Strašila, strašila, nějak se to ale zadrhává, řekl bych. Přitom jak australský premiér, tak i ten alternativní, současný vůdce opozice, jsou přesvědčenými republikány. Jenže to klima není právě ideálně vhodné k vedení nějaké kampaně o republice. Zejména Malcolm Turnbull by jistě byl náramně vděčný, kdyby se mohl náležitě projevit jako republikán, a odvedl tak pozornost veřejnosti od svých přečetných neúspěchů a nedostatků. Až na to, že by to skoro určitě momentálně bylo tou nejzaručenější cestou do záhuby. Proč?
Když 14. září 2115 porazil Turnbull o deset hlasů ve vnitrostranickém puči Tonnyho Abbota a stal se tím pádem ministerským předsedou a hlavou australské federální vlády, argumentoval před svými kolegy především tím, že Abbotova vláda v té době prohrála 30krát za sebou v průzkumech veřejného mínění. Poslanci a senátoři, kteří pro něho hlasovali, tehdy jistě věřili, že je populisticky více zaměřený Turnbull dokáže z této černé díry vytáhnout. Nestalo se a slova o třiceti prohrách ho nyní pronásledují. Turnbull byl totiž neúspěšný už 29krát, těch třicet skoro jistě dovrší příští týden a ještě k tomu něco přidá, než by se konzervativní koalice odhodlala k nějakému radikálnímu kroku. Je to ovšem voda na mediální mlýn.
Co s tím liberálové jako vedoucí strana koalice udělají? Problém je v tom, že žádný jasný kandidát na Turnbullovo místo se nerýsuje. I když nějaké překvapení, jako případný návrat Petera Costella do parlamentu, o čemž se v některých kruzích šušká, zcela vyloučit nelze, v zásadě jsou tu tři možnosti. Tou nejméně pravděpodobnou by bylo znovuzvolení Tonnyho Abbota. Toho sice ještě stále podporují někteří členové strany, je jich ale už jen hrstka. Přesto, k návratu podobného druhu už v minulosti došlo, dokonce v případě Abbottova gurua Johna Howarda, který byl navíc při svém druhém termínu úspěšnější než poprvé. Julie Bishop je už jedenáct let zástupkyní vůdce liberálů a celých pět let je ministryní zahraničí. Podle mnohých začíná ale už být ve svých 61 letech trochu opotřebovaná a není prý ani dostatečně průrazná. Třetím možným kandidátem - a asi tím nejserióznějším - by mohl být Peter Dutton. Pro tohoto brisbaneského politika by hovořil věk - jen 47, zkušenosti - 17 let v parlamentu, z toho 5 let jako ministr, nejprve zdravotnictví, později přistěhovalectví a nyní už asi rok ministr vnitra.
Do voleb zbývá ještě aspoň rok, možná až půldruhého roku, jenže aby nějaká radikální změna mohla zapustit kořeny, liberálové budou asi muset jednat co nejdříve. To, že Turnbull to u voličů nevyhrává, je naprosto jasné, a že vyhrávat asi v dohledné době nebude, velice pravděpodobné. Zmíněné republikánství by bývalo mohlo být pro něho esem schovaným v rukávě. Tasit je v této chvíli by ale nejspíš nebylo moudré.
Českým mediím, jak si všímám, celkem uniká to, že se na Gold Coast momentálně konají a až do 15. dubna budou konat hry Britského společenství. Jistě, ty jsou jen slabším odvarem olympiády, přesto bych nad nimi nos neohrnoval. Účastní se 71 zemí, které sem vyslaly 6600 sportovců. Všude, kam pohlédnete, davy lidí. Austrálie pochopitelně dominuje, Kanada, Británie, Jižní Afrika či Nový Zéland nejsou ale za nimi daleko, nemluvě o mnohých afrických zemích. Co to ale už nyní působí, je vlna monarchistického cítění, podobná těm masivním, které nám sem nepřípadně pojmenovaný Tichý oceán valí na pláže v Surfers Paradise, kde se některé ze sportovních disciplín konají. Přidejte k tomu následníka trůnu prince Charlese s manželkou Camillou, který hry otevíral a kterého tu všude vítají spousty lidí. Princ William a princezna Kate čekají dalšího potomka. A abych nezapomněl, do svatby prince Harryho a Meghan Markle a s tím spojeného monarchistického trojčení nám zbývá už jen něco málo přes měsíc.
Ne, nebylo by radno zkoušet rozeznívat republikánskou strunu a zkušený politik, jakým je Turnbull, to jistě ví. Co má ale dělat?
Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/