Německá krize se netýká jen dvou vládních stran. Týká se i vztahu občanů ke státu
Odstoupí, neodstoupí, odstoupí… Tak otvíraly v pondělí ráno německé weby své zprávy. Tím, kdo střídá hrozby rezignací a jejich stahování, je ministr vnitra Horst Seehofer (CSU). A tím, kdo se snaží rozumně reagovat, je kancléřka Angela Merkelová (CDU).
V médiích je to obrázek souboje nervózního chaota s uvážlivou političkou. Obrázek napětí, jež hrozí i rozpadem čerstvě sestavené vlády. Příčinou, opět podle médií, je Seehoferova snaha předejít neúspěchu CSU v bavorských volbách na podzim. Proto prý chce být papežštější než papež, přesněji „áefdéovštější“ než protiimigrační AfD. Proto jako ministr vnitra zpřísňuje podmínky pro uprchlíky, azylanty či migranty, jak jen to jde.
„Chápe dnes ještě někdo CSU?“ ptá se web Spiegel Online. Ale tady se pozastavme. Dáme-li Seehoferovi nálepku německý Trump, populista či spojenec vlád ve Vídni, Budapešti, Varšavě, Praze či Bratislavě, ta otázka může mít logiku. Progresivní Němci nechápou ani to, proč státy visegrádské čtyřky odmítají migranty z muslimských zemí Asie a Afriky.
Ale vyhneme-li se nálepkám a soustředíme se na to, co Seehofer opravdu chce, působí to jinak. Seehofer žádá, aby se na hranicích Německa po třech letech obnovila platnost německého zákona. Aby byli na německé území pouštěni jen ti migranti, kteří splňují poměrně liberální podmínky. Stačí, aby nepožádali o azyl už v jiné zemi EU (měli v ní zanesené otisky prstů) či aby nebyli už dříve z Německa vyhoštěni. Lze tento požadavek, který se opírá o platný německý zákon, označit za populistický, xenofobní či nenávistný?
Případ pro psychiatra
Seehofer se do toho vložil důsledně a riskuje kariéru. Mohlo by se dokonce stát, že až budete tento článek číst, ministrův osud už bude nasměrován jinak. Ale to by nic nezměnilo na základním sdělení.
Současná vládní krize v Německu se netýká jen dvou stran koalice a jejich osobností. Týká se i otázky dělící celou společnost. Prezident Joachim Gauck roku 2015 razil příměr o světlém a temném Německu, který „temné“ stavěl na hanbu. Němci cítili hrdost nad humanitární i mravní silou své země. Ta na pokyn kancléřky otevřela hranice a na pokyn ministra vnitra de Maiziéra přestala vymáhat doklady totožnosti.
Jinak řečeno: v září 2015 na hranicích Německa přestaly platit německé zákony. A i když pak vyšlo najevo, že už 13. září 2015 kancléřka rozhodla hranice opět uzavřít, nestalo se nic. Jen z obavy, že Německo by ztratilo nimbus humanitární velmoci. Znamená to však, že kalamitní regulace (tedy plná otevřenost) z počátku září 2015 má platit až do konce světa?
Seehofer to teď zkouší znovu. Ať uspěje, či ne, zajímavé výsledky nabízí průzkum, který v červnu zpracoval institut Kantar pro magazín Der Spiegel. Hlavním výsledkem je zvláštní – někdo by řekl schizofrenní – diagnóza německé společnosti. Její většina (58 %) si přeje, aby jí dále vládla Angela Merkelová. Ale též společnost chce pravidla podle ministra Seehofera (57 % je pro ztížení přístupu do Německa, 61 % je pro, aby azylanti registrovaní v jiné zemi EU byli vykazováni už od německých hranic).
Pozoruhodné. Když Erika Steinbachová z AfD říká, že „Německo je případ pro psychiatra“, zní to jaksi nabubřele. Ale výsledky seriózního průzkumu sdělují v podstatě totéž.
Platí zákon, nikoliv Facebook
Pro politické výhledy z toho plyne asi toto. Kdyby z vládního sporu vyšel jako jednoznačný vítěz Seehofer či Merkelová, většině společnosti by to satisfakci nepřineslo. Satisfakcí by pro ni byla naopak situace, v níž by Merkelová zůstala kancléřkou, ale právě její vláda by prosadila Seehoferovy recepty.
Bylo by to přijatelné pro Merkelovou? Pro koaliční sociální demokraty? Těžko říci předem. Ale pro většinu průzkumových Němců není nic špatného na tom, když by se na hranicích po třech letech obnovila platnost zákona (a to ještě ne stoprocentně – nevymáhala by se zřejmě povinnost mít u sebe doklady totožnosti).
Ano, byl by to šok pro fanatiky „světlého Německa“. Pro ty, kteří stavějí humanitní pověst země nad platný zákon. Pro ty, kteří si oškliví Petici 2018 – dokument, který k dodržování zákona na hranicích vyzývá a díky získaným podpisům visí na úředním webu Spolkového sněmu. Magazín Publico informoval o případu, kdy Facebook udělil za výzvu k podpisu té petice třicetidenní distanc (za „projev nenávisti“). Poprvé Facebook zkusil potlačit výzvu k dodržování zákona, notabene výzvu, která se nachází na webu Spolkového sněmu.
Ale pro většinu voličů by šlo o návrat do normálu. Ať už dopadne spor o ministra Seehofera a jeho politiku jakkoliv, lze říci zhruba toto: skončila doba, kdy debatu válcovala hesla typu „hranice je jen čára na mapě“, „migrace zastavit nejde“ a „musíme se s tím smířit“.
LN, 3.7.2018