Uběhlo třicet roků a všechno je jinak. Ovšem někteří lidé to nepochopili a stále žijí v zajetí starých klišé. Vnímají ještě dnes západní Evropu jako baštu svobody, pokroku a demokracie. Naopak Rusko, to je pro ně stále ten nepřátelský Sovětský svaz a Putin je jenom klonem Brežněva. Obojí je špatně. Neschopnost vnímat změny je smutná. Zatuhnutí mozku je horší než zatuhnutí kloubů. a netýká se jenom voličů, ale i lidí, kteří se pokládají za politiky.
V roce 1988 jsme žili v RVHP, nesnášeli jsme komunisty a doufali, že nám ten demokratický Západ pomůže. A opravdu, Helmut Kohl a další západní politici vytvářeli tlak na SSSR, Reagan svojí politikou srazil Sojuz na kolena. Země východní Evropy se zbavily sovětského diktátu a my jsme jásali, když padla berlínská zeď. Tehdy jsme ovšem netušili, že východoněmecká svazačka Merkelová bodne Kohlovi kudlu do zad a změní směřování Německa o 180 stupňů. Netušili jsme, že ve jménu demokracie umožní zaplavení své země i celé Evropy barbarskými běženci a posílí socialistické, marxistické tendence. Netušili jsme, že uprchlická vlna zaplaví celou západní Evropu a podpoří nárůst islámského terorismu. Netušili jsme, že západní země budou přivandrovalcům, odmítajícím zákony hostitelské země, udělovat občanství a volební právo a tím způsobí, že se původní obyvatelstvo octne v defenzivě a do zastupitelských křesel se dostanou náboženští fanatici rozhodnutí změnit Evropu na islámský kalifát.
Výsledky této politiky už dnes vidíme. I v tradiční baště svobody Anglii se do starostenských pozic dostávají islámští přistěhovalci. Británie, plakej. Svoboda slova v EU pomalu končí. Lidé jsou odsuzování za výroky „nepřátelské islámu“. Do škol je zaváděno povinně jídlo halal. Končí svoboda internetu. To má být ten svobodný, demokratický Západ, který jsme tak obdivovali? Obyvatelé západoevropských zemí se začínají děsit, protestují proti imigrační politice, ale ze setrvačnosti volí „tradiční strany“ a doufají, že s tím „něco udělají“. Ty se ale právem obávají ztráty hlasů voličů, kterým dali volební právo. Západ se pomalu, ale jistě hroutí pod tlakem „nových Evropanů“ požadujících zavedení práva šaríja. I ta nejsilnější, německá, ekonomika začíná stagnovat a je jenom otázkou času, kdy podpora nepracujících, ale stále se množících přistěhovalců začne být pro rozpočet neúnosná. Naopak třeba naše ekonomická situace se zlepšuje, platy i podpory v nezaměstnanosti rostou. Přijde logicky doba, kdy se v rámci Evropy bez hranic začnou noví přistěhovalci hrnout k nám. (Tedy tehdy, až nám EU přikáže vyplácet jim stejné dávky jako třeba právě v Německu.) Ovšem pro politiky i občany se „zatuhlým mozkem“ stále zůstává západní Evropa naším vzorem a baštou svobody. Ergo kladívko. Západní Evropa už dávno není tou Evropou, kterou jsme obdivovali před čtvrtstoletím. Nemusí se nám to líbit, ale jediným politikem, který se rozhodl bránit západní civilizaci, je ten nesympatický Donald Trump.
A naopak. V myslích mnoha našich občanů je současné Rusko stejné, jako byl SSSR v roce 1968. Státní propaganda (funkčně podobná té bývalé, socialistické) se v nás snaží vytvořit dojem, že snahou diktátora Putina je ovládnout bývalé kolonie, když ne jinak, tak ekonomicky. Ruské tanky jsou připraveny obsadit pobaltské země, Polsko, Bulharsko, Česko a tak podobně. Někdo může operovat situací na Ukrajině, Gruzií a dalšími zeměmi bývalého sovětského impéria.
Zkusme ale přemýšlet a být objektivní. Putina nemusíme mít rádi. Konečně je to bývalý důstojník KGB. On ale není hloupý. Možná je chytřejší, než většina západoevropských politiků. Je mu jasné, že pokud bude řešit územní problémy v zemích bývalého SSSR, tak se to možná nebude západnímu světu líbit, ale neudělá kromě neúčinných sankcí vůbec nic. Zná čáru, kterou nesmí překročit. Ví, že řešit otázku Krymu a východní Ukrajiny, kde žije převaha etnických Rusů, je jedna věc, ale pokoušet se obsadit pobaltské země s většinou protirusky smýšlejících občanů je nesmyslné. (Nelze přehlédnou, že Krym, s převahou ruské populace, „daroval“formálně Ukrajině Ukrajinec Chruščov.) Mimochodem, „ukrajinská otázka“ je tak složitá a má tolik protichůdných aspektů, že vyslovovat jednoznačné názory je prostě hloupé.
Jistě, Rusové dlouhodobě soupeří na mezinárodním poli s USA. V Sýrii mají často protichůdné zájmy, ale myslím si, že je jenom otázkou času, kdy Trump a Putin najdou společnou řeč. Donald Trump je zatím ještě v zajetí „demokratické administrativy“ dua Clintonová/Obama. Putin to jistě ví a trpělivě vyčkává. Rusko a Rusové jistě nejsou žádnými tradičními demokraty. I tohle Putin ví a je mu jasné, jak musí s občany své země zacházet. Nemusí se nám to líbit, ale funguje to perfektně. Rusko se bude demokracii učit ještě dalších čtyřicet let, minimálně. Vnucovat Rusům, navyklým po staletí na carské i bolševické samoděržaví, klasickou demokracii je stejně naivní jako nabízet demokracii Saúdské Arábii anebo Íránu. Putina rádi nemáme, ale on je bohužel pro Rusy to nejlepší, co je mohlo potkat. Ať se nám to líbí, nebo ne. Konečně volební výsledky to potvrzují. Putin není žádný idiot a zřetelně vnímá nebezpečí islámské radikalizace (ostatně muslimů má v zemi spoustu). Proto se nepárá s Čečenci a podobnou pakáží. Spousta Čechů si to uvědomuje a vzhlíží k Putinovi jako k poslední možné záchraně před islamistickou záplavou.
Tedy závěrem, pokud se budou západoevropští politici (Merkelová, Schulz, Macron, Mayová a další) chovat jako idioti, budou naši občané preferovat Orbána a třeba i Putina. Kdy už to našim politikům konečně dojde?