MIGRACE: Úředně zabaveno II.
Itálie zadržela v sicilském přístavu plavidlo španělské neziskovky Proactiva. Posádka lodi měla mít na otevřeném moři konflikt s libyjskou pobřežní stráží.
Proactiva Open Arms byla v oblasti mezi Itálií a Libyí činná od roku 2016. V neděli 18.3. však její činnost, aspoň prozatím, skončila. Sicilská prokuratura nechala loď v přístavu Pozzallo úředně zabavit poté, co přivezla svůj poslední náklad – 218 migrantů.
Zabavená loď "Open Arms" v přístavu
Posádka je obviněna z porušení mezinárodních dohod o boji s ilegální imigrací. Při své sobotní operaci měla ignorovat plavidlo libyjské pobřežní stráže, které připlulo naložit běžence z gumového člunu a vrátit je zpět na africké pobřeží.
Podle toho, co čtu na anglo-italských diskusních stránkách, byla Proactiva ve skutečnosti poslední neziskovou organizací, která ještě vyjížděla k Libyi; nikde jsem však k tomu nesehnal „tvrdý zdroj“. Jisté je, že aktivita neziskových organizací v oblasti během posledního půl roku silně poklesla, a s ní i počet osob, které se ocitají v jihoitalských přístavech. Za prvních deset týdnů roku 2018 přistálo v Itálii celkem 5945 migrantů, což nám Čechům připadá jako hodně, ale proti přívalu minulých let je to významná redukce.
(Mimochodem, tatáž tisková zpráva neziskovky Relief International uvádí rozdělení těchto migrantů podle státní příslušnosti: v pořadí od největšího podílu dolů je to Eritrea, Tunisko, Nigérie, Pákistán, Libye a Pobřeží slonoviny. Žádná Sýrie není vůbec zmíněna.)
Za poklesem migračního toku stojí italský ministr vnitra Marco Minniti, který v průběhu loňského jara věnoval velké úsilí zastavení „středomořské cesty“. Jeho součástí bylo složité vyjednávání se zástupci nomádských saharských kmenů; Itálie se rovněž vykupuje značnými finančními prostředky určenými k rozvojistátů, jako je Niger a Čad, přičemž není úplně jasné, zda se nejedná hlavně o rozvoj bankovních kont určitých politiků.
Macro Minniti ovšem nespoléhal jen na rozdávání bakšišů. Italské námořnictvo také vycvičilo posádky obnovené libyjské pobřežní stráže a postupně jim předává zodpovědnost za další mořské oblasti. Řím loni daroval Libyjcům devět strážních plavidel. Do roku 2020 by Libyjci měli vykonávat strážní a záchrannou službu na desetině plochy celého Středozemního moře.
Marco Minniti
Součástí Minnitiho politiky je „kodex pro neziskovky„, přijatý italskou vládou na přelomu července a srpna loňského roku. Podle tohoto kodexu se neziskovky musejí řídit následujícími principy.
- Nevplouvat do libyjských výsostných vod a nebránit libyjské pobřežní stráži v činnosti.
- Nevypínat vysílání svých identifikačních signálů. (Technika, jak „nebýt viděn“ italskými námořními silami, pozn. MK).
- Nenavazovat komunikaci s pašeráky lidí.
- Prokázat technickou a odbornou vybavenost k činnosti, jako příklad je uváděna schopnost uložit mrtvá těla pro budoucí úřední šetření.
- Informovat o své záchranné aktivitě stát, pod jehož vlajkou se plaví.
- Informovat neprodleně příslušné mezinárodní koordinační centrum záchranných činností o tom, že se pouštějí do akce.
- Nepřekládat zachráněné osoby do jiných plavidel, leda na základě úřední žádosti.
- Umožnit na palubu přístup policejních a soudních úředníků z příslušných států a umožnit jim vyšetřování.
- Zprůhlednit financování svých aktivit – stát, v němž je neziskovka registrována, by měl být informován o zdrojích peněz.
- Spolupracovat s úřady při výběru místa přistání.
- Do té míry, do jaké je to možné, znemožnit další využití člunů či motorů, které pašeráci lidí použili k převozu běženců.
Pokud neziskovky tyto podmínky neplní, Itálie jim může odepřít přistání ve svých přístavech.
Řada neziskových organizací tato pravidla odmítla podepsat a raději ukončila svoji činnost. První byli Lékaři bez hranic, následovala Save the Children a německá Sea Eye. (Článek od Reuters.) Italové zadrželi plavidlo další neziskovky poté, co zdokumentovali její spolupráci s pašeráckou mafií. Zabavená loď Iuventa je stále v rukou úřadů.
Italsko-libyjská pašerácká stezka se tedy pozvolna uzavírá. Je otázka, kde vznikne další. Německo či Švédsko jsou stále ohromným magnetem pro miliardy chudých lidí z Afriky a Asie. Osobně odhaduji jako jedno z kritických míst jihoevropské hranice Španělsko (kdyby volby ve Španělsku vyhrála postmoderně-chávezovská levice typu hnutí Podemos, nejspíš by země otevřela brány dokořán) nebo Kypr. Ale i v Černém moři se poslední dobou ukazuje zvýšená aktivita pašeráků lidí. A to je pro nás potenciálně vážný problém, protože pašerácké cesty z Rumunska, Moldávie či Ukrajiny vedou přes české území.
Jak jsme se ostatně před čtrnácti dny prakticky přesvědčili.
Hudební epilog
„Na obzoru ani loď…“ Nevím, jestli to není moc cynické, ale nemůžu se udržet.
Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora