Po dvou letních měsících v tchajwanské výhni jsme měli namířeno do Thajska, kde v Bangkoku žila Priscillina provdaná sestra Cecilie se svým manželem, on momentálně ve funkci šéfa Fordovy nadace pro celou jihozápadní asijskou oblast. K rodinnému shledání se rovněž mínil dostavit jejich bratr Sam - pihovatý, vlasy poněkud zrzavé. Ve Švýcarsku narozený syn švýcarské matky, vystudoval architekturu v Anglii, jenže to byl Číňan hovořící svou mateřštinou ve třech vzájemně si nesrozumitelných verzích: mandarinská, kantonská, fukienská. Žil v Hongkongu, britské državě, měl britský pas, ale odepřeno mu bylo britské občanství. Ukázka britského gentlemanství.
V bavorském Ulmu narozený švagr Frank mluvil thajsky, malajsky, holandsky, španělsky, francouzsky, anglicky a ovšem německy, však on nynější Američan byl vlastně německý Žid. V Kalifornii získal doktorát v oboru ekonomie, fungoval jako poradce vlády na ostrovech Fidži, v Nepálu, Íránu, deset roků v Africe, a teď tedy Bangkok.
Nyní žil v elegantní vile a činži platil jeho zaměstnavatel Ford. Po stěnách tam pobíhaly dvaceticentimetrové ještěrky, velmi vítané, poněvadž komáry, hanebné moskyty požírající. Služebnictvo si netrouflo podívat se pánovi do očí. Před ním lezli na kolenou. a on jim to zakazoval, marně protestoval.
Thajsko tehdy produkovalo asi 75 procent všeho světového opia. Ještě vyšší bylo procento korupce v království ve všech možných i nemožných variantách. Přijde na úřad investor s žádostí o podpis na některém z tuctu, veletuctů potřebných povolení. Následuje běžná procedura, že žadatel před příslušným oficiálem upustí peněženku, zvedne ji a zvolá cosi ve smyslu: „Ejhle, tady někdo něco upustil, podívejme se, co v ní je.“
A bylo v ní deset tisíc dolarů, pěkná hromádka peněz. Úředník, jemuž byl úplatek zamýšlen, buď přikývne, nebo nepřikývne s vysvětlením, že to nebyla jeho peněženka - v té své měl dolarů dvacet tisíc. Žadatel o razítko se dovtípí a příští den se dostaví se správným obnosem.
- - -
Na rozdíl od muslimů, jejich smrtelní nepřátelé hindové jsou přesvědčeni o svych nastávajících reinkarnacích. Buddhisté jsou vlastně prosazovatelé kultu osobnosti. Na jednom nádvoří jsem napočítal 500 soch Buddhy, všechny totožné.
Bangkok měl spoustu výtečných restaurací, mezi nimiž se snad nejznamenitější pověsti těšila ta maďarská. (Americký diplomat slovenského původu, který mě z Evropy do Ameriky k mému prospěchu vykopl, takže jsem ho napřed proklínal a poté velebil, byl znalý jazyka maďarského a posléze povýšil, stal se konzulem právě v Bangkoku, což já nevěděl.)
Thai boxing - další unikát, bojuje se pěstí, kolenem, jakýmkoliv nakopnutím kamkoliv. Je to sport národní, jdeme se podívat, pokochat, mám před sebou program z příslušného dne. Osm utkání, zápas v pořadí druhý: gladiátoři s jmény těmito, pečlivě jsem si je zaznamenal:: PRADERMCHAI MONGKUDHPETTCH vs. PIMARNMECK KACHAPICHIT. Jak se líbí taková jména, co třeba borec PYACKDEZ? Něco takového přece mohl na stroji vyťukat mentálně postižený šimpans. Thajská abeceda má k dispozici písmen aspoň čtyřicet. Každému utkání předchází náboženský rituál s pomodlením za doprovodu píšťal a teprve pak dojde k vzájemnému pořádnému okopávání. Na borce se na místě sází, takže razantní podívanou doprovází příležitost zbohatnutí či ochuzení. Tuze populární to národní sport.
- - -
Jedeme se podívat po okolí, s dumáním, zda se vydat směrem k barmské hranici a podívat se na řeku Kwai a její legendární most, nebo jet do daleko bližšího historického místa Ayutiya siamských králů, odkud kdysi vládli. Stalo se z něj malé ospalé městečko s rozházenými stovkami pagod a věží, nedotknutých či už polorozpadlých.
Dřevěné stavby na kůlech. I nezřídka bídné chatrče zdobí televizní antény. Slon je zaměstnán jako pracovní síla v pralese. Užitečně tahá klády nebo je tam jen pro potěchu a iluze turistů.
Na jednom boulevardu jsme přejeli velikého hada, když zrovna na červenou se snažil přeplazit na opačnou stranu. Postřehl jsem krásný nápis, který v českém překladu zní ještě krásněji: „Buďte laskaví vůči zvířatům, a proto je nejezte.“
- - -
Zhruba v téže době švagrová Cecilie a její manžel Frank autem se vydali na popojíždění thajským královstvím a na vzdálené křesťanské farnosti se setkali s větším množstvím tam odložených sirotků. Dvě maličké holčičky - autentická dvojčata - je natolik dojaly, že došlo k rozhodnutí je adoptovat. Strčili je do dvou krabic od bot, vrátili se do Bangkoku, aby pak absolvovali komplikovanou proceduru s obstaráním potřebných povolení, potvrzení a úplatků vyplácení. Budoucí Američanky vyrůstaly napřed v Kamerunu, poté v Egyptě, kde jejich adoptivní otec se věnoval diplomatické činnosti.
- - -
Trápil jsem se rozhodováním, do jakého tamějšího sousedství se vydat. Alternativ bylo několik:
1. Tehdy se teprve pořádně rozjížděla válka ve Vietnamu, kterou se pokrokovým, politicky korektním Američanům podařilo prohrát na vlastní domácí půdě. Mou prioritou bylo odletět do Saigonu a něco uvidět na vlastní oči, jenže odradila nás realita v několika podobách, Obtížné bylo tehdy sehnat nejen letenky, ale zařídit si jakoukoliv rezervaci s ubytováním. V té části světa to tehdy fungovalo způsobem, jaký by ocenil Joseph Heller ve svém výtečném opusu Catch 22. Ano, lze si udělat rezervaci v hotelu v Saigonu, jenže o její existenci se zájemce dozvěděl až po příjezdu, tedy příletu na místo.
2. Severní Thajsko, onen Golden Triangle, centrum transakcí s narkotiky, navíc komplikováno válečnými střety všelijakých warlords. Minimální tam zábrany kohokoliv připravit o život, hrdlo mu podříznout. Údajně se tam usadili a znamenitě prosperují naši někdejší sudetští sousedé. Navíc od několika zdrojů jsem uslyšel, že je to terén přitahující americké hipíky, velice se tam vyskytující, ledajaké omamné substance konzumující.
Sousední Laos a Kambodža do vietnamské války ještě vtaženy nebyly, ale taková alternativa se začala projevovat, s náznaky, že něco takového se nebezpečně blíží.
Nabízela se alternativa 3, jíž byl Angkor Wat, obrovitý archeologický komplex.
A nakonec nám zbyl Singapur, 4. alternativa, a této volby jsme nelitovali.
Při takovém rozhodování aby nějaký mudrc přikyvoval a citoval Hegela, jeho údajná slova: „Velká tragedie se pozná podle toho, že obě strany mají pravdu.“
- - -
Dál pak letíme a přistáváme v Hongkongu, čili zpět do předchozí původní éry britské kolonizace. Pilot nás informoval a doporučil, abychom nezmeškali jedno z nejpěknějších globálních panoramat, aniž by ale dodal, že před sebou máme rovněž nejnáramnější hazard aviatiky. Na letišti Kai Tak s přistávací plochou pouhých dvou a půl kilometrů, s okolními vysokými kopci a velmi značným provozem ve zrádném povětří, letadla občas nudli minou, načež se rozlomí v zálivu, naštěstí nepříliš hlubokém.
Po příjezdu do hotelu nás přivítala explodující bomba. Týž den jsme četli o neposlušném žurnalistovi, jehož postihla odplata s revoluční tváří. Došlo k přepadení v jeho volkswagenu, byl polit benzinem a upálen. V mnohých výkladních skříních vystavovány pouze portréty zbožňovaného Mao Ce-tunga. Nedoporučovalo se fotografovat, ba ani příliš okounět. Pár takto si počínajících turistů bylo totiž přísnými straníky utlučeno. Rudé maloobchodní služby zaznamenaly úpadek zákaznického zájmu, když ve velké kulturní proletářské revoluci zavedly novinku nevracet drobné, i kdyby za jednu pokroutku zákazník platil milionovou bankovkou. Takto postižený ale obdržel stvrzenku, že jemu nevrácený obnos on dobrovolně věnoval na revoluční fond.
Tehdy jsem koupil mohutné krátkovlnné rádio Phillips. Po večeři na balkoně mrakodrapu, se sklínkou v ruce a s lahví skotské whisky u nohy, začal jsem pídit po něčem zajímavém ve světě. Jako první se mi ozval sibiřský Irkutsk.
- - -
Před námi již jen jedna neznámá zastávka, jíž byly Havajské ostrovy, osm jich dost značné velikosti plus přemnoho miniaturních atolů. V 18. století je objevil všudybyl kapitán James Cook, pojmenoval je Sandwich Islands, důvod mi neznámý. Hodně později, přesně v roce 1959, roce mého zločinu upláchnutí od budování beztřídní nirvány, Havaj se stala padesátým státem americké unie. Vzdálenost New York - Honolulu je 5.051 mil, což je víc, než z New Yorku do Prahy.
Koncem 19. století poslední domorodá královna jménem LILIUOALANI byla dost nešetrným způsobem připravena o svůj trůn, vnější vetřelci se pustili do svého zbohatnutí, plantáže s cukrovou třtinou potřebovaly nájemní síly, výtečně jim vyhovovali čínští kuliové, nepříliš dobrovolně získaní. Podnikavý mladík DOLE, graduant na univerzitě v Harvardu, přišel s pokusem pěstovat ananas. Stal se napřed terčem posměchu, jenže tento podivín, jehož chtěli strčit do blázince, podstatně změnil hospodářské počínání ostrovů. Klima je tam vlahé, nikoliv vražedné, má všechny výhody tropů, avšak bez jejich nevýhod. Například je obtížné uvěřit, že z padesáti států unie ve čtyřiceti devíti, včetně Aljašky, se plazí hadi včetně těch jedovatých, a tou jedinou záviděníhodnou výjimkou jsou právě tyto Havajské ostrovy.
Přistáli jsme, v té době platil zákon o zákazu dovozu nových hodnot přesahujících limit 100 dolarů, což my jsme věru přesahovali a k zákona porušení se takto mínili přiznat.
Celník předstíral, že neslyší.
Já tedy závažnost přestupku poctivě hlasitě zopakoval.
„Heleďte, když neslyším, tak neslyším. Zbalte si to a vypadněte!“ poručil. Nemohli jsme se protivit muži zákona.
Rozhlíželi jsme se, zda tam někdo na nás čeká. Naším směrem pouze mávala jakási Korejka, spolu s dvěma půvabnými dívkami zřetelně semitského zjevu. Byly to dcery se svou korejskou matkou, provdanou za v Brooklynu narozeného, neméně židovského bratrance našeho binghamtonského přítele Davida Bernsteina, s pozoruhodnými zkušenostmi jak z Albánie, tak z Filipín. Bratranec jménem Gomberg byl policejním šéfem v hlavním městě Hilo na největším ostrově Havaj.
Informoval nás, že má k dispozici deset policajtů, ale nikdy jsme ani jednoho neviděli. Moc pěkný dům měl a tuze rád bych mu byl ukradl jeho zahradu. Kolem dokola plno krásy, jako by pocházela ze štětce Henri Rousseaua. Taková domácí barevná džungle. Pětimetrové lupeny, kytky všech barev a tvarů, banánovníky, chlebovníky, liany visící, dvacetimetrové.
Každý den jsme zamířili někam jinam. Tam na hlavním ostrově jsme ananasy nepostřehli,, ale spoustu cukrové třtiny, hodně metrů vysoké. Na svazích rostla káva - červené to kuličky.
Tím nejpozoruhodnějím unikátem byla tamější sopečnost. Sopky, vulkány či vulkánové se tam značně činí, prozatím naposledy tomu bylo pouhé tři týdny před naším přistáním. Sopky přesahují 4.000 metrů nadmořské výše. Mauna Kea má 13.796 stop, Mauna Loa 13.680 stop. Dělá to tam dost předpotopní dojem, připlést se nám do cesty dinosaurus, asi bychom se nebyli příliš divili. Hollywoodskými filmaři vyhledávané prostředí se stává dějištěm science fiction z všemožných planet.
Zatímco u Gombergů se příroda prezentuje extravagantně barevným působem, jízda tam na svazích je ponurá, zastavujeme sledovat směr a tvar už delší dobu vyschlé lávy, pár těch kusů jsme si sem domů přivezli, občas neodolám soustředit se na jejich surrealistické tvary a třeba si je i pohladit. Kilometry takové nepohody, co se pozvolna z kopců plazila, až k pobřeží dorazila. Fotím výsledek, jak vybuchlá sopečná energie pozřela půlku vesnice.
Neodolali jsme stát se vlastníky nějaké té havajské nemovitosti. Teď nám tam patří dva pozemky. Jako investice to zřejmě byla pitomost, stále to tam už desetiletí máme, každý rok daň platíme, od té již hodně dlouhé doby jsem tam byl snad jen jednou, stěhovat se do takových dálav nemínim. Pokud ostrov, tak ten jihopacifický, o důvodech se někdy později zmíním.
Z Havaje jsme přesídlili na daleko menší, ale významnější Oahu, s hlavním městem Honolulu, tam se hrne nejvíc turistů a jsou tam nejnáramnější velevlny, na něž je radno se dívat z opatrné vzdálenosti.
- - -
Návrat do Binghamtonu, krátce poté odjezd opačným, severním směrem do sousední Kanady, frankofonního Montrealu, místa právě se konající světové výstavy - Expo, Laterna Magica.
Odspěchal jsem do československého pavilonu a tam se potkal se svým bývalým spolužákem z právnické fakulty, talentovaným, multilingválním, do estébáckých služeb zalasovaným. Posléze za mnou přijel do motelu, celý večer jsme opatrně proklábosili. Po dalších mnoha letech jsem v příslušném středisku v Pardubicích bedlivě pročítal jeho zprávu pro jeho StB nadřízené. V lecčem se spletl, například Priscillu přetvořil v Japonku, což se jí právem dotklo.
KONEC