EVROPA: Skrytá statistika polygamie

Švédská Strana středu, jedna ze čtyř stran středo-pravicové vládní koalice, před několika lety navrhla legalizaci polygamie. Nápad způsobil pobouření a strana návrh stáhla. Mládežnické křídlo strany se však odmítlo vzdát: „Myslíme si, že je důležité, aby se jednotlivec mohl rozhodnout, kolik lidí si – ona nebo on - chce vzít,“ řekla Hanna Wagenius, vedoucí mládežníků Strany středu, a předpověděla, že během deseti let se polygamie stane legální, protože její generace vstoupí do parlamentu a postará se o to.

Švédsko není jediná skandinávská země, ve které „idealistická“ mládež obhajovala polygamii. V roce 2012 navrhla mládežnická divize dánské Radikální levice (dánsky Radikale Venstre), která je součástí vládní koalice v Dánsku, aby polygamie byla v Dánsku legalizována. Tento krok přišel čtyři roky poté, co Iráčan, který v Iráku pracoval pro dánskou armádu jako překladatel, uprchl do Dánska i se svými dvěma manželkami a požádal v Dánsku o azyl. Nakonec se vrátil zpět do Iráku, protože dánské právo nezná bigamii a on se se svou druhou ženu odmítl rozvést. „Je nepřijatelné, že jsme v Dánsku tak přízemní a nepomůžeme muži, který pomohl nám. Chceme s tím něco udělat,“ řekla Ditte Søndergaard, vedoucí mládežnické sekce Radikální levice. Návrh však nenašel podporu u žádné další politické strany.

Jakkoli bezvýznamně tyto návrhy mohou znít, ukazují na změny, ke kterým na Západě dochází, a to v základních etických otázkách genderové rovnosti a v ochotě přijímat islámské právo šaría. Jsou také důkazem úmyslné trvalé slepoty vůči škodlivým následkům polygamie, a to nejen z hlediska finančních nákladů státu, ale také z pohledu muslimských žen a dětí, jejichž práva mají tito mladí politici podporovat.

V médiích se o muslimské polygamii diskutuje jen zřídka. Proto se její praxe rozšiřuje po celém evropském kontinentu – mimo jiné i do Švédska, Dánska, Spojeného království, Německa, Francie a Nizozemska - a nadále je před zraky veřejnosti většinou skrytá. Protože polygamie je na celém kontinentu nezákonná a oficiálně neexistuje, tak neexistují ani žádné oficiální statistiky polygamních sňatků nikde v Evropě.

Několik zemí, jako například Spojené království, Nizozemsko, Švédsko a Francie, však uznává muslimské polygamní manželství, pokud bylo uzavřeno za určitých okolností v zahraničí, například pokud je polygamie legální v zemi, kde bylo manželství uzavřeno. Odhaduje se, že v Británii existuje až 20 000 polygamních muslimských manželství. Ve Francii, kde polygamie byla legální až do roku 1993, byl minimální odhad již v roce 2006 přibližně 20 000 polygamních manželství. V Německu bylo v roce 2012 odhadováno, že jenom v Berlíně bylo 30 % všech arabských mužů ženatých s více než jednou ženou.

V dubnu bylo zveřejněno, že Švédsko uznalo „stovky“ polygamních sňatků uzavřených v zahraničí, a švédský profesor Göran Lind prohlásil, že pokud jde o polygamii ve Švédsku, tak je čas „si dupnout“. Profesor Lind zdůraznil, že polygamie není slučitelná se švédským právem, zejména se zásadami rovného zacházení s manželi, rovnosti všech lidí a zákazu diskriminace na základě pohlaví, jak je kodifikováno v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. V úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, článek 16, je uvedeno:

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmou veškerá vhodná opatření k odstranění diskriminace žen ve všech záležitostech týkajících se manželství a rodinných vztahů, a zejména zajistí na základě rovnosti mužů a žen:
(a) stejné právo uzavřít manželství;
(b) Stejné právo svobodně volit manžela a uzavřít manželství pouze s jejich svobodným a úplným souhlasem.

Vzhledem k tomu, kolik času vedoucí evropští politici věnují ujišťování svých voličů o své oddanosti k lidským právům, je poněkud zvláštní jejich tiché přijetí tohoto výrazného porušování práv žen.

Velké množství polygamních manželství ovšem svědčí o tom, že tato manželství jsou uzavírána tajně i v Evropě během islámských svatebních obřadů vedených imámy. Ve většině evropských zemí imámové nemají povinnost hlásit tyto sňatky úřadům. Navzdory pravděpodobné informovanosti úřadů proto může tato nelegální praxe v zásadě fungovat bez problémů. Vzhledem k tomu, že islámské manželství v Evropě dle zákona neexistuje, je žena vstupující do tohoto svazku právně bezbranná a bez prostředků a nemá možnost vymanit se z manželství jinak než prostřednictvím místního imáma nebo soudu šaría. I když ženy teoreticky mohou jít na policii nebo podat trestní oznámení, tak podstupují riziko, že budou zbity nebo rozvedeny. Ženské azylové domy jsou „plné muslimských žen“, což potvrzuje i Ayaan Hirsi Ali, která v nich pracovala.

V důsledku migrační krize se stanou polygamní muslimská manželství ještě závažnějším problémem.

V dnešním Dánsku plní titulní strany novin Syřan Daham Al Hasan. Má dvacet dětí s třemi manželkami. Před dvěma lety uprchl sám ze Sýrie do Dánska a své manželky a děti opustil. Podle dánských pravidel sjednocení rodiny za ním přijela do Dánska jedna z jeho manželek a osm dětí. Al Hasan tu však chce mít všechny své děti a všechny své manželky. Získal povolení, aby se k němu připojilo devět dalších dětí. Vzhledem k tomu, že Dánsko nepovoluje polygamii, tak dvě zbývající ženy dle stejných pravidel povolení nezískaly. Právníci se však domnívají, že jakmile děti budou v Dánsku, tak zbývající manželky dostanou povolení připojit se ke svým dětem.

Případ způsobil v Dánsku pobouření, a to nejen kvůli mimořádné velikosti rodiny a nákladům dánského státu na přídavky na děti, ale také proto, že Al Hassan tvrdí, že je příliš nemocný na to, aby mohl pracovat nebo se dokonce učit dánštinu. „Nemám jen duševní problémy, ale i fyzické problémy,“ říká a vysvětluje: „Bolí mě záda a nohy.“ Připustil, že jeho „duševní nemoc“ spočívá v tom, že mu chybí děti, které dobrovolně zanechal v Sýrii. To znamená, že on a jeho rodina žijí výhradně z peněz dánských daňových poplatníků.

V našem případě je však pozoruhodné to, o čem se nemluví: že Al Hasan je polygamista. I když je přirozené, že politici a občané se cítí ukřivděni a poškozeni finančními náklady dánského státu, měli by být stejně znepokojeni praxí polygamie. Ani jedna dánská feministka se však o tomto dosud nezmínila.

V televizním dokumentu „Šaría v Dánsku“ několik imámů natočených skrytou kamerou odpovědělo kladně a bez nejmenšího váhání na otázku, zda má manžel dovoleno vzít si další manželku i když si to jeho první manželka nepřeje. Pro ně je to ve skutečnosti naprosto přirozené i když žijí v zemi, kde jsou bigamie a polygamie zakázané.

Tina Magaard v roce 2009 vypracovala pro dánské Ministerstvo sociálních věcí výbornou studii o muslimských ženách v Dánsku, kde zdokumentovala polygamii mezi dánskými muslimy. Jedna turecká žena tazatelům řekla:

„Stále větší počet žen se vdá za již ženatého muže. Jsou oddáni imámem, protože pak se jejich status stává přijatelnějším. Podle všeho nemají jinou možnost. Pokud by po rozvodu žily samy, tak by byly ostrakizovány. Mnohé ženy dávají přednost životu, v kterém získají identitu – pak někam patří a jsou přijímány. A je smutné, že taková praxe v Dánsku existuje. Myslím, že pokud bychom je mohli spočítat, což je velmi obtížné, tak bychom zjistili, že je jich mnohem více, než myslíme.“

Další žena, muslimská konvertitka, řekla:

„Polygamie je něco, co jsem viděla opravdu často. Bylo období, kdy byla polygamie v módě. Myslím, že to bylo před pěti či šesti lety, bylo to bláznivé, myslím, že se to týkalo téměř každého druhého páru, který jsem znala. Po čase toho ale muž litoval, nebo se s první ženou rozvedl. Přesně šlo o dvanáct mužů z mého okruhu kamarádů, kde manžel získal ještě jednu ženu.“

V německém dokumentu z roku 2013 novináři zjistili, že muslimští muži využívají polygamii také jako prostředek ke spáchání podvodu a získání dalších sociálních dávek. Taktika spočívá v tom, že ženy na Úřadu práce prohlásí, že jsou svobodné matky, které neznají otce svých dětí. Tato praxe funguje, protože Německo, stejně jako ostatní evropské země, nemá možnost zjistit existenci islámského manželství, zejména proto, že německé právo nenařizuje ženám, aby informovaly úřady o svém rodinném stavu.

Ve filmu se novináři zeptali tiskové mluvčí Spolkového úřadu práce – nadřízeného úřadu místním Úřadům práce, které jsou odpovědné za vyplácení sociálních dávek –, zda Spolkový úřad práce ví o mnoha případech podvodů. Tisková mluvčí uvedla, že Spolkový úřad práce si je skutečně vědom problému polygamie a následných podvodů, a dokonce vyjmenovala místa, kde k podvodům dochází nejvíce: velká města západního Německa, jako jsou Berlín, Kolín nad Rýnem a Frankfurt nad Mohanem. Novinář se pak zeptal, proč se to neřeší. Tisková mluvčí řekla: „Myslím si, že tyto kulturní rozdíly jsou velmi citlivé, my jsme velmi tolerantní země.“ Na otázku, zda není Spolkový úřad práce až příliš tolerantní, odpověděla mluvčí, že je sama zvědavá, jak to všechno skončí.

Tisková mluvčí pak řekla, že by bylo velmi užitečné a žádoucí vytvořit centrální registr islámských manželství, protože by to umožnilo prošetřovat podezření z podvodu. Ale to je již věc politiků.

„Jak to všechno skončí?“ Ne moc dobře.

Autorka je publicistka, právnička a politická analytička.

Překlad původního textu Polygamy: Europe’s Hidden Statistic

Přeložila: Iveta Racková

Převzato z webu Gatestone Institute