TURECKO: Říše na Bosporu IX.
Pád liry
Propad turecké měny těsně před volbami by mohl Erdoğanovi uškodit. Může si za něj ovšem sám.
Jedním z důvodů, proč se Erdoğanovi tak dařilo působit na Turky začátkem 21. století, byl solidní stav ekonomiky. Republikánští předchůdci (CHP, Atatürkova strana) neměli ve věcech hospodářských nijak závratné výsledky, i když ke konci své vlády (1999-2001) se o nějaké reformy snažili. Poté, co Erdoğan nastoupil k moci, však dosáhl turecký ekonomický růst vysokých čísel: v letech 2002-2007 rostlo HDP v průměru o 7, 2 % ročně. Dokonce ani krize roku 2008 nevedla v Turecku k zásadnějším problémům. Do mínusu se země dostala jen v roce 2009, což je pro sousední Řecko neskutečná představa.
Výrazný turecký růst za prvních let vlády AKP nebyl ovšem samonosný. Byl do značné míry dán tím, že tehdy hrál Erdoğan roli hodného, umírněného islamisty, a Evropská unie jeho hru brala vážně.
Tou dobou probíhaly války v Iráku a Afghánistánu zároveň. Všude viditelně narůstal islámský fundamentalismus a Evropa toužila po tom, být ujištěna, že takhle nevypadá celý islám, ba ani jeho podstatná část. Erdoğan to vcelku chytře postřehl. Následujících deset let se stylizoval do role muslimského ekvivalentu Helmuta Kohla a svoji AKP prezentoval jako analogii CDU.
Pokud lidé silně chtějí něco slyšet, můžete po určitou dobu mít značný úspěch s tím, že jim to budete říkat; aspoň do chvíle, než se vaše činy rozejdou se slovy natolik, že ten rozpor už nepůjde ignorovat. Sousloví „umírnění islamisté“ a „umírněný islám“ bylo v souvislosti s Erdoğanem a jeho stranou před cca deseti lety používáno zcela běžně, dokonce tak často, že sám Erdoğan se proti tomu v televizi ohradil.
Díky této hře slov byl turecký vládce schopen z EU vyzískat docela zajímavá privilegia. Se souhlasem EU byla podvázána a později zrušena kontrolní role armády v turecké ústavě, tedy největší síla, která mohla Erdoğanovi zabránit v sáhnutí po absolutní moci.
Bohaté evropské země začaly v Turecku rovněž rozsáhle ekonomicky investovat a rozjel se hospodářský boom.
*****************************
Zadlužení tureckého státu není vysoké, jen 28,3 % HDP, což je v Evropě výjimečně nízká hodnota. Problém je zadlužení tureckých firem.
Nemalá část Erdoğanova ekonomického boomu byla financována lacinými půjčkami, které si na Západě bral turecký korporátní sektor. Graf tohoto firemního zadlužení vůči HDP vypadá takto:
Zadlužení firem v Turecku (zdroj)
Více než polovina těchto dluhů je v dolarech a v eurech, což znamená, že poklesne-li kurz turecké liry, začne být splácení dluhu obtížnější a potenciálně neúnosné.
Kurz turecké liry je ovšem v posledních letech špatný, a je to zásluhou prezidenta Erdoğana. Dříve hodný „umírněný islamista“ čím dál více vypadá jen jako islamista. Nejpozději po slavném pokusu o puč v červenci 2016, který mohl a nemusel být úplným divadlem, se Erdoğan pouští do diplomatických konfliktů s Němci, Nizozemci, Francouzi a Rakušany – přičemž to jsou zároveň země, odkud do tureckého hospodářství proudilo nejvíce investic.
Investoři znervózněli a začali být opatrní. Objem nových investic klesá. (Rekord z roku 2007, 18,3 miliardy dolarů, byl dvakrát tak vysoký; to ovšem bylo ještě za éry „umírněného islamisty“) V lednu 2018 se z Istanbulu stáhla ratingová agentura Fitch. Veřejné zdůvodnění bylo velmi vágní, ale panuje podezření, že se pracovníci Fitche prostě báli reakce režimu na to, že mu sníží kreditní skóre. V Turecku už skončilo v žaláři hodně lidí i za menší prohřešky proti blahu státu.
Poslední explozi pak odstartoval v polovině května sám prezident Erdoğan, když poskytl ekonomickým novinám Bloomberg dvacetiminutový videorozhovor. V něm ohlásil, že po volbách hodlá hrát větší roli v měnové politice země a že proti inflaci se nejlépe bojuje nízkými úrokovými sazbami. (Přepis rozhovoru.)
Panika, která následovala po tomto rozhovoru, poslala tureckou liru, již tak dost slabou, na prudkou jízdu do hlubin. Po krátkou chvíli se kurz liry k dolaru přiblížil 5:1, což je hrozná hodnota – v roce 2007 měla lira ještě kurz 1,3:1.
(Pro srovnání: americký dolar se v roce 2007 měnil zhruba za 21 korun českých, dnes, o jedenáct let později, je to 22 korun. Představte si nyní, že by aktuální kurz byl kolem osmdesáti korun za dolar. To by se nám importy zatraceně prodražily a dlužníci se závazky v dolarech by měli opravdový problém.)
Sestup liry byl tak rychlý, že nejspíše vyděsil i samotného Erdoğana; kdybych měl spekulovat o jeho psychologii, tak člověk, který si dávno zvykl na to, že má všechno a všechny pod kontrolou, najednou zjistil, že to tak úplně není. Každopádně prezident sáhl dokonce k tomu, aby své voliče vyzval k výměně úspor z dolarů a eur na liry: „Společně, bratři a sestry, vytáhneme do boje proti spekulantům!“ Kurzu turecké liry to nepomohlo ani o píď, řítila se dolů dál. Jediné, co ji nakonec zastavilo, bylo rozhodnutí turecké centrální banky zvýšit úrokové sazby – tedy přesný opak toho, co jako svůj cíl deklaroval prezident Erdoğan.
Osobně patřím k lidem, kteří nehledí na každý pohyb trhu jako na svaté orákulum. Trhy bývají hysterické. V případě Turecka však jde jen o akceleraci mnohaletého trendu, ne jen o jednorázové „zaškytnutí“. Země prostě přestala být důvěryhodná, místo spolupráce její vláda rozdmýchává zbytečné konflikty; za takový vývoj se platí.
Jestli se však všechny efekty tohoto úpadku stihnou projevit tak rychle, aby významně ovlivnily výsledek předčasných voleb koncem června? Spíše ne, i když už to, co se stalo teď, tureckému lídrovi nějaká ta procenta ubere. Ekonomika má svoji setrvačnost, stejně jak myšlení lidí, a z této setrvačnosti může Erdoğan ještě nějakou dobu těžit.
Update 29.5.2018 ve 12.20: Die Welt vydal článek, v němž se rozebírá expozice evropských bank v Turecku. Zejména Španělé mají potenciálně velkou potíž. Graf vypadá takto:
*****************************
Hudební epilog
Klasika z roku 1964. Viděli jste Řeka Zorbu? Nezbylo-li vám nic, můžete si vždycky aspoň zatančit.
Pochybuji ale, že by Erdogan patřil k milovníkům tanečního parketu. Tanec na veřejnosti je haram.
Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora