Mandelův „duhový národ“ vedou vládci ke střetům
Televizní zprávy ukazují emoce a protesty v Zimbabwe, kde opozice odmítá uznat volební vítězství Emmersona Mnangagwy. Neukazují však emoční záběry z Jižní Afriky. Asi proto, že emoce prožívají bílí farmáři, jimž hrozí vyvlastnění bez náhrady, zatímco černá většina je pro bez ohledu na vládu či opozici. Prezident Ramaphosa (Africký národní kongres) v úterý sdělil, že k vyvlastnění chce dojít cestou změny ústavy. Takže v JAR hotovo, na Západě ticho.
V zemi, kde má vládní strana téměř ústavní většinu, není po takovém výroku co řešit. Jen s tím rozdílem, že chce-li měnit ústavu maďarský premiér Orbán, liberální Západ vyhlašuje poplach, ale chce-li jihoafrický prezident vyvlastnit bílé farmáře bez náhrady, liberálnímu Západu je to fuk. Jako by ho v tomto případě práva a zájmy menšiny (bílí tvoří 10 procent populace Jižní Afriky) nezajímaly.
U nás se politické posuny poslední doby – autokratický prezident, premiér se střetem zájmů – občas označují za začátek „druhé republiky“. Přehnaně, neboť ty posuny nejsou ústavně zakotveny. Ale Jižní Afrika ke své „druhé republice“ skutečně spěje. Ne snad že by uskutečňovala volební vítězství drsného volebního programu. De facto jen prosazuje vyhraněnou podobu toho, čemu západní levice říká politika identit. Poměrů, kdy důležitější než rovnost před zákonem je uspokojení pocitů i potřeb lidí podle příslušnosti ke skupině na základě barvy pleti, etnicity, náboženské víry... Někdo v tom může vidět návrat do poměrů rasistické JAR s obrácenými znaménky.
Starý rasistický režim padl v téže době jako u nás komunismus. A díky Nelsonu Mandelovi nenastal průšvih. Ve srovnání s tím, co se dělo po pádu komunismu v bývalém Sovětském svazu či Jugoslávii, v JAR neuspěl separatismus, terorismus, politický či náboženský fanatismus. Mandela prosadil myšlenku „duhového národa“ a odmítal vyvlastnění bílých.
Ale o generaci později to vypadá jinak. Uvažování mířící ke smíru a prosperitě podlehlo uvažování podle identit. JAR se afrikanizuje i politicky. Že nejde jen o barvu pleti, ukázala před čtvrtstoletím Rwanda. Menšinoví Tutsiové byli vůči většinovým Hutuům v pozici jihoafrických bělochů (desetina populace, ale v postavení úspěšnějších). Spor vyústil do pokusu o genocidu Tutsiů, z něhož se Rwanda vzpamatovává dodnes. Všímá si vůbec někdo na Západě, že i vyhrocená politika identit v Jižní Africe má silný potenciál hrozby?
LN, 4.8.2018