Neviditelný pes

BLÍZKÝ VÝCHOD: Asad není pitomý

22.3.2018

Příměří jenom prodlužuje válku, na počtu obětí nezáleží

Pokud někdo přistoupí na Blízkém východě na příměří, prodlužuje tím konflikt. Proto se při všech ozbrojených operacích proti palestinským a libanonským bojůvkám Izraelci snažili dosáhnout maxima cílů bezpečnostní operace co nejrychleji. Věděli, že čas pracuje proti nim: Věděli, že v Radě (ne)bezpečnosti OSN se slavnostně usnesou, že Izraelci budou muset svou operaci ukončit a přijmout příměří.

Uzavřením příměří se konflikt zakonzervuje. Zdecimované protiizraelské ozbrojené skupiny se mohly oklepat, olízat si rány, aby později znovu skočily Izraelcům po krku. Proto se Izraelci vždy snažili do posledního okamžiku před začátkem příměří zdevastovat co nejvíce protiizraelských ozbrojenců a jejich zázemí.

Podobná situace je i v Sýrii. Asadova armáda chce po letech obsadit (dobýt) menší enklávu u Damašku obsazenou protivládními militanty.

Navzdory rezoluci Rady bezpečnosti OSN z 24.2.2018, požadující bezodkladné nastolení třicetidenního příměří v Sýrii, syrské vládní síly dobyjí tuto enklávu. Pokud by dodržovala vládní vojska příměří, prodlužovala by současnou situaci. Asad si nemůže dovolit nechat i nadále doslova pod okny Damašku povstaleckou enklávu. Z povstalecké oblasti „dlouhodobě probíhá raketové ostřelování východních částí Damašku (Báb Šarkí, bulvár Kassá, náměstí Abbásíjún, třída Fárise Chúrího ad.), které si dle vládních údajů v posledních pěti letech vyžádalo tisíce lidských životů. Právě neúnosnost bezpečnostní situace představuje argument Asadova režimu pro současný radikální postup proti této „teroristické kapse“…,“ upozorňuje arabista Jan Kondrys („Sýrie dál válkou – i mediální – stižená“, Právo, 27.2.2018).
Podle ruských zdrojů dopadlo v březnu za deset dnů na obytné čtvrti v Damašku přes 270 granátů, 13 lidí zemřelo a přes 130 bylo zraněno. (Právo, 13.3.2018)

O ostřelování Damašku džihádisty z východní Ghúty vypovídá také dopis, který napsaly řádové sestry trapistky z kláštera v Azeir v Sýrii. Cituji z internetových stránek Radia Vatikán (www.radiovaticana.cz) z letošního 8. března: „Vícekrát jsme v těchto měsících jely do Damašku; jely jsme tam poté, co bomby povstalců způsobily masakr v jedné škole, byly jsme tam také před pár dny, den poté, co tam dopadlo 90 raket – vystřelených z Ghúty… V Damašku, právě z oblasti Ghúty, začaly útoky na civilisty žijící v části kontrolované vládou, a ne naopak. A je to samá Ghúta, kde civilisté, kteří nepodporovali džihádisty, byli dáváni do železných klecí: muži, ženy vystavené venku a používané jako lidské štíty. Ghúta: okrsek, kde dnes civilisté, kteří chtějí utéct a utíkají do vládní části, když využívají poskytnutého příměří, jsou na mušce rebelských ostřelovačů.“ 

Turecká armáda se proti syrským Kurdům v oblasti Afrínu chová podobně jako Asadova armáda vůči rebelům. Příměří se prý jejich zabíjení Kurdů netýká.

„V Afrínu pracuje i skupina německých novinářů, kteří sbírají důkazy o válečných zločinech. Zatím mají dle dostupných informací stovky důkazů o vraždách civilistů a mimosoudních popravách páchaných tureckou armádou a jejich spojenci, milicemi FSA. Turecko oznamovalo NATO tuto intervenci s tím, že budou použity přiměřené prostředky. Je bombardování civilistů, vraždění, vypalování vesnic a zabírání jejich území přiměřená cesta? (Markéta Kutilová a Lenka Klicperová: Otevřený dopis představitelům ČR ve věci turecké vojenské agrese na severu Sýrie, březen 2018)

Proč by totéž nemohl provádět Asad v oblasti syrské východní Ghúty?

Mrtví civilisté jako samozřejmost

V občanské válce nelze rozlišit mezi bojovníky a nezúčastněnými civilisty. S tím povstalci či teroristé či islamisté (vyberte si pojmenování podle chuti), počítají.

V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ jsem v kapitole „6.4. Lidské oběti jako zbraň islamistů“ zdůraznil: „Civilisté v tomto typu války mají význam jako rukojmí a živé štíty. Civilisté jsou pro džihádisty vítaným pískem v soukolí zažité západní válečné mašinérie. Vojáci jednající podle tzv. západních standardů musí (nezákonně) zabíjet civilisty, aby přitom zabili něco rebelů či teroristů...“

Podobně jako vojáci syrského státu, také vojáci států NATO, kteří se zúčastnili bojů s rebely – teroristy – islamisty v Iráku či v Afghánistánu, neměli jinou volbu.

Současné syrské příměří se nemá vztahovat na operace vedené proti extremistům. Asadovi odpůrci tvrdí, že prý se v povstalecké oblasti u Damašku nachází jenom asi 300 radikálních islamistů, ale jiné zdroje hovoří nejméně o 10 000 osobách atp.

Sestra Marta Fagnanová, představená trapistek ze syrského kláštera v Azeir pro vatikánské rádio uvedla: „Působí tam různé frakce, ale rozhodně se nejedná o takzvanou umírněnou opozici. Ta byla od počátku pohlcena předem připravenými extrémistickými frakcemi. … povstalci v Ghútě propustili civilisty výměnou za humanitární dodávky. To znamená, že civilisté jsou součástí vyjednávání a nemohou svobodně odejít.“

Co bude dál?

V obležené oblasti žije na 400 tisíc osob. Lze tedy předpokládat, že při bombardování a bojích zahynou ještě další stovky lidí, než bude oblast obsazena syrskou armádou s pomocí íránských kamarádů.

Povstalec ví, že než zemře, budou zmasakrováni bombami, granáty a raketami civilisté kolem něj. Proto se ozývají z povstalecké zóny hlášky tohoto typu: „Zdravotní a humanitární situace se dá jen těžko popsat slovy. To, co se tu děje, je genocida.“

Co by znamenalo zachovat se humánně? Kdyby příměří skutečně „propuklo“, došlo by opět k posílení povstalců. Pokud živoří a trpí všichni, strádá v povstaleckém kotli i gerila.

Byla přijata alespoň omezená opatření: Rusko zajistilo humanitární koridor a má denně během dopoledne až do 14. hodiny garantovat příměří ve východní Ghútě. Je to rozumný kompromis, protože humanitární část ruského kontingentu má s choulostivým zajišťováním místních příměří a transferu osob z obklíčených enkláv praktické zkušenosti.

Ruská humanitární poznámka

Teplický europoslanec Jaromír Kohlíček navštívil začátkem roku 2017 Sýrii. Setkal se s prezidentem Bašárem Asadem, ruskými generály i vojenskými policisty z Čečenska. Spolu s ním navštívili Sýrii italský europoslanec a poslanci belgického, italského, srbského a španělského parlamentu.

O humanitární části ruského kontingentu uvedl: „Kromě bojové složky tam působí i humanitární. Generál A. S. Kim, který organizuje ruské humanitární aktivity, má k ruce 56 důstojníků. Mají šest středisek. Snaží se místa, kde se již nebojuje, komplexně zajistit. Aby vesnice nezískávala jenom jednorázovou pomoc, ale patřila do systému. Snaží se udělat s jednotlivými obcemi trojstrannou dohodu o humanitární pomoci. Důležité je, aby fungovala vesnice jako vládní obec, kde nebudou žádné protirežimní bojůvky. Dohody uzavřeli již s 1250 obcemi.

Zajišťují oživování škol, rozvážejí potraviny a lékařské potřeby. Důležitou roli hrají ruští lékaři. Také jejich nemocnice byla vybombardována. Oběti nejsou jenom u Lékařů bez hranic.

Nejnebezpečnější byly akce, když vyváželi civilisty z asi dvou set enkláv, kde byli s teroristy obklíčení i civilisté. Dohodli volný odchod rodin civilistů. Aby se lidé nebáli, že sotva se vydají na cestu, tak je povstalci postřílí, na každém autě či v autobusu jel s rodinami i ruský důstojník. Pro ruské důstojníky to představuje riziko, ale byla to jediná možnost, jak zachránit rodiny s dětmi z míst bojů.

Když se chtějí vzdát povstalci, je jim zajištěn také doprovod. Když odjíždí rodina rebelů, má právo na jednu ruční zbraň.“ (osobní sdělení europoslance J. Kohlíčka autorovi)

V souvislosti s tím zní poněkud komediálně rapsodie z Info.cz (7.3.2018): „Syrští rebelové z východní Ghúty dnes odmítli jednat o odchodu ze své enklávy, které jim nabídl syrský prezident Bašár Asad a jeho spojenec Rusko. „Všechny povstalecké skupiny i prostí lidé z Ghúty chtějí bránit svoji zemi,“ napsal agentuře Reuters mluvčí rebelské Armády islámu.“

V souvislosti s tím je zajímavá informace ČTK (12.3.2018), která uvedla: „Šéf OSN (António Guterres) zdůraznil, že do Ghúty byla humanitární pomoc za tu dobu (příměří) dopravena pouze dvakrát a žádný zraněný či nemocný člověk podle informací OSN z enklávy evakuován nebyl. Situace v Sýrii je den ode dne horší, dodal Guterres.“

Čili, ačkoliv je každý den k dispozici na 5 hodin dopoledne příměří pro odchod civilistů, a přitom nedochází k evakuaci zraněných a nemocných, znamená to, že tyto osoby někdo ve válečném kotli zadržuje. Někteří mohou mít strach odejít do nejistoty tam, kde je asi lidé neuvidí rádi, protože žili v enklávě, z které řadu let létaly granáty a rakety do Damašku a zabíjely tam dospělé i děti.

Ale pud sebezáchovy je silnější. Proto řeči ve stylu „i prostí lidé z Ghúty chtějí bránit svoji zemi“ jsou jako vystřižené z hloupé agitky socialistického Rudého práva.

Vzpomínka na rukojmí

Připomeňme si osvobozování iráckého města Rakká: „…v Rakce sídlilo vedení IS a z tohoto města na severu Sýrie řídilo správu samozvaného chalífátu a organizovalo teroristické útoky na Blízkém východě i na Západě. Nyní zde zbývají dvě až tři stovky džihádistů, kteří hájí své poslední útočiště v centru města: sportovní stadion, nemocnici a okolí včetně náměstí, na němž popravovali všechny, kdo se jim znelíbili… Islamisté stále v centru Rakky drží civilisty jako rukojmí a postup koalice zpomalují i odstřelovači, nastražené výbušniny a tunely.“ (Lidové noviny, 10.10.2017, Koalice začala osvobozovat poslední části syrské Rakky)

Ve své knize „Bombardovat nemocnice je normální“ v kapitole „7.4. Lidské štíty jako efektivní zbraň“ jsem upozornil, že tzv. humanisté (jako např.generální tajemník OSN António Guterres) zapomínají, že smrt civilistů je součástí naší „kultury války“: Strádání civilního obyvatelstva je přímou součástí války i v širším měřítku. Minimálně vyřazením elektrické rozvodné sítě, zásobování vodou a poškozováním komunikací, bombardováním výrobních a servisních arzenálů, které nejsou součástí vojenského vybavení nebo přímé vojenské podpory. Takto útočily letouny NATO také na Srbsko v roce 1999. Typický rozpor v hodnocení strádání civilního obyvatelstva byl během druhé světové války při plošném bombardování. Německé (nacistické) bombardování za druhé světové války bylo zločinné, anglo-americké bylo strategií.“

Ještě šikovnější než v Iráku či v Sýrii byli islamisté řádící na Filipínách, jak jsem upozornil v knize v kapitole „23.2. Filipínská past“:

„Jenom v první polovině roku 2017 zemřely při nepokojích stovky lidí a statisíce jich postupně opouštěly širokou oblast. Lidé se obávali, že budou zataženi do bojů. Brigádní generál filipínské armády Restituto Padilla uvedl: „Neustále dostáváme od uprchlíků informace, že (islamisté) do bojů zapojují děti i rukojmí. Vojáci se snaží, aby se vyhnuli ztrátám mezi dětmi… Pokud jsou ale ozbrojené a zapojují se, nemohou toho vojáci moc dělat.“

Opakuje se scénář z Allepa

Při bojích v oblasti syrské východní Ghúty jsou civilisté vhodným rukojmím pro džihádisty, ale i pro západní demokratické politiky. Čím více zemře při bojích civilistů, tím větším ďáblem bude Asad a jeho velitelé, a bude to vhodná záminka k západním sankcím a případně i úderům proti syrskému režimu. Dnes již nejde o boj opozice s Asadovým režimem, ale o boj islamistických skupin a států, které mají v oblasti Sýrie své politické zájmy. Jde také o další fázi studené války s Ruskem.

Nikomu z nich na civilistech nezáleží. Civilisté jsou jenom vhodný kanonenfutr.

Loni jsem v knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (v kapitole 16.2. Informace z bojiště nejsou až tolik podstatné) na toto téma uvedl:

„Varovný je například průběh informování o bojích v syrském Aleppu. Pro Vatikánský rozhlas popsal františkánský kněz z Aleppa, otec Ibrahim Sabbagh v roce 2016 místní situaci a zájmy, které se v Sýrii střetávají:

Na rozdíl od politických komentátorů, kteří kritizovali syrskou oficiální (Asadovu) armádu pro bezohledné bombardování Aleppa, na otázku, v jaké situaci se nachází Aleppo, kněz v prvním pololetí roku 2016 naopak střízlivě uvedl: „Na východní straně jsou ozbrojené skupiny a na druhé straně – té západní – žijeme my, tedy křesťanské, ale také sunnitské a šíitské komunity anebo Kurdové, stejně jako jsme žili předtím. Západní část Aleppa je kontrolována pravidelnou armádou, ale je prakticky obklíčena oněmi ozbrojenými skupinami, které nepřestávají raketami ostřelovat obyvatelstvo.

Ostřelují kostely, mešity, nemocnice, školy, domy obyčejných lidí a silnice…Často cítíme, že terčem raket je lid jakožto celek. Někdy však vnímáme i nenávist, která míří na křesťany.“ (Aleppský farář: Válka v Sýrii je víc než občanská, 3. 7. 2016, Vatikánský rozhlas, uveřejněno na webu eretz.cz)

Chemický útok jako dar od Alláha?

Nepřekvapí, že syrská oficiální místa hlásí následující: „Dílnu na výrobu chemických zbraní objevili syrští vojáci ve východní Ghútě, v části dobyté z rukou rebelů. Syrská armáda povstalce podezírá, že připravovali provokace, aby vina za chemické útoky padla na syrskou armádu.“ (Právo, 13.3.2018)
Je doslova komediální, že USA obviňují Asada z chemických útoků na rebely. V době, kdy Asadovy jednotky vítězí, Asad není tak pitomý, aby provedl (ne příliš účinné) chemické údery. Vždyť by to pro USA byla ideální záminka k bombardování jeho jednotek.

Chemické útoky jsou dostatečně účinné jenom proti nechráněné živé síle na omezeném prostoru. Výroba je relativně levná. Chlór lze vyrobit i v dílenských podmínkách, též yperit či sarin. Komponenty k výrobě chemických zbraní lze běžně koupit. Proto není problém pro džihádisty, aby si vyrobili konev od mléka plnou chemických smrtelných dobrot. Chemický útok je pro džihádisty darem božím.

Než vojáci pod velením syrské oficiální vlády obsadí celou východní Ghútu, dojde pravděpodobně ještě k jednomu „chemickému útoku“, který „zaručeně“ provede vítězící Asadova armáda, aby USA mohly radostně reagovat vysláním hejna křídlatých střel Tomahawk.

Riziko kočkování?

Američtí analytici teď pracují přesčas: Musí vyzkoumat, do jaké míry (a jakým způsobem) mohou americké síly zaútočit na vládní Asadovy jednotky, aby tím současně poškodily i renomé Ruska. Ideální by bylo „nechtěně“ vyprovokovat malý omezený střet s ruskými silami. Takové malé kočkování. Přitom ale musí být riziko další eskalace střetu s ruskými silami v Sýrii minimální.

Musí to být střet, kdy bude zajištěna jednoznačná dominance americké techniky a organizace. Stačí, aby schopnosti Rusů byly jednorázově, ale důrazně poníženy. Samozřejmě bude střet později oficiálně prohlášen za nedopatření. Ale vojenské ponížení Ruska při jednorázovém „náhodném“ střetu bude nadlouho americkým svátkem.

Taková událost americké politické a vojenské propagandě vydrží nejméně na jeden až dva roky. Vzniknou o tom knihy a nejméně jeden, dva filmy.

Takovou akci USA nutně potřebují k propagaci svých schopností, aby si uchovaly něco důstojnosti, kterou ztrácejí dlouhodobě zpackaným angažmá v Afghánistánu a v oblasti Iráku.

Analytici si pohrávají s touto myšlenkou na základě faktu, že v Sýrii Rusové nejsou natolik silní, aby efektivně reagovali na dobře připravenou náhlou a masivní akci na vysoké technologické úrovni.

Rusové si jsou tohoto blížícího nebezpečí vědomi.

V článku „Budou Spojené státy riskovat úder na Damašek?“ ((14.03.2018, Независимая газета, www.ng.ru) náčelník ruského generálního štábu, generál Valerij Gerasimov, uvedl, že Rusko si vyhrazuje právo reagovat na případné útoky Američanů proti oblasti Damašku a jeho předměstí v případě, že bude ohrožen život ruského vojenského personálu v Sýrii.

„V Damašku, v kancelářích a zařízeních Ministerstva obrany Sýrie jsou ruští vojenští poradci, zástupci Centra pro usmíření válčících stran a příslušníci vojenské policie,“ uvedl Gerasimov. Dodal, že v případě ohrožení ruských vojáků by ozbrojené síly Ruské federace uplatnily odvetná opatření vůči raketám a jejich nosičům.

Gerasimov to musel říci, aby vyslal varovný signál.

Také uvedl, že ministerstvo obrany má důkazy, že některé povstalecké frakce se připravují k použití chemických zbraní tak, aby to vypadalo na úder vládních sil proti civilistům. V několika oblastech ve východní Ghútě jsou shromažďovány z jiných míst ženy, děti a starší osoby. Budou reprezentovat oběti chemického útoku. Připraveny jsou humanitární organizace a filmové štáby pro natáčení a vysílání videí přes satelit, aby zdokumentovaly oběti. V reakci na to Washington má v úmyslu zahájit raketový útok na vládní čtvrti v Damašku.

Připomněl v souvislosti s tím mňoukání americké emisarky při OSN Nikki Haleyové.

Pokud je v článku připomenuta Haleyová, je to jistě reakce na to, co lze nazvat signálem přípravy k akci v Sýrii – viz zpráva ČTK z 12.3.2018: „Spojené státy zakročí proti stále intenzivnějším vojenským útokům syrského vládnoucího režimu proti civilistům v oblastech ovládaných povstalci, pokud se nepodaří efektivně zastavit toto násilí Radě bezpečnosti OSN. V pondělí (11.3.) to oznámila americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová, která upozornila, že USA jsou připraveny zasáhnout, pokud budou muset, stejně jako tomu bylo loni. Tehdy v reakci na chemický útok v syrském městě Chán Šajchún vypálily americké lodě rakety na syrskou armádní základnu.“

Kirill Semenov, expert ruské Rady pro zahraniční věci, dává najevo, aniž to říká, že Američané mají vojensky (technicky) navrch. Pokud Američané jenom v nejjednodušším případě, tedy když vypustí hejno Tomahavků na syrské cíle, v článku jsou zaznamenána jeho pesimistická slova: „.. hovoříme o zničení těchto střel… Problémem je, že v oblasti Středozemního moře není pravděpodobné, že Rusko bude schopno něco (kloudného) udělat: jeho síly zde nestačí k odražení útoku na Damašek.“



zpět na článek