí. Pět týdnů trvalo úporné bojování, z 75 000 Američanů si to odskákal každý třetí, japonské ztráty přesahovaly 99 %.
Jestliže bitva o Iwodžimu byla nejheroičtější, bitva o velkou Okinawu byla nejdražší v celé pacifické válce. Víc než půl milionu invazních vojsk a víc než tisíc lodí bylo nasazeno k útoku na tento ostrov 60 x 8 mil. Lodí bylo zasaženo 250, vesměs v sebevražedných útocích kamikaze. Američané ztratili 1000 letadel, Japonci 3500.
Heydrichiáda nebo pacifická utkání, tuze obtížné si vybrat.
KONEC