Za otravou Skripala a ovlivňováním voleb v USA je stejná agentura
Je těžké být prozápadním a současně bez přemýšlení přebírat všechny ty „pravdivé“ informace z FBI a britské policie, Muellerovy komise v USA a vyšetřovatelů v britském parlamentu.
Každý člověk, který sleduje mezinárodní politiku, je vtažen do obrovské mediální hry. Ovlivňování amerických prezidentských voleb Ruskem se v USA řeší na pozadí obrovské protiruské hysterie a vnitropolitického zápasu Demokratické strany s administrativou Donalda Trumpa. Očekávám, že ještě před podzimními volbami do Kongresu dosáhne aktivita „nezávislé“ Muellerovy komise svého vrcholu. Velmi ale pochybuji, že kromě různých „agentů“, kteří napadli počítače Demokratické strany, přijde tato komise s něčím, co ukáže na Donalda Trumpa a řekne: Trump měl tajnou dohodu s Ruskem (Putinem) a ten zmanipuloval veřejné mínění v USA, a proto Trump vyhrál volby. Vůbec se v amerických liberálních médiích fandících demokratům vytratila zpětná vazba – to by totiž znamenalo současně toto: Americká média přes společnou souhru na podporu Hillary Clintonové absolutně selhala. Jejich propaganda se ukázala naprosto k ničemu a stačilo Putinovo přání a Američané volili tak, jak si přál.
Otravu Sergeje Skripala ruskými agenty považuji za reálně možnou. Vše, co kolem této otravy vyplavalo na povrch, však tuto možnost relativizuje stále více. Nejde vůbec o to, že například Německo po předložení „důkazů“ tvrdilo, že tyto důkazy jsou nedostatečné. Jde zejména o následnou otravu dalších dvou osob, z nichž jedna zemřela. To, že se „novičok“ povaloval někde v popelnici, ona dvojice ho našla a žena, která zemřela, si tímto jedem pomazala zápěstí (jak jsem se dočetl), je stěží k uvěření. A tvrzení britské vyšetřovací komise, že za otravou Skripala a za ovlivňováním amerických voleb je „stejná agentura“, ignoruje veškerou soudnost nás, jako spotřebitelů mediálních zpráv.
Vypadá to, a bohužel stále více, že potíže britské politiky s brexitem a potíže amerických liberálů s Trumpem se na informacích o „ruském vlivu“ podepisují měrou větší než vrchovatou. Čím víc v úzkých jsou liberálové v USA i Velké Británii (kde jsou proti brexitu a proti konzervativcům), tím více fantasmagorických zpráv na téma ruského vlivu se objevuje. Tato protiruská politika amerických i britských liberálů však není vůbec neškodnou hrou. Směšuje totiž události, které jsou samy o sobě podivné, aby z nich narýsovala jakési mezinárodní spiknutí Ruska proti Západu a, světe div se, Západ dostává na frak.
Sestřelení dopravního letadla letu MH17 nad Ukrajinou ruským systémem BUK je zřejmě dobře potvrzeno. Spekulace, zda to byl BUK patřící Rusku nebo Ukrajině, sice zůstanou, nicméně radiové relace proruských povstalců na Ukrajině v době sestřelení letadla jsou silným podpůrným argumentem k tomu, že za sestřelením letadla bylo Rusko, tj. ruská armáda. Jakmile se ovšem tato tragédie zapojí do mediální propagandy ve stylu honu na čarodějnice, jak o tom mluví americký prezident, stává se i toto předmětem pochybností.
Je velmi pravděpodobné, že ruská jednotka obsluhující systém BUK sestřelila letadlo a způsobila smrt bezmála tří set lidí. Je možné, že ruská rozvědka otrávila Sergeje Skripala. Je možné, že ruská tajná služba napadla počítače Demokratické strany. Tomu všemu jsem ochoten věřit. Nevěřím ale tomu, že tyto akce ovlivnily prezidentské volby ve Spojených státech či hlasování Britů o brexitu v tom smyslu, že byly tím rozhodujícím momentem. To je naprosto nesmyslné tvrzení, které je založeno na zpolitizování výše uvedených faktů ve vnitropolitickém boji jak v USA, tak v Británii. Fabulaci o „stejné agentuře“, která má na svědomí otravu Skripala a ovlivnění amerických prezidentských voleb, pak považuji za politicky motivovanou.
Podobné výroky jsou podle mě mediálně vykalkulované a mají dokázat prsty Ruska ve všem, co se na Západě děje. Současně však jaksi nechtěně dělají z ruské zákulisní politiky něco, čím zdaleka není – totiž nejlepší politiku na světě, bez níž se na světě nic důležitého nestane. A to považuji za zcela vyloučené.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz