Neviditelný Pes

SVĚT: Zešílel už Západ definitivně?

14.5.2018

Zeleno-černé vládní koalici v Bádensku-Württembersku (Zelení a CDU), jedné z nejvýznamnějších spolkových zemí, hrozí rozpad. Důvodů je více, ale jeden z největších nese visačku feminismu. Oč jde? Fanatičtí zelení sociální inženýři, jejichž politika zná jen dva způsoby řešení problémů – Zákazy a Kvóty -, navrhli nový volební zákon, který zvyšuje podíl žen mezi poslanci. Zajisté opatření, které vyřeší všechny problémy nejen této spolkové země. Ale frakce CDU tomu nechce rozumět a hlasovala proti, což vyvolalo vládní krizi, a to navzdory tomu, že její předseda Thomas Strobl, věrný nohsled vrchní německé feministky Merkelové, dělal, co mohl, aby své ovečky přiměl pro ono tak nesmírně důležité opatření hlasovat.

To je Německo našich dnů: koaliční krizi, ať už na spolkové či zemské úrovni, nevyvolá naprosto skandální neschopnost státu vypovědět migranty, kteří ztratili v absurdním německém azylovém systému poslední šanci na azyl a bylo jim soudem nařízeno opustit zemi. (Deník die Welt zjistil, že z 25 vypovězených afrických migrantů se domů vrací jen jeden jediný!) Vládní krizi nevyvolá zoufalá situace učitelů v Berlíně, Brémách a jinde, bezmocných proti rostoucí agresivitě rostoucího počtu dětí s tzv. migračním pozadím. Vládní krizi nevyvolá sílící muslimský antisemitismus. Ne. Žádná z těchto pro Německo a Západ kritických otázek vládní krizi nevyvolá, protože němečtí politici s výjimkou AfD mají nasazenu svěrací kazajku multikulturalismu a náhubek politické korektnosti. Vládní krizi vyvolá roztržka kvůli ženským kvótám.

A ostatní západní země? Francie za nového prezidenta už prosadila padesátiprocentní podíl žen ve vládě i parlamentu a nyní zřejmě přijdou na řadu nižší patra politiky, protože „pokrok“ nezastavíš. Ve Švédsku chystají zavést cosi jako písemnou smlouvu před každým pohlavním stykem. Brusel prosazuje na všech úrovních a ve všech sférách „genderová hlediska“ a nutí všechny všude, kam sahá jeho vliv, vyplňovat nesmyslné kolonky o podílu žen tam či onde. A pak je tu samozřejmě kolébka multikultituralismu a feminismu – Spojené státy, kde se zrodil poslední hit boje za tzv. ženská práva, hnutí metoo, jímž „dívčí válka“ proti mužskému „šovinismu“ vstoupila do své další fáze. Metoo se ihned přes internet rozšířilo po celém západním světě a rychle rozkládá a „reformuje“, či spíše deformuje jeho již tak zdeformované struktury a instituce – Nobelův výbor, filmové festivaly, Hollywood, politické strany, univerzity atd.

Vnitřní zvrácenost radikálního feminismu už dávno překročila horizont, kdy mělo smysl ne s feministkami diskutovat (to nemělo smysl nikdy), ale vůbec se feminismem jako společenským fenoménem kriticky zabývat. Tady už přestává jít o svobodu, zdravý rozum a lidskou přirozenost, tedy hodnoty, které feministky a jejich stoupenci zavile nenávidí a ničí. Jde tu už dávno o víc. Kultura, v níž ženy považují skutečnost, že se k nim muži chovají jako muži, za zločin, zjevně spěje ke svému konci. Jistá Češka zralejšího věku, tuším mediálně známé jméno, vystihla vtipnou antitezí podstatu této nejnovější západní deformace lapidárně: „Ano, muži mě obtěžují od mých osmnácti let. A doufám, že v tom budou pokračovat i nadále.“

Zbláznil se už tedy Západ definitivně, anebo ještě existuje šance na vyléčení? Obávám se, že pokud ta šance existuje, je velmi malá. Je tak malá, jako je malá šance Marine Le Penové stát se francouzskou prezidentkou. Tak malá jako naděje, že Alternativa pro Německo vyhraje příští spolkové volby. Tak malá jako naděje, že Švédsko bude ještě někdy normální zemí bílých Švédů. Jistě, je tu Donald Trump. Ale „tvítnul“ někdy něco proti metoo? Nevím. Snad.



zpět na článek